Příroda se halí do pestrých barev, máme zase podzim a s ním přichází po čtyřech letech náš sjezd. Jako vždy i letos bude bilanční a také s výhledem na budoucnost. Uplynulé čtyři roky byly naprosto výjimečné. Zjistili jsme, že naše životy, které si rádi plánujeme, může v mžiku změnit příroda, nebo rozhodnutí mocných. Maličký neviditelný virus na dva roky paralyzoval celou společnost a změnil chování a přístupy lidí. Společnost se zpočátku semkla, lidé si navzájem pomáhali, šili roušky, byli na sebe hodní. Pak přišel zlom. Lidé se rozdělili na dva téměř nesmiřitelné tábory a vzájemná pomoc, úcta a respekt šly stranou. V lidské přirozenosti je ovšem báječné, že nic netrvá věčně a že si člověk po čase uvědomí, že potřebuje k životu toho druhého.
Covidové období bylo těžké i pro svaz a jeho zaměstnance. Vaše starosti byly našimi starostmi. Díky úžasnému kolektivu lidí na svazu se vše zvládlo. Pomáhali všichni. S Dominikem Brůhou nebo Štěpánkou Řandovou jsme si mnohokrát volali i o půlnoci. Regionální manažeři a inspektoři BOZP, stejně jako vedení svazu a Ivana Břeňková, bez ohledu na situaci v případě potřeby vyjížděli do jednotlivých organizací. Blanka Kučírková bez ohledu na čas řešila pomoc ze Zajišťovacího fondu. Šárka Tikovská objednávala a rušila akce jak na běžícím pásu. Maruška Klírová vše hlídala, monitorovala a kontrolovala dopisy pro premiéra a ministry. Mravenčí denní práce ostatních běžela, jak má. Všichni pracovali na více než 100 %, svaz fungoval a lidé nezklamali. Každý přiložil ruku k dílu, když bylo třeba.
Za velký kus práce bych chtěla poděkovat také místopředsedům Janě a Lubošovi. Zvláště bych poděkovala Janě. Její neotřelý přístup k problémům, lidskost a také specifický humor odlehčily mnoho situací a všem pomohly.
Stejně tak jste pracovali vy – členové orgánů svazu, předsedové a členové výborů odborových organizací. Ve ztížených podmínkách jste mimo pracovní úkoly a mnohdy velké osobní problémy řešili potřeby jiných. Tisíce telefonátů a e-mailů, které se týkaly vašich kolegů, našich členů, ale také dalších zaměstnanců, to jen potvrzují. Všem vám patří obrovská úcta a poděkování. Člověk potřebuje k práci tým a my jsme společně dobrý tým! Milé kolegyně, milí kolegové, jste lidé na svých místech a je mně ctí s vámi spolupracovat.
Covid jsme zvládli a zvládáme. Bohužel byli lidé, kteří za pomoc jiným zaplatili cenu nejvyšší. Skoro stovka lidí, a byli to jak zdravotníci, tak pracovníci v přímé péči a další zaměstnanci, nákazu nemocí COVID-19 nezvládla. Mrňavý virus vzal rodinám jejich nejbližší. I tady jsme se snažili pomoci. Spolu s nadací VIA jsme organizovali sbírku na pomoc pozůstalým, přes náš Zajišťovací fond jsme pomohli členům a jejich blízkým.
Řešili jsme také uznání nemoci COVID-19 jako choroby z povolání, podařilo nám toho dosáhnout jako prvním v Evropě. Za práci při pandemii dostali zaměstnanci zasloužené odměny, zvyšovaly se platy a mzdy. Když už jsme měli pocit, že vše bude lepší, přišla válka na Ukrajině a s ní další zátěž na už tak přetížené nemocnice a jejich zaměstnance.
Obrovská psychická a fyzická zátěž pracovníků našich resortů se nedá zvládat dlouhodobě. Desítky tisíc mrtvých v nemocnicích a zařízeních sociálních služeb, stále přibývající výjezdy záchranek, miliony lidí nakažených a v karanténě, které museli řešit hygienici, Damoklův meč možného propouštění nad pracovníky v lázních, to vše si vybírá a vybere daň. Podle našeho názoru je nutné pro další bezproblémové fungování zdravotnictví a sociálních služeb pomoci lidem, kteří pečují o jiné, nebo zabezpečují provozy jednotlivých zařízení. Odbory mají návrhy na řešení, kterými bychom chtěli pomoci zaměstnancům v našich resortech. K tomu ovšem potřebujeme nejen program, ale také partnery, kteří budou ochotní naslouchat a budou mít jako jednu z priorit lidi, kteří pomáhají jiným.
Po covidu a po válce na Ukrajině jsme byli přesvědčeni, že nikdo již nemůže zpochybnit význam kvalitního zdravotnictví a fungujících sociálních služeb. Mýlili jsme se, může. Nedůstojné handrkování s vládou o zvýšení platů a mezd při součtu dvouleté inflace 26 % je toho důkazem. Peníze jsou, není vůle. Odbory to v příštím období nebudou mít jednoduché. Nic nepřijde samo, za vším někdo stojí, za vším je třeba práce. Je proto nutné abychom si připomněli principy, které hájíme a naši představu o slušné, morální a solidární společnosti. A o tom bude náš sjezd.
Závěrem vám všem ještě jednou děkuji za vynikající práci, kterou odvádíte ve prospěch jiných, za vaši pomoc, podporu a přízeň. Nezapomínejte, že odbory jsou dnes téměř jediným zástupcem zaměstnanců a slabých. A že náš odborový svaz je „první pomoc i dlouhodobá péče“.
