Celý svůj pracovní život, a to od roku 1978, jsem pracovala na hygienické stanici, ať to byla okresní nebo krajská. Každý zaměstnanec musel mít patřičné vzdělání, tzv. rychlokvašky (pracovníci s jiným vzděláním) se nepřijímaly nebo si při zaměstnání musely doplnit vzdělání. Každá z nás, protože na hygienách ve většině případů pracovaly ženy, měla na starosti svou oblast. Ať to byla hygiena práce, komunální, výživa, dětí a mládeže nebo epidemiologie. Když jsme se ohlásily na kontrolu, vždy jsme byly uvítány s patřičným respektem. Součásti každé hygienické stanice byly i laboratoře.
Pak někdo po sametové revoluci přišel na nápad, že hygienické stanice nesmí být výdělečně činné, a z laboratoří se stala samostatná firma zdravotní ústav.
A tak šel čas. Vymýšlely se zakázky pro zdravotní ústavy, prováděla se kontrolní činnost a mám pocit, že respekt hygieny u nově vzniklých firem nebyl žádný nebo velmi malý, protože přece pan podnikatel nebude utrácet peníze, aby vylepšil pracovní prostředí pro zaměstnance, on musí vydělávat hlavně pro sebe. Bylo to náročné a frustrující období.
Pak přišel COVID-19 a ze dne na den se ze všech museli stát epidemiologové a naučit se spoustu nových věcí. Bez mrknutí oka si nechat do telefonu nadávat od lidí, kteří mnohdy dle mluvy sotva dochodili základní školu, trpělivě vysvětlovat, odsunout rodinu na druhou kolej, a přitom se na všechny usmívat. Jak šel covid ve vlnách, museli pracovníci z ostatních oddělení, tím myslím kromě epidemiologie, dohánět svůj kontrolní plán a provádět kontrolní činnost, jak bylo stanoveno Ministerstvem zdravotnictví na začátku roku. Když jsme žádali, zda i pracovníci hygienických stanic by nemohli dostat příspěvek na lázně, bylo toto smeteno ze stolu. Byly to opravdu vyčerpávající dva roky.
Průběžně jsme se snažili udržet všechny kompetence, které jsme měli. To se hlavně týkalo hygieny výživy, neboť zde bylo velké lobby inspekce zemědělství, která chtěla převzít kontrolní činnost. Ale jinak nic, takže pokud někdo chce otevřít novou restauraci, vyjadřuje se hygiena výživy, na kontroly dochází zemědělská inspekce, když bude v restauraci nějaké virové nebo bakteriální onemocnění, bude to řešit hygiena. Zaměstnavatel aby se z toho zbláznil, když se má v tom vyznat, že.
Začali se nabírat noví pracovníci a najednou víc vadilo, že nejsou vysokoškoláky, než to, že nemají vzdělání. Vždyť je jedno, že na epidemiologii je vedoucí oddělení inženýr, který ani neví, co epidemiologie má na starosti. Nevadí, že o hygieně jsem se dozvěděl až z inzerátu, jsem vysokoškolák a jednou zkouškou se vše spraví. Já když jsem nastoupila na hygienu, dva roky jsem chodila do terénu se starším kolegou. Dle slov bývalého vedoucího, aby mě něco naučil. A já dychtivě nasávala jeho letité zkušenosti, vystupování a jednání v terénu. Dnes se vysokoškolák pošle do terénu po měsíci. Jestli umí a jak se chová, nikoho nezajímá.
Nejvíce mě popudila věta ministra zdravotnictví, že hygieny si za to, že nestíhají trasovat, můžou samy, protože nechtějí předat kompetence. A teď se plánuje další „bláznivý nápad“ z pera Ministerstva zdravotnictví, kterým je centralizace hygieny. Dle mého pouze středoškolského názoru absolutní nesmysl, vždyť by stačilo dobré vedení ze strany hlavní hygieničky. Zajímat se o lidi, kterým velí, a vést dobrou a správnou komunikaci s jednotlivými hygienickými stanicemi.
Omlouvám se všem, kterých se má slova mohla dotknout. Vzhledem k tomu, že už jsem v důchodu, lituji všechny pracovníky z hygienické služby, kteří si za poslední dva roky neoddechli, a přesto mají v sobě dostatek nadhledu a pracovního nasazení, aby toto období přečkali a neztratil se jim úsměv ze rtů.