Od 1. 9. 2026 nabývá účinnosti nová vyhláška Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy č. 121/2026 Sb., o nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi, prachy a biologickými činiteli ve školách a školských zařízeních. Souběžně se ruší vyhláška č. 61/2018 Sb. a § 12a nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění předpisů pozdějších, které obdobnou problematiku rovněž řešily.
Hlavní změnou je, že již není paušálně vyžadován dohled nebo dozor osoby odborně způsobilé podle §44b Zák. č. 258/2000 Sb., což byl největší kámen úrazu vyhlášky č. 61/2018 Sb. Vyhláška vyžadovala dohled nebo dozor této osoby nad činností žáků, včetně praktické výuky, ve vztahu ke všem třídám nebezpečných vlastností, jak jsou vyjmenovány v nařízení EU č. 1272/2008 (CLP), ačkoliv tato osoba je definována v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, jen k látkám a směsím klasifikovaným v třídě nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 1 a 2 (také uváděny jako látky a směsi vysoce toxické). V praxi to mělo dopad zejména na praktickou výuku u právnických nebo fyzických osob, u kterých charakter provozu nevyžadoval potřebu takovéto osoby. Výsledek byl, že se vyhláška nedodržovala, protože ji ani dodržet nešlo.
Nová vyhláška již zpravidla vyžaduje dohled osoby, která vyučuje daný předmět a která je proškolena v nakládání s těmito chemickými látkami a směsmi, nebo dohled instruktora při praktické výuce na pracovištích právnických nebo fyzických osob. Odlišuje se věková kohorta žáků na 2. stupni a žáků, kteří již splnili povinnou školní docházku a jsou starší 15 let. V přílohách vyhlášky jsou pak nebezpečné látky a směsi rozděleny podle míry nebezpečnosti, přičemž je stanovena obecná zásada, že s nebezpečnějšími látkami by žáci měli nakládat až po zvládnutí práce s těmi méně nebezpečnými. Jinak řečeno, nemělo by se stát, že nezletilí žáci budou hned pracovat s prudkými jedy, když ještě neumí pracovat s kuchyňskou solí. Osoba vykonávající dohled by měla žákům podrobně vše vysvětlit a demonstrovat pracovní postup.
Mírně je upravena otázka dohledu u skupiny účastníků v zájmovém vzdělávání, při poskytování školských služeb a činnostech přímo souvisejících se vzděláváním a poskytováním školských služeb, kde se věkově prolínají dvě skupiny – 12 až 18 let, tedy účastnící v nezletilém a mladistvém věku. Zde je vyžadován dohled osoby, která vede danou činnost a která je proškolena v nakládání s těmito chemickými látkami a směsmi, nebo která získala vysokoškolské vzdělání v oblasti vzdělávání chemie nebo obdobné vysokoškolské vzdělání, které bylo získáno studiem na vysoké škole nezařazeným do oblasti vzdělávání. Každopádně jde o nakládání s chemickými látkami a směsmi uvedenými v příloze č. 1, takže jde o látky a směsi nižší úrovně nebezpečnosti.
Pro látky a směsi třídy a kategorie nebezpečnosti akutní toxicita kategorie 1 a 2 zůstal zachován kvalifikační požadavek osoby vykonávající dohled v rozsahu §44b zákona č. 258/2000 Sb.
Obdobné požadavky na kvalifikaci dohledu jako u chemických látek a směsí jsou stanoveny v případech expozice prachům z dřev, jejichž seznam stanoví zvláštní předpis, a též v případě expozice biologickým činitelům skupiny 2 podle přílohy č. 7 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., ve znění předpisů pozdějších. Konečně MŠMT pochopilo, že máme také zdravotnické školství, tato celá oblast „visela ve vzduchu“. K věci připomínáme, že biologičtí činitelé skupiny 1 nejsou nijak regulováni a v případě expozice biologickým činitelům skupiny 3 nebo 4 jde již o rizikovou práci, která je mladistvým obecně zakázána.
Pro některé podrobnosti je třeba se podívat přímo do vyhlášky, za zvláštní pozornost určitě stojí ustanovení § 8, odst. 1) „Škola nebo školské zařízení zajistí žákům nebo účastníkům s přihlédnutím k rizikům vyplývajícím z charakteru prováděné činnosti poskytnutí osobních ochranných prostředků (OOPP) vhodných pro ochranu zdraví, pokud jimi nejsou vybaveni.“ To bude určitě potřeba podrobněji smluvně řešit v případě výkonu praktické výuky na pracovištích právnických nebo fyzických osob, aby bylo jasné, kdo co bude poskytovat a také hradit. Podnikající subjekty při poskytování OOPP vycházejí ze svého hodnocení rizik, které škola asi znát podrobně nebude. Je zde trochu konflikt se zákoníkem práce, který zaměstnavatelům ukládá povinnost pečovat o BOZP u všech osob, které se s jejich vědomím zdržují na pracovišti – proto doporučujeme tuto oblast smluvně vyřešit.
Závěrem je nutno konstatovat, že nová vyhláška č. 121/2026 Sb. je již výrazně rozumnější, než byl předchozí předpis, a je to tudíž pokrok, za který jsou asi všichni dotčení vděčni.
Zbyněk MORAVEC, Centrum BOZP ČMKOS, emeritní inspektor BOZP OSZSP ČR
