Ve dnech 21. a 22. listopadu 2013 se v Budapešti konal společný seminář na podporu prosazování nástrojů evropského sociálního dialogu. Seminář byl pořádaný pod záštitou evropských sociálních partnerů. K pozvaným účastníkům patřili zástupci ze čtyř členských zemí EU, a to z České republiky, Maďarska, Polska a Rakouska. Za Českou republiku se jednání zúčastnili Aneta Bednářová (zástupce Odborového svazu pracovníků obchodu), Karel Klusák (místopředseda OS ECHO pro energetickou sekci), Martin Kaplán (zástupce Českomoravského odborového svazu pracovníků školství), Martin Vacek (OS zdravotnictví a sociální péče ČR), a Jan Horecký (předseda Rady mladých ČMKOS). Vyslaní zástupci vytvořili funkční tým a celý seminář se nesl v duchu efektivní spolupráce sociálních partnerů.
Program sestával tématicky z několik hlavní částí. V kontextu diskusí o obecném pojetí evropského sociálního dialogu zástupci jednotlivých zemí informovali o vztahu národního a evropského sociálního dialogu v jejich krajinách, o jeho stávající situaci, stanovování agendy, implementaci i sledování implementačních kroků. V další části se diskutovalo na téma stávající a relativně nové a úspěšné agendy evropských sociálních partnerů – Akční rámec pro zaměstnávání mladých lidí. V závěrečné části prvního dne jednání byla pozornost věnována informacím o roli sociálních partnerů ve správě ekonomických záležitostí (economic governance).
Zástupci České republiky podali informaci o sociálním dialogu na národní úrovni, průběhu jednání tripartity a poměrně slabé odezvě iniciativ sociálních partnerů na vládní úrovni. Především zmínili průběh jednání sociálních partnerů, kteří měli v době minulé vlády i přes formální fungování sociálního dialogu problém s prosazováním i vzájemných dohod a připomínek, kdy narážely na oficiální politiku vlády – „nesoulad s programovým prohlášením vlády“. Z pohledu provázání národního a sociálního dialogu sociální partneři vzájemně vyjádřili i obavy z neutěšeného stavu personálního zajištění (personální rezervy a dostatek osob), neboť se nedostává personálních kapacit k zajištění účinného a efektivního provázání všech platforem (jednání, semináře, konference, vzájemná spolupráce na národní úrovni, vládní agenda a pod.) evropského a národního sociálního dialogu.
Společné reporty vyústily v identifikaci rozdílného postavení sociálních partnerů v jednotlivých členských státech, když se nejvyšší kvalitou vyznačuje sociální dialog v Rakousku, přes Polsko a Česko (kde sociální dialog formálně probíhá, ovšem s problematických uchopením výsledků) až po Maďarsko, kde je produktivita sociálního dialogu silně ohrožena. Podporou pro národní sociální dialog by mohla být větší vážnost výsledků nadnárodního sociálního dialogu.
Druhý den jednání byl zamýšlen především jako platforma pro vzájemnou komunikaci sociálních partnerů. Na společném jednání národní sociální partneři prodiskutovali otázku vzájemné spolupráce. Česká delegace uvedla, že partnerství v řadě případů funguje a je efektivní (viz příklad provedení akčního rámce zaměstnávání mladých). Z jednání však, podobně jako v ostatních skupinách, vyplynul závěr, že je třeba z pozice evropského sociálního dialogu dbát na propojení a podporu národního sociálního dialogu.
Prakticky všichni sociální partneři se shodli na potřebě silnějšího postavení a zvýšení autority evropského sociálního partnerství jako opory národního sociálního dialogu. Rovněž by sociální partneři ocenili větší podporu evropských sociálních partnerů například v poskytovaných materiálech a jejich jazykových mutacích (častým problémem je jazyková nedostupnost textů širšímu okruhu zástupců zaměstnanců i zaměstnavatelů, respektive zdlouhavé sjednocování překladu evropských dohod a doporučení). Čeští zástupci poukázali na potřebu zdůraznění vzájemné spolupráce a koordinace kroků (např. zmiňované překlady) a společného prosazování zájmů sociálních partnerů (např. prostřednictvím vytvoření koordinační skupiny).