„Tak nám zabili Ferdinanda“. Lakonické oznámení činu, který rozpoutal 1. světovou válku, oznámené v pražském hostinci dobrým vojákem Švejkem nikoho dnes neudiví. Ba co víc, s oblibou rčení používáme, když máme v něčem jistotu, neznajíce věcí příštích. Máme po volbách a před volbami. Vše se točí kolem toho co bude, kdo s kým bude a kdo proti komu. Co na to „prostý lid“?
Nikdy jsem nepatřila k lidem upřednostňujícím hmotné statky. Je pravou, že „bez peněz do hospody nelez“, ale za peníze si štěstí či klid a pohodu nekoupíš. S ohlédnutím na pestrost stran a uskupení a jejich politických vůdců, kteří po sametové revoluci zamířili na vrchol politického nebe a byli odstřeleni mnohdy rychlostí letu rakety, je úsměvné, někdy k pláči, jak se historie opakuje. Zastávám názor, že pokud je dobře lidem na zámku, mělo by být dobře i lidem v podhradí, opačně to může a nemusí platit také.
Člověk v životě často hledá, nachází, ztrácí, získává. Měl by se poučit, ale to bychom asi po nás chtěli mnoho. Žádný obecný recept na to, co dělat nebo jak zajistit lidem stav nirvány, detailně neznám. Snad jen, že co nechci, aby lidé nedělali mně, nebudu dělat druhým. A každý máme jen jeden žaludek.
Odborové organizace procházejí změnami, tak jako dění kolem nás. Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Na každé konferenci předsedů odborových organizací nám naše vedení děkuji za práci v odborech pro lidi. To je důležité, pro lidi. Snažím se jako předsedkyně opravdu hájit zájmy všech našich zaměstnanců, pokud jsou tyto zásady podloženy spravedlivým a zákonným požadavkem. Bráním se dostat mezi intrikaření a zájmy znesvářených stran. Někdy s tím může důvěřivý člověk mít problém, všichni se tváří jako vaši nejlepší přátelé. Nejsem ale hrdina bez znalosti míry pudu sebezáchovy, byť hájím odborářské stanovy a práva, je odborná práce v mé profesi pro mne nade vše.
Pracuji ve státní sféře a mnoho lidí se domnívá, že ve státní sféře je zaměstnanec více v klidu než u soukromé firmy. Vše je o lidech, ať v jakékoli sféře. Pokud převládne boj o moc a peníze, je lepší vyčkat věcí příštích a hlavně neprohlašovat:„měl jsem sedm kulí jako v Sarajevu“. Což ovšem ani nebohý karbaník, ani my nevíme, co kde kdy proneseme. Je dobré mít svůj názor a v rámci daných možností jej hájit.
Mé zamyšlení nejen nad stávající stavem politiky, ale snad i nad námi, se chýlí ke konci. Adventní i vánoční čas přes všechna svá hektická vypětí může být nebo by měl být časem zklidnění sebe sama, svých blízkých. Nemusí být vše nalajnováno, jasné.
Byla jsem v tomto roce na akční dovolené s CK Mundo v Černé Hoře, nádherné hory, příroda, raft, moře. Lidé tam žijí v prostých podmínkách až dle našeho v bídě – a jsou více méně spokojeni. Útěkem do měst, snad k bohatství a méně fyzicky náročnému životu, změní život. Ale jsou pak šťastnější?
Pokojný adventní čas, požehnané vánoční svátky, radost a štěstí v roce 2018.