Demonstrace pod heslem Demokracie vypadá jinak se konala v sobotu 17. listopadu v Praze na Václavském náměstí. Organizovala ji platforma Stop vládě, sdružující více než 70 odborových svazů, občanských sdružení a iniciativ. Protestu se zúčastnilo více než 25 tisíc lidí.
Hlavní tribuna stála před sochou svatého Václava a směrem ke středu Václavského náměstí se nacházelo několik zastřešených stanovišť, kde své názory prezentovala občanská sdružení, ale i levicová politická uskupení a strany i jednotliví aktivisté. Již několik hodin před třináctou, kdy začala oficiální část demonstrace, se na tomto prostranství živě diskutovalo. A diskuse zde pokračovaly i dlouho po oficiálním ukončení demonstrace.
Vedle iniciativy Pro Alt měl spolu s Národní radou osob se zdravotním postižením své stanoviště i Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, který zde nabízel k podpisu petici za záchranu nemocnic v regionech. S občany zde po celou dobu diskutovaly předsedkyně OS Dagmar Žitníková a Blanka Kučírková z ústředí odborového svazu, po nějakou dobu jim dělaly společnost Jaroslava Carrasco a Jana Hnyková z výkonné rady odborového svazu, zastavili se zde i další členové OS, kteří se účastnili demonstrace.
Transparenty i názory účastníků demonstrace, které zaznívaly v diskusích, vypovídaly o nespokojenosti občanů s touto vládou i ostatní politickou reprezentací, s jejich arogancí, se zásadními rozhodnutími přijímanými většinou jednoho hlasu poslance odsouzeného za korupci. Lidé ostře odmítali přijatou podobu církevních restitucí, důchodového zákona i změny ve zdravotnictví a rušení nemocnic a jejich částí.
Moderátorka demonstrace místopředsedkyně Českomoravské konfederace odborových svazů Radka Sokolová připomněla boj studentů v listopadu 1939 i následující represe a boj za demokracii v listopadu 1989. Zdůraznila, že po 17. listopadu 1989 přišla 27. listopadu dvouhodinová generální stávka, jejíž význam byl pro tehdejší dění zásadní. Informovala, že letošní 14. listopad byl mezinárodním Dnem solidarity, v němž za vzájemnou solidaritu, za práci a proti úsporným opatřením protestovaly po celé Evropě statisíce lidí. Česká republika se k této vlně připojuje demonstrací 17. listopadu. Informovala také o stávkové pohotovosti Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR.
Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Zavadil se pozastavil nad tím, že tato vláda hovoří o zodpovědnosti, ale nemá na mysli zodpovědnost vůči občanům, nýbrž zodpovědnost k vlastním peněženkám. Odmítl kritiku, že je nedůstojné, aby se odboráři scházeli na výročí 17. listopadu na Václavském náměstí, a za nedůstojné označil, že ve vládě jsou stále lidé, kteří za sebou mají nejrůznější kauzy. Řekl, že on sám za sebe by si přál generální stávku, klidně týdenní, ale lidé ve fabrikách ji nechtějí, bojí se o práci, bojí se jít i demonstrovat, aby nevzbudili pozornost a o práci nepřišli. Odmítl názor, že protesty jsou jen marnost. „Nelze se spokojit s tím, co je, je třeba protestovat proti tomu, jaká je tato vláda a jak vládne. Hněv lidí se ukládá, odbory nechtějí, aby se to obrátilo v něco zlého, chtějí aby v České republice bylo to, za co lidé bojovali v roce 1989.“
Jérémie Bedard-Wien, mluvčí québecké studentské odborové asociace, popsal, jak québečtí studenti bojovali proti zvýšení školného o 75 procent. V minulosti Kanada přišla o miliony kvůli opakovanému snižování daní bohatým a teď to měli zaplatit studenti. Protesty začaly jako malé akce, informování veřejnosti, kampaně, jednodenní stávky, poté přerostly v generální stávku. Brzy tři čtvrtiny všech studentů stávkovaly, přestože přišly o již zaplacený semestr, konaly se statisícové protesty po celé provincii. Vláda je tvrdě potlačovala, zavedla vysoké pokuty pro organizace i jednotlivce. Důsledkem byly největší demonstrace v dějinách Kanady. „Nakonec „ulice“ vyhrála, školné se nezvýšilo. To je důkazem, že neoliberální vládu, která protlačuje bezhlavé škrty a opatření vyhovující nejmajetnějším vrstvám, je možné porazit.“
Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása varoval před dalším rozdělováním společnosti na zdravé a nemocné, zaměstnané a nezaměstnané, bohaté a chudé. A kroky Nečasovy vlády tyto rozdíly ve společnosti dále prohlubují. Kritizoval zavedení sKaret, skutečnost, že mnozí důchodci si musí vybrat, zda si koupí léky nebo něco k jídlu. Uvedl, že sousední Rakousko má víc nemocnic než Česká republika. Rušení nemocnic a jejich částí povede k tomu, že lidé ve svých nejtěžší chvílích – v nemoci – budou ztrácet kontakt se svými blízkými. Pořád se myslí jen na ekonomiku, ale nemyslí se na lidi. „Jsme naštvaní, ale nejsme zlomení. Musíme bojovat, obrovský vzor se vyplatí, jako už se nám vyplatil, když jsme řadu věcí změnili.“
Ekonomka Ilona Švihlíková z občanské iniciativy Alternativa zdola uvedla, že žijeme v zemi, kde se zákony dělají na míru určitým skupinám, které rozkrádají veřejný sektor. Bohatství, které lidé vytvářejí, končí v ruku několika málo těch, kteří si privatizují tento stát. Citovala srbské úsloví: Promiňte nám, že nevyděláváme tolik, kolik vy stihnete ukrást. Vláda musí podat demisi a je třeba zrušit její reformy. Je třeba pozitivně nasměrovat tuto zemi „S gaunery se nejedná, gauneři se trestají.“
Mluvčí iniciativy ProAlt Ondřej Lánský srovnal situaci před 23 lety a dnes. „Tehdy byli vůdcové odtrženi a žili ve svém skleníku, dnes žijí v malostranském ghetu ještě odtrženěji. Tehdy byla vládnoucí vrstva beztrestná, odloučená od zbytku společnosti, nakupovala ve svých obchodech a měla privilegovanou zdravotní péči. Dnes máme horních deset tisíc, pro které zákony neplatí a mají nejen své obchody a svá luxusní zdravotnická zařízení, ale i své čtvrti, kam je obyčejným lidem vstup zakázán. Tehdy byla neomylná komunistická strana, dnes máme neomylné experty, ratingové agentury, banky a Světovou banku. Tehdy jsme měli nepostižitelné okresní tajemníky, kteří nás mohli vyhodit z práce. Dnes tu máme exekutory, rozhodce a soukromé bezpečnostní agentury, které nás mohou připravit o práci, střechu nad hlavou, lidskou důstojnost i naději.“ Nechceme demokracii, která dovolí, aby naše hlasy byly přetaveny v zisky kmotrů. Je třeba dát stop tomuto temnému proudu našich dějin, který drží u moci bohaté a privilegované.
Předseda OS KOVO Josef Středula na závěr přečetl společné prohlášení účastníků demonstrace. – Viz níže jako soubor se tažení.
***
Po skončení demonstrace se průvod i s alegorickým vozem stojícím uprostřed Václavského náměstí (foto viz níže ve fotogalerii) vydal směrem na Národní třídu, kde program pokračoval akcemi občanských iniciativ a dalšími proslovy.
Závěrečné slovo, které na Národní třídě akci ukončilo, patřilo předsedkyni Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkové. Vysvětlila důvody, které vedly odborový svaz k vyhlášení stávkové pohotovosti, a popsala zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče, které s sebou přinášejí přijaté zdravotnické reformy a další chystané kroky.
Foto Marie Klírová