Do Olomouce jsme přijeli jednat o kompetencích záchranářů a platech, ale také sdílet zkušenosti. Odjížděli jsme s podněty pro další odborovou práci a taškami syrečků. Obojí má své účinky na okolí – jen ty syrečky se ozvou dřív. Je nepřekonanou tradicí, že se každým rokem scházíme na výjezdním zasedání sekce ZZS při OSZSP ČR. Tato tradice velí, že se každým rokem sejdeme v jiném koutě republiky. V loňském roce 2025 na našem setkání v Jizerských horách nesměle zvedl ruku Honza Zatloukal z Olomouce, že bychom se mohli sejít právě v jeho kraji. Volba byla jasná – jedeme do Olomouce! A tak jsme se letos ve dnech 21. a 22. října sešli ve městě nejen olomouckých syrečků.
Cestuji vlakem a hned před hlavním olomouckým nádražím mi jede tramvaj (tramvaj! – šalina je v Brně!), která drkotavě pomalu projíždí samotným centrem města. A je se na co dívat. Centrum plné kaváren, mladých lidí a pouličního ruchu všedního dne na mne dýchne svou studentskou atmosférou. Vystupuji z tramvaje a rozlehlým podzimním parkem z 19. století přicházím k hotelu, kde má naše setkání začít. Lavičky, které míjím, lákají k posezení a rozjímání, ale přijíždím načas, a tak musím chvátat do hotelu. Sady bych se neváhal nazvat Central Parkem hanácké metropole.
V honosném hotelu Central Park Flora – no vida, tak nejsem zdaleka tak originální, mi dochází při pohledu na název hotelu – se pozdravím s přítomnými odboráři ze všech koutů republiky.
Není na co čekat a jednání je bez okolků zahájeno, formality stranou.
Program zahájila Pavla Floriánová, která sekci řídí. Poděkovala za hojnou účast a přivítala hosty ze zdravotnických odborů: předsedkyni Bc. Dagmar Žitníkovou, místopředsedu Mgr. Lubomíra Francla, místopředsedkyni Mgr. Janu Hnykovou a právničku JUDr. Zuzanu Dufalovou.
Předsedkyně Dagmar Žitníková oznámila své rozhodnutí, že již nebude kandidovat na funkci předsedkyně ani na žádnou jinou funkci Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR. Všem přítomným poděkovala za dlouholetou spolupráci, za přátelství a spolu strávená léta. Popřála všem hodně štěstí, zdraví a sil do další práce. Dlouhým potleskem ve stoje jsme děkovali paní předsedkyni za její dlouholetou obětavou práci pro nás všechny. Jak vyjádřit dík za to vše? Nelze. I kdyby potlesk nikdy neutichl, dostatečně by nevyjádřil úctu a obdiv k nasazení Dáši. A potlesk vlastně nikdy neutichne, protože bude do skonání znít v našich uších jako poděkování a bude nekonečnou inspirací pro naši další odborovou práci. Ta nikdy nekončí.
Takzvané dobrovolné kompetence
Navázali jsme na hlavní téma loňského setkání sekce ZZS v Libereckém kraji – tzv. dobrovolné kompetence. Bouřlivě se o nich diskutuje mezi profesními organizacemi záchranářů, odboráři i zaměstnavateli. Podle sdělení kolegů z krajských ZZS je v kompetencích záchranářů, dovolím si říci, chaos. Co kraj, to jiný přístup zaměstnavatelů. Jednotliví zaměstnavatelé se sdružují v Asociaci záchranných služeb ČR (AZZS ČR), která jako koordinační orgán analyzuje postavení ZZS v systému zdravotní péče. V této problematice však koordinace vázne; tomu navíc nepomohlo vystoupení pražské ZZS z asociace. Spolupráce se nekoná.
O navýšení kompetencí nelékařského zdravotnického personálu se hovoří 20 let. Nyní se o to horlivěji diskutuje i o odpovídajícím zvýšení platu. Horká půda se rozhořela v loňském roce. Od 1. 1. 2026 může být zdravotnický záchranář zařazen až do 13. platové třídy. Problematika je shrnuta v dubnovém článku zde: https://www.zdravotnickeodbory.cz/aktuality/13-platova-trida-u-zachranaru-tanec-kolem-kompetenci-a-adekvatni-odmeny/
A kolega Martin Vostal z Pardubického kraje napsal: https://www.zdravotnickeodbory.cz/aktuality/1000-a-1-duvod-proc-se-branit-13-2/
Jednoduše řečeno: na některých ZZS v ČR podávají záchranáři léčiva samostatně, jen na základě interního pokynu. To je v zásadním rozporu s legislativou, a proto je zaměstnavatel za tuto „kompetenci“ nemůže zařadit výše než do 11. platové třídy. Odborový svaz na nesrovnalost dlouhodobě upozorňuje a usiluje o posun záchranářů do 12. platové třídy. Opakovaně o tom jednal s Ministerstvem zdravotnictví, které však trvá na správnosti současných platových tříd i podmínek zařazení. 13. platovou třídu mají na ZZS přiznánu jen záchranáři pro urgentní medicínu. Naše usnesení zůstává několikátým rokem stejné: Vyzýváme k prosazení změn v odměňování, vyřešení kompetencí zdravotnických záchranářů, zejména sladění legislativy a praxe.
Na setkání také zaznělo, že Ministerstvo zdravotnictví připravuje novelizaci zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách pro získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání (například všeobecná sestra, porodní asistentka, záchranář, fyzioterapeut). Podle upřesnění JUDr. Zuzany Dufalové by zaměstnavatelé získali větší pravomoci nastavovat kompetence nelékařů dle nejnáročnější práce, kterou po nich vyžadují.
Dnes kompetence určuje stát, nikoliv zaměstnavatel. Rozsah činností jednotlivých profesí striktně definuje Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků. Jaký by byl dopad decentralizované legislativy?
Na setkání jsme si sdělili, na kterých krajských ZZS záchranáři samostatně podávají léčiva. Vznikne přehledná tabulka a chceme iniciovat setkání se zástupci Ministerstva zdravotnictví na půdě odborového svazu, kde představíme současnou kompetenční praxi jednotlivých ZZS.
Změna tabulek a skutečné zvýšení
Dalším bodem jednání byla informace o nových platových tabulkách v roce 2027. Požadavek odborů byl jasný: vedle připravované změny platových tabulek zajistit zaměstnancům skutečné zvýšení odměňování o šest procent. Samotná přestavba tarifů totiž nemusí znamenat odpovídající růst celkového platu. Pokud se zvýšení tarifu vyrovná snížením osobního příplatku, zaměstnanec na svém výdělku žádné zlepšení nepocítí. A právě skutečné zvýšení příjmů, nikoli pouze přesouvání peněz mezi jednotlivými složkami platu, bylo cílem našich požadavků.
V kolektivním vyjednávání půjde o konkrétní částky, o zachování osobních příplatků a o pravidla, která rozhodnou, zda zaměstnanci zvýšení skutečně pocítí. Zde se apeluje na jednotlivé odborové organizace, aby se aktivně podílely na skutečném zajištění zvýšení platů. Odborový svaz připraví vzorová ustanovení kolektivních smluv k růstu platů i mezd a poskytne svým organizacím podporu při jednání se zaměstnavateli.
Následoval chutný oběd, po kterém jsme se vydali na odpolední procházku podzimní Olomoucí. Před hotelem na nás čekala paní průvodkyně, která nás s erudovaným výkladem provedla historickým centrem města. Mnozí z nás si na náměstí od orloje a výkladu neodkladně odskočili do značkové prodejny olomouckých syrečků. Zbytek procházky tak mnozí byli obtěžkáni taškami nejrůznějších zavánějících pochutin. Následovala prohlídka arcibiskupského paláce, kde jiná paní průvodkyně profesionálně nekomentovala obsah našich tašek. A cítit to být muselo! Odboráři jsou zkrátka cítit všude.
Druhý den jsme po snídani navštívili olomoucké krajské operační středisko a prohlédli si výjezdovou základnu ZZS. Srovnávání zkušeností a pracovních podmínek je nezaplatitelnou devízou pro odboráře, kteří vyjednávají se zaměstnavateli. Ač to může znít jako otřepaná fráze, je to další střípek do mozaiky naší práce napříč republikou. Všude jsou lidé, kteří slouží druhým.
Podmínky pro naši práci jsou různé, naše smyšlení je však podobné. Setkávejme se, sdílejme, jednejme… Naše odborová práce se nenápadně šíří kolem. Ovlivňuje prostředí více, než by se zdálo. Jako ten obsah nákupu z olomoucké značkové prodejny. Pro nás vůně, pro zaměstnavatele mnohdy zápach.
