Na 1. prosince 2022 odpoledne naplánovala odborová organizace FN Plzeň pro děti svých členů Mikulášskou nadílku v pronajatém sálu na SPŠ dopravní v Plzni. Na schůzi výboru jsme se domluvili na rozdělení činností. Pan Alexy se postaral o svatou trojici, dojednal zapůjčení profi stroje na přípravu párku v rohlíku. Paní Moravcová přijala funkci u vstupu, coby pověřená osoba k odebírání balíčků od příchozích doprovodů a „jejich přepašování“ do čertích rukou. Paní Suchá připravila balíčky od ZO pro drobotinu, paní Závadová hygienické potřeby a obě se společně domluvily, že na akci budou obstarávat občerstvení. To jsem zajistila já, stejně jako další potřeby, které jsou k občerstvení nezbytné, poté také věci do „malířského zákoutí“ a tematicky vhodné propriety do „fotokoutku“.
Kolem 16. hodiny příslušného čtvrtečního odpoledne se u paní Moravcové začali hlásit první příchozí. Dospělé jsem směrovala ke stolům a děti ke koutku s kreslicími potřebami. Zde dostali za úkol nakreslit Mikuláše, čerta a anděla. Účelem bylo zabavit děti do doby, než se všichni sejdou a začne pekelná akce. Okolo půl páté šlo znamení ze sálu směrem k přípravné místnosti. Vše je OK, můžeme začít. Děti, které byly zabrané do kreslení, vyrušilo bouchání do dveří. Všichni odhodili pastelky a vrhli se tryskem ke svým dospělým doprovodům. Někteří ještě nebyli na místě, když do sálu vstupovali Mikuláš s andělem a dvěma čerty. V některých dětských obličejích byl vidět děs, jiní se tvářili statečně. A nastala akce.
Čert vyslovil jméno prvního dítěte. Byla jím „mladá slečna“, která předstoupila před svatou trojici, v našem případě čtveřici. Jakmile zaujala správné místo, přišla na řadu Kniha hříchů, ze které čert postupně četl všechna provinění a přitom si malou hříšnici „hned podal“. Ta musela slíbit nápravu a vykoupit se písničkou. Odměnou byla odměna ve formě předem dodaného balíčku. O poznání klidněji se pak vracela na místo ke stolu. Na řadu přišlo další dítě a potom další a další. Celé kolečko před Mikulášem, andělem a čerty se postupně opakovalo u každého přivolaného dítka.
Rozdílné byly nejen hříchy (neposlouchá, neuklízí si hračky, špatně jí, vzteká se, okusuje si prsty, pere se s bráškou, odmlouvá, nepustí mobil z ruky, vzteká se, nepomáhá, nerada se učí), ale i statečnost „malých hříšníků“ a následné vykoupení. Většinu dětí museli doprovodit dospěláci. Ti mnohdy „trpěli za své ratolesti“. Statečně jim ale stáli po boku celou dobu, od příchodu až k vykoupení a předání dárku. Vykoupení malých účastníků mělo nejčastěji podobu přednesení básničky. Slyšeli jsme však i zpěv a došlo i na gymnastické prvky. V jednom případě pak na celou stepařskou sestavu, která sklidila potlesk celého sálu.
V případě malého Zdendy, který špatně baští, pak došlo na vykoupení nejtěžší. Musel, krom básničky, také rukou podání čertovi slíbit, že se polepší. To pro něj byl asi trest největší, protože prý nemá rád špínu na rukou a čert nebyl zrovna „vymydlený“. V dalším případě pak musel černý pekelník zůstat na místě a Mikuláš s andělem museli za holčinou dojít až ke stolu. Nakonec si ale většina odnesla čertovské znamení na čele a všichni pak balíček se sladkostmi.
Děti členů ZO dostaly ještě druhý balíček, dodaný naší organizací. V průběhu celého koloběhu menší z čertů obešel všechny stoly a rozdal čertovské vizitky. To pro případ, že by dětičky zapomněly na své sliby a nechtěly uposlechnout příkazy svých doprovodů. V průběhu, kdy se v centru děje střídali další a další předvolaní, začal okolo obcházet malý Zdenda. Že by chtěl znovu umazat, bylo nepravděpodobné, takže jsem nevěděla, proč obchází sem tam. Vysvětlení bylo zcela prozaické, babička mu přinesla občerstvení a on se do něj pustil. Chtěl však, aby pekelník viděl, že plní svůj slib, a tak se začal procházet kolem dokola a zajišťoval si tak „alibi“, kdyby se náhodou čert rozhodl potřásat si s ním znova rukou.
Došlo i na případ, kdy byla přítomná dívenka tak indisponována, že musela se svým doprovodem dočasně opustit sál, tudíž nemohlo dojít k předání dárku. Malá slečna byla však příbuzná našeho člena Františka Nového, a to byl podnět, který mi vnukl nápad, který byl nakonec „zlatým hřebem“ odpoledního programu. Rychle jsem našeptala Mikulášovi, že si z Fandy uděláme legraci. Ten byl okamžitě pro a instruoval i čerta. V průběhu celé akce se bylo možno občerstvit u provizorního stánku. Hitem byl párek v rohlíku. Shodou náhod si jej právě objednával František. Právě když dostal párek v rohlíku, ozvalo se sálem důrazné, čertem vyslovené: ,,František Nový“.
Fanda se udiveně otočil a ukazoval párek v rohlíku. Na to jsem reagovala já: „No Fando, holt ho musíš odložit, čert si Tě žádá“. Udivený František položil pochutinu a vydal se směrem k hlavním aktérům. To už na něj čert hartusil: „Prý zlobíš na ambulanci!“ Na to však František reagoval tak, že rozesmál celý sál: „To není pravda, já jsem nejhodnější sestra ve Fakultní nemocnici!“ Pak se okamžitě pustil do zpěvu, čímž „dostal“ všechny přítomné. S potleskem a odměnou, kterou si neodebrala jeho neteřinka, se šel vrhnout na odložený párek v rohlíku, stejně jako další „hladovci“.
Poté jsem vyzvala ty přítomné, kteří měli zájem, aby se přišli vyfotit s tradičními postavami zajišťujícími nadílku. Někteří se snažili držet se co nejdál od čerta, jiní byli statečnější, ale nakonec to všichni zájemci zvládli na výbornou. Pak jsme pustili dětské písničky a já všechny vybídla, aby si zatancovali či navštívili fotokoutek, kde jsem zájemce fotila s tematickými proprietami. Pár dětí se ještě vrátilo k malířskému stolu, kde pokračovaly ve svých nedodělaných výtvorech. To se již pomalu začal naplňovat čas a přítomní se začali odebírat k odchodu. Doufáme, že malí i velcí účastníci byli spokojeni.
Jitka JANOUŠKOVCOVÁ, ZO OSZSP ČR FN Plzeň
Foto autorka
