Od VII. sjezdu odborového svazu uplynula poměrně krátká doba a já bych se s vámi rád podělil o první dojmy v novém působišti.
V prvních týdnech svého působení ve funkci místopředsedy jsem se rozkoukával. Bylo to zrovna náročné období, kdy se jednalo o navyšování mezd a platů. Obdivoval jsem, jaký obrovský kus práce vykonaly předsedkyně Dagmar Žitníková, místopředsedkyně Ivana Břeňková, ostatní zaměstnanci OS i vy všichni, dobrovolní funkcionáři. Já jsem v té době působil spíše jako pozorovatel. Když toto hektické období skončilo, domníval jsem se, že nastane jaro, příroda se probouzí a mohlo by se zdát, že nám chce naznačit, že ta horší období již máme za sebou a bude lépe. Ale byl to samozřejmě omyl.
Teď mi dovolte malé odbočení. V nedávné době otřásla celým světem zpráva o havárii letadla ve francouzských Alpách, při které zahynulo 150 lidí. Příčinou bylo pravděpodobně chování pilota, který trpěl psychickými problémy. Podle dostupných informací prošel pilot psychologickými testy. Napadla mne otázka, jak tyto testy probíhají, v souvislosti s jinou problematikou.
V únoru a březnu se opět na mnoha frontách probírala problematika kojeneckých ústavů, jejich rušení a převod dětí do pěstounské péče. Na setkání u kulatého stolu pro pracovníky sociálně právní ochrany dětí, kterého jsem měl možnost se zúčastnit, se řešily mimo jiné otázky pěstounské péče, která má ze zákona přednost před péčí o dítě v ústavním zařízení. Kladu si (a nejen já) otázku, jaké psychologické vyšetření by měli zájemci o pěstounskou péči absolvovat, aby psychickou zátěž s tím spojenou zvládli a nedošlo u nich ke zkratovému jednání, ke kterému došlo u výše zmíněného pilota.
Na jednání u kulatého stolu byly uvedeny některé příklady z praxe, kdy pěstounka samoživitelka, která sama prošla zařízením sociální péče, situaci nezvládla, dítě jí muselo být odebráno a vráceno do ústavního zařízení. Naproti tomu jiní žadatelé o pěstounskou péči si nechtějí připouštět, že jde o krátkodobou péči a berou ji jako skrytou adopci. Zazněl i případ, kdy zájemci o pěstounskou péči nepokrytě uvedli, že jim jde hlavně o příspěvky na pěstounskou péči, protože nemají na nájem. A pokud se kojenecké ústavy zruší, kam přejdou ty děti, o které nebude zájem? Proto bych se rád zeptal těch „kompetentních“ předkladatelů: To OPRAVDU chceme?
Zdá se, že kromě rašení přírody začaly rašit i další problémy. V současné době se jedná o novele tzv. personální vyhlášky. Na Ministerstvu zdravotnictví byla proto zřízena pracovní skupina, ale jaký bude výsledek, je téměř nemožné předvídat. Ve stávajícím znění vyhlášky jsou některé nejasnosti a, nebojím se použít to slovo, i zbytečnosti. Ve vyhlášce jsou uvedeny různé vzorečky pro výpočet různých koeficientů. Zajímalo by mě, jak je do těchto vzorečků možné dosadit reálná čísla při stále se měnící situaci v lůžkových zařízeních. Jediný způsob by asi byl každý den provést nový výpočet a upravit počet personálu. Ale jak je jasné, to je pustá teorie.
Neziskové nemocnice – to je další aktuální otázka, kterou je třeba se zabývat. I když jejich vznik byl jednou z priorit programového prohlášení vlády, její přístup je v současnosti poněkud (více) laxní. Bude nás všechny stát mnoho energie a úsilí přesvědčit vládu, aby plnila to, co slíbila.
Ale nebudeme si kazit jarní pohodu. Příroda se probudila a rodí se nová generace nejen rostlin a zvířat, ale, jak doufám podle darů vyplacených ze Zajišťovacího fondu, i odborářů, protože jen sílící členská základna je zárukou, že se nám bude dařit prosazovat vše to, co jsme si na posledním sjezdu předsevzali.