24hodinové super-služby ve zdravotnictví a povinné odpočinky

Dnem 28. 12. 2023 nabyla účinnosti nová právní úprava (§ 83a zákoníku práce), která umožňuje až 24hodinové tzv. super-služby ve zdravotnictví. V předchozím příspěvku (viz ZDE) jsme se věnovali představení praktických důsledků této novinky, tentokrát se podrobněji zaměříme na další významnou odchylku s tím spojenou, a sice na problematiku zvláštních pravidel pro minimální nepřetržité odpočinky zaměstnanců.

Jejich smyslem a účelem je stanovit „pravidla hry“ mezi zájmem zaměstnavatele na maximálním využití pracovní síly zaměstnance na straně jedné při zachování rozumného času na regeneraci pracovní síly a zabránění negativním důsledkům krátkodobého i dlouhodobého přetěžování zaměstnance na straně druhé.

• Jaká jsou pravidla pro minimální nepřetržitý denní odpočinek po odpracování 24hodinové super-služby?

V souvislosti se zavedením 24hodinových super-služeb byl zaveden i nový § 90b zákoníku práce, který umožňuje odsunutí minimálního nepřetržitého denního odpočinku. Ten musí být standardně poskytnut zaměstnanci během 24 hodin po sobě jdoucích v trvání nejméně 11 hodin, přičemž platí trvalá výjimka, že ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních sociálních služeb může být uvedený odpočinek zkrácen až na 8 hodin za podmínky, že následující nepřetržitý denní odpočinek bude zaměstnanci prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku (§ 90 odst. 2 zákoníku práce). Uvedené však platí jen za „normálních okolností,“ tedy nepracuje-li zaměstnanec v super-službě. Za situace, kdy zaměstnanec v super-službě pracuje celých 24 hodin po sobě jdoucích, pak pochopitelně nemá žádný souvislý odpočinek, tedy ani zkrácený odpočinek v trvání nejméně 8 hodin. Na tuto specifickou situaci pamatuje nový §90b zákoníku práce, podle něhož je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci náhradní dobu denního odpočinku, a to ihned po skončení pracovní doby, na což pak bude časově bezprostředně navazovat nepřetržitý denní odpočinek ve standardní (nezkrácené) délce. Tento celkový odpočinek již není možné znovu zkrátit.

Příklad 1:

Sestra pracuje v super-službě po dobu 24 hodin (12hodinová směna + 12 hodin práce přesčas), čímž nemá během 24 hodin po sobě jdoucích poskytnut žádný nepřetržitý denní odpočinek. Jsou jí poskytnuty celkem tři 30minutové přestávky na jídlo a oddech, a to na oběd (od 11:30 do 12:00), na večeři (od 17:30 do 18:00) a na večerní svačinu (od 20:00 do 20:30). Kromě toho čerpá v noci v průběhu super-služby ještě jedenkrát přiměřenou dobu na jídlo a oddech, která se však – na rozdíl od uvedených přestávek na jídlo a oddech – do pracovní doby započítává. Tím pádem výkon její práce skončí po 25,5 hodinách od nástupu na super-službu. Ihned po skončení výkonu 24hodinové super-služby jí musí být poskytnuta náhradní doba denního odpočinku v délce 11 hodin a po jejím skončení bude dále bezprostředně následovat nepřetržitý denní odpočinek ve standardní délce 11 hodin.  Z uvedeného vyplývá, že sestra musí po skončení super-služby čerpat nepřetržitě alespoň 22 hodin denního odpočinku (z toho prvních 11 hodin činí náhradní doba denního odpočinku, na což navazuje dalších 11hodin standardního denního odpočinku). Pokud tedy sestra začala vykonávat práci v super-službě například v úterý v 6:00 hodin a 24hodinová super-služba skončila (při poskytnutí 3 přestávek na jídlo a oddech) ve středu v 7:30 hodin, pak uvedený příklad lze schematicky zobrazit takto:

• Může mi zaměstnavatel za práci přesčas vykonanou v rámci super-služby „nařídit“ náhradní volno?

NE, nemůže, neboť podle zákoníku práce má prioritu mzdová (platová) kompenzace práce přesčas. Výkon práce přesčas je podle zákona přednostně kompenzován dosaženou mzdou (odpovídající částí platu) a příplatkem za výkon práce přesčas. Jak ve mzdové, tak i v tzv. platové sféře může být zaměstnanci poskytnuto náhradní volno místo příplatku za práci přesčas (§ 114 zákoníku práce) nebo platu a přesčasového příplatku (§ 127 zákoníku práce) až jako druhý (záložní) způsob kompenzace, a to za podmínky, že se zaměstnavatel a zaměstnanec na poskytnutí náhradního volna za práci přesčas dohodli.

Z § 114 i § 127 zákoníku práce je zřejmé, že zaměstnavatel není oprávněn za výkon práce přesčas čerpání náhradního volna jednostranně nařídit; a stejně tak zaměstnanec se nemůže bez souhlasu zaměstnavatele náhradního volna domáhat. Dohoda o čerpání náhradního volna za práci přesčas místo příplatku sice nevyžaduje písemnou formu, to však neznamená, že by mohl zaměstnavatel takovou situaci řešit automatickou preferencí náhradního volna bez předchozí (alespoň ústní nebo konkludentní) dohody se zaměstnancem. V případě, že vznikne pochybnost, je na zaměstnavateli, aby prokázal, že se se zaměstnancem skutečně dohodl na kompenzaci práce přesčas formou čerpání náhradního volna namísto příplatku ke mzdě nebo celého platu za práci přesčas.

• Lze čerpat náhradní volno za práci přesčas vykonanou v rámci super-služby v době nepřetržitého odpočinku po super-službě?

NE, žádnou z dob, na kterou připadá čerpání nepřetržitého odpočinku zaměstnance nelze považovat ani vykazovat jako čerpání náhradního volna za práci přesčas, a to hned z několika důvodů:

a) z povahy „náhradního volna“ je zřejmé, že náhradní volno lze čerpat pouze v době, na kterou byla zaměstnanci v rozvrhu směn vypsána směna, tedy zaměstnanec má – objektivně vzato – legální povinnost tuto směnu odpracovat (tzv. počítá s ní), ale neodpracuje ji z toho důvodu, že namísto práce ve směně čerpá v dohodě se zaměstnavatelem opravdové (nikoli jen formálně vykázané) náhradní volno jako formu kompenzace za práci přesčas (případně za práci ve svátek),

b) na žádnou z dob minimálních nepřetržitých odpočinků zaměstnance nelze určit směnu, neboť zaměstnanec musí v této době dle zákona odpočívat – čerpat povinný nepřetržitý odpočinek, tudíž nemůže v tentýž okamžik současně odpočívat a současně mít určenu povinnost pracovat ve směně. Tím pádem nelze v žádné z dob minimálních nepřetržitých odpočinků čerpat náhradní volno, neboť to by popíralo princip náhradního volna jako takového, respektive náhradního volno by bylo redukováno jen na fiktivní „náhradní volno,“

c) podle § 78 odst. (1) písm. a) zákoníku práce platí, že pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Zároveň, podle § 78 odst. (1) písm. b) zákoníku práce platí, že dobou odpočinku je doba, která není pracovní dobou. Jinak řečeno, podle zákona jedno vylučuje druhé, tzn. zaměstnanec nemůže být v týž okamžik současně v pracovní době a zároveň se nacházet v době odpočinku (tím méně v době povinného, zákonem předepsaného odpočinku). Podle § 348 odst. (1) písm. c) zákoníku práce platí, že za výkon práce se považuje i doba kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek. I když toto ustanovení stanoví „pouze“ fikci toho, co se za pracovní dobu považuje (zaměstnanec během této doby reálně nepracuje), má toto ustanovení svůj zásadní význam, neboť se jím (mimo jiné) nastavují limity, aby nedocházelo k obcházení zákona tím, že jeden a týž časový úsek bude současně pracovní dobou a současně dobou odpočinku,

d) podle § 96 odst. (1) písm. a) zákoníku práce je povinností zaměstnavatele vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce odpracované směny. Směnou se rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat [§ 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce]. Je proto vyloučeno, aby v evidenci odpracované pracovní doby byla v časovém úseku 22 hodin následujících po skončení 24hodinové super-služby vykázána „směna“ nebo i jen čerpání „náhradního volna“ v této směně (které se vzhledem k § 348 odst. (1) písm. c) zákoníku práce považuje rovněž za pracovní dobu), neboť tím by bylo zásadním způsobem porušeno ustanovení § 90b zákoníku práce, které zaměstnavateli ukládá povinnost poskytnout zaměstnanci bezprostředně po skončení super-služby stanovený nepřetržitý denní odpočinek (ten není a nemůže být pracovní dobou),

e) podle § 95 odst. (4) zákoníku práce platí, že do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. Je zřejmé, že smyslem a účelem uvedeného ustanovení je, aby do celkových limitů práce přesčas nebylo započítáváno jen opravdové náhradní volno (zaměstnanec v původně nařízené směně skutečně čerpá volno oproti své povinnosti směnu normálně odpracovat), a nikoli i náhradní volno jen formálně vykázané. V opačném případě by totiž byly popřeny i základní principy BOZP, neboť „náhradní volno“ formálně vykázané v době čerpání povinného nepřetržitého odpočinku by jen opticky (zdánlivě) snižovalo faktickou spotřebu práce přesčas. Jinak řečeno, zdravotníci by fakticky během vyrovnávacího období až 52 týdnů po sobě jdoucích pracovali i výrazně nad 416 hodin přesčasové práce. Jistě nebylo smyslem a účelem nového § 83a zákoníku práce dále zvyšovat již tak extrémně vysoké pracovní zatížení zdravotnických pracovníků ve vztahu k celkovým limitům práce přesčas,

f) počet hodin čerpání náhradního volna se považuje za tzv. plně započitatelnou (odpracovanou) dobu pro účely dovolené. Bylo by proti smyslu a účelu zákona, aby se i doba formálně vykázaného „náhradního volna“ (čerpaného v době povinného nepřetržitého odpočinku) započítávala jako doba odpracovaná, když v této době zaměstnanec ze zákona pracovat nesměl.

Příklad 2:

Lékař pracuje vždy od pondělí do pátku v ranních směnách od 7:00 do 15:30 hodin. Nad rámec rozvrhu směn nastoupí v neděli od 7:00 hod před svou nejbližší pondělní směnou 24hodinovou super-službu, která má v celém rozsahu povahu „čisté“ práce přesčas (tj. nejedná se o kombinaci běžné směny a práce přesčas). Lékaři jsou poskytnuty pouze dvě 30minutové přestávky na jídlo a oddech, a to na oběd (od 12:00 do 12:30) a na večeři (od 18:30 – 19:00). Kromě toho čerpá v průběhu super-služby ještě přiměřenou dobu na jídlo a oddech, která se však – na rozdíl od přestávek na jídlo a oddech – do pracovní doby započítává. Tím pádem výkon jeho práce skončí po 25 hodinách od nástupu na super-službu. Ihned po skončení výkonu 24hodinové super-služby musí být lékaři poskytnuta doba náhradního odpočinku v délce 11 hodin a po jejím skončení bude dále bezprostředně následovat nepřetržitý denní odpočinek ve standardní délce 11 hodin. Lékař musí po skončení super-služby čerpat nepřetržitě alespoň 22 hodin denního odpočinku (z toho prvních 11 hodin činí náhradní doba denního odpočinku, na což navazuje dalších 11 hodin standardního denního odpočinku). Pokud tedy lékař začal vykonávat práci v super službě v neděli v 7:00 hodin a 24hodinová super-služba mu skončila (při poskytnutí 2 přestávek na jídlo a oddech) v pondělí v 8:00 hodin, pak uvedený příklad lze schematicky zobrazit takto:

Pondělní směnu, kterou lékař nemůže po super-služně odpracovat, a namísto níž ani nelze (z důvodů vysvětlených výše) čerpat náhradní volno, nezbývá než řešit jiným způsobem, a sice tak, že včas, tj. ještě před nastoupením super-služby bude v dohodě s lékařem provedena včasná úprava rozvrhu směn ve smyslu § 84 zákoníku práce, tzn. směna bude v rámci rozvrhu směn přesunuta na jiný den.

• Lze „odpadlou“ směnu bezprostředně následující po super-službě vykázat jako překážku v práci na straně zaměstnavatele?

NE, a to z obdobných důvodů, které jsou vysvětleny výše ve vztahu k náhradnímu volnu. Podle § 348 odst. (1) písm. a) zákoníku práce platí, že za výkon práce se považuje i doba, kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci (s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy). I zde tedy platí, že zaměstnanec nemůže být v týž okamžik současně v pracovní době (byť v podobě překážky na straně zaměstnavatele) a zároveň se nacházet v době odpočinku (tím méně v době povinného, zákonem předepsaného odpočinku), neboť podle zákona jedno vylučuje druhé.

I super-služby se v praxi musí s dostatečným předstihem plánovat, tudíž problému „odpadlé“ směny bezprostředně následující po super-službě je třeba předcházet již ve fázi přípravy rozvrhu směn, který musí být včas (nejméně 14 dnů předem, nedohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na kratší době) uzpůsoben tak, aby bezprostředně po super-službě žádná směna nenásledovala. Pokud se tak přesto stane a v rozvrhu směn zůstane chyba, tj. bezprostředně po super-službě je nadále vypsána směna, pak se v praxi objevují tendence uvedené pochybení „vyřešit“ tím, že se „odpadlá“ směna bezprostředně následující po super-službě formálně vykáže jako náhradní volno za práci přesčas nebo jako překážka v práci dle § 208 zákoníku práce. Takováto zdánlivě nekonfliktní řešení však mají z pohledu zákoníku práce své nepopiratelné nedostatky, jak je vysvětleno výše. Zaměstnanci je sice nepřetržitý odpočinek „poskytnut“, z pohledu zákoníku práce však poskytnut není. Je otázkou, jak budou v praxi tuto situaci posuzovat inspektoráty práce v případě kontrol. Lze doporučit, aby zaměstnavatelé učinili již ve fázi přípravy rozvrhu směn maximum pro to, aby se popsanému problému vyhnuli, neboť důsledky problému „odpadlé“ směny bezprostředně následující po super-službě půjdou (minimálně z hlediska finančního vyjádření) zpravidla k tíži zaměstnavatele.

• Super-služby a odložení nepřetržitého odpočinku v týdnu

V souvislosti se zavedením super-služeb byl do zákoníku práce doplněn také nový § 92 odst. (6), který umožňuje dočasně na dobu 6 měsíců od 1. ledna do 30. června 2024 „zhustit“ počet pracovních hodin při současném odložení poskytnutí nepřetržitého odpočinku v týdnu, a to až o 3 týdny. To v praxi znamená, že zdravotníkům, kteří budou vykonávat super-služby, nebude muset být (dočasně) poskytován ani minimální nepřetržitý odpočinek v týdnu podle § 92 odst. (4) v minimálním rozsahu 24 hodin po sobě jdoucích, ale postačí poskytovat pouze nepřetržitý denní odpočinek, přičemž ve speciálním vyrovnávacím období 4 týdnů bude nutné zaměstnancům poskytnout nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň v celkové délce 140 hodin.

Uplatnění výše uvedené výjimky je možné pouze dohodnout (v kolektivní smlouvě, případně v individuální dohodě se zaměstnancem), nikoli jednostranně stanovit. Zákon sice nepředepisuje formu dohody, tzn. může být i ústní, ovšem vzhledem k závažnosti důsledků dohody je třeba doporučit písemnou formu dohody. Nepřetržitý denní odpočinek může být zkrácen podle § 90 odst. (2) zákoníku práce za podmínky, že doba, o kterou se zkrátil, nesmí být poskytnuta samostatně, ale jen s jiným nepřetržitým odpočinkem v týdnu tak, aby zaměstnanci byl poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu za období 4 týdnů v délce alespoň 140 hodin.

Příklad 3:

Sestra pracuje v nepřetržitém pracovním režimu, její pracovní doba je rozvržena nerovnoměrně (tzv. krátký a dlouhý týden) a v kolektivní smlouvě byla u daného zaměstnavatele dohodnuta do 30. 6. 2024 možnost zkrácení nepřetržitého odpočinku v týdnu postupem podle § 92 odst. 6 zákoníku práce. V období od čtvrtka 1. 2. do středy 28. 2. 2024 (období 4 týdnů po sobě jdoucích) pracovala sestra tím způsobem, že v prvních třech týdnech (od 1. 2. do 21. 2.) uvedeného 4týdenního období odpracovala tři 24hodinové super-služby (které byly vždy kombinací 12hodinové směny a navazující práce přesčas v rozsahu 12 hodin); po každé z těchto služeb následoval vždy pouze nepřetržitý denní odpočinek. Celkem za tyto první 3 týdny odpracovala 9 super-služeb v délce 24 hodin, což odpovídá 216 hodinám výkonu práce (9 x 24 = 216), z toho 108 hodin bylo odpracováno ve směnách, zbývajících 108 hodin bylo prací přesčas. Teprve po tomto intenzivním pracovním období 3 týdnů následovalo čerpání odloženého nepřetržitého odpočinku v týdnu.

Nejpozději v posledním 4. týdnu uvedeného „vyrovnávacího“ období tak sestře musí být poskytnut odložený souhrnný nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby povinnost poskytnout odložený nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání celkem nejméně 140 hodin byla splněna. Aby byla povinnost poskytnout souhrnný nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání nejméně hodin v cyklu týdnů po sobě jdoucích splněna, může sestra odpracovat poslední 10. super-službu s ukončením dne 22. 2. tak, aby nejpozději dnem 23. 2. začala čerpat a do skončení 4týdenního „vyrovnávacího“ období (do dne 28. 2. 2024) stihla vyčerpat odložený nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání celkem nejméně 140 hodin, což odpovídá necelým 6 dnům (140 : 24 = 5,83). Takto poskytnutý nepřetržitý odpočinek v týdnu již nemůže být dále krácen, tzn. sestra nemůže od 23. 2. do skončení 4týdenního „vyrovnávacího“ období (do dne 28. 2. 2024) již pro zaměstnavatele konat žádnou práci (ani ve směně, ani jako práci přesčas).

Celkem tak sestra v referenčním období (cyklu) 4 týdnů od 1. 2. do 28. 2. odpracovala 10 super-služeb s celkovou pracovní zátěží 240 pracovních hodin, to vše při splnění povinnosti poskytnout odložený nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání celkem nejméně 140 hodin.

JUDr. Dominik BRŮHA, Ph.D., advokát