Členům výkonné rady a členům dozorčí rady odborového svazu jsme položili dvě otázky:
1. Co vám tento rok dal a co vám vzal jak v profesní, tak odborové práci?
2. Co byste si přál/a do nového roku 2021?
Mgr. Lubomír FRANCL, místopředseda OS
1. Začnu od konce. Dá se říci, že tento rok mi nevzal nic, kromě roku života, a uběhl velice rychle. Dal mi mnoho nových zkušeností a poznatků, zvláště v dobách první a druhé vlny epidemie COVID-19. Bohužel jsem si znovu ověřil, že ne všichni dokázali jednak docenit práci všech, kteří se na zvládání této složité doby podíleli, a jednak i to, že mnohdy ekonomické pohledy převládaly nad zájmy zaměstnanců. Opět jsme si mohli ověřit, že nebýt odborů, situace by pravděpodobně byla podstatně horší.
2. Hlavně klidnou situaci, jak kolem COVID-19, tak i v politice (i když to je asi jen zbožné přání vzhledem k blížícím se volbám). Našim členům bych chtěl popřát korektní a vstřícné jednání zaměstnavatelů, důstojné pracovní podmínky a úroveň mezd a platů, a hlavně zdraví a pohodu jak v pracovním, tak v osobním životě.
Mgr. Jana HNYKOVÁ, místopředsedkyně OS
1. Letošní rok byl pro nás všechny opravdu výjimečný, dalo by se říci výjimečně zvláštní. Museli jsme hodně improvizovat a řešit úkoly tak, abychom mohli pomoci našim členům. Pracovali jsme v terénu, ale také hodně z domova. Dojížděli jsme do ústředí odborového svazu a řešili nejpalčivější problémy, od ochranných prostředků na začátku pandemie COVID-19, přes porušování zákoníku práce, odměny pro zaměstnance na záchrankách, v sociálních službách a v nemocnicích. Byla to týmová práce, která mě velmi naplňovala, ještě více se utužily pracovní vztahy ve vedení odborového svazu. Naši zaměstnanci na ústředí i v regionech pracovali a snažili se pomoci i za ztížených podmínek lidem v terénu. Poznala jsem nové lidi a snažila se využít své zkušenosti ze sociální oblasti. Na druhou stranu, byla jsem zklamána nerozhodností a mnohdy i nekompetentností některých lidí ve vedení našeho státu, protože jejich rozhodnutí významně ovlivnila náš každodenní život. Děkuji všem našim zaměstnancům za plodnou spolupráci a svým blízkým za trpělivost. Nebyl to pro nás všechny lehký rok.
2. Do nového roku 2021 si přeji, abychom se měli rádi, chovali k sobě vzájemnou úctu, byli k sobě ohleduplní, laskaví a nemysleli jen na sebe. Vždyť jsme na tomto světě jen krátkou dobu, proto bychom měli konat dobro ve prospěch jiných, potřebných. Z celého srdce přeji všem blízkým, přátelům, spolupracovníkům i našim členům hodně zdraví, štěstí a rodinné pohody po celý rok 2021. Těším se na vás i na nové, náročné výzvy. Jsem připravena je i nadále naplňovat ve váš prospěch.
Ing. Tomáš HAVLÁSEK, člen výkonné rady OS za Jihomoravský kraj
1. Především mi potvrdil deziluzi o fungování našeho byrokratického státu. Ve zdravotnictví i v sociálních službách se několik desetiletí hledaly úspory, občas i nějaké našly. A pak přišel koronavirus a zjistilo se, že už žádné rezervy systému nejsou. Nutno říci, že to zvládáme jen díky výjimečnému úsilí pracovníků v terénu. A byrokrati zalezli do děr, nejlépe ve formě homeofficu, občas se jen snaží vydávat nařízení, respektive mimořádná opatření, která je mnohdy usvědčují, že neví, co řídí. Klasickým případem může být třeba hygienická služba, která byla v minulých letech decimována, a protože žádné epidemie nebyly, omezila se jen na kontroly potravin a případně nějaká další nařízení. A bezradnost některých politiků, kteří chtějí řídit stát, je až úsměvná, pokud by nešlo o životy.
2. Ať jde koronavirus někam pryč a ať se vrátíme do normálního života. Tedy hlavně přeji všem i sobě hodně zdraví a štěstí. Na Titanicu byli všichni zdraví, ale neměli štěstí. Zkrátka přeji si normální rok bez kotrmelců. Ať nás baví si užívat práce i osobního života, ať máme hodně pozitivních zážitků. Ať jsou lidé k sobě ohleduplní a vstřícní. Konkrétních přání by bylo více, ale jsem realista.
Mgr. Marcela HOLČÁKOVÁ, členka výkonné rady OS za Zlínský kraj
1. Každá ztráta přináší zisk a každý zisk přináší ztrátu. Tento rok vzhledem k jeho mimořádnosti byl obzvláště na ztráty bohatý. Vzal mi svobodu v rozhodování a postavil ji do nastavených mantinelů. Na druhé straně donutil zamyslet se nad věcmi důležitými a méně důležitými, a tím přehodnotit priority jak v profesní, tak odborové práci. V zátěžových a mimořádných situacích se mnohdy mění chování člověka. Umožnil poznat několik skvělých, obětavých lidí a naopak někteří zklamali. Ale čeho si velmi vážím, že zůstali ti, kteří jsou oporou a na které je vždy spolehnutí.
2. Přála bych si, aby se situace stabilizovala, přála bych si návrat jistot, kterých má člověk v životě tak málo a koronavirová doba mu i to málo ještě omezila. Aby se „svět nezbláznil“ a nevyrazil zběsile vpřed ihned poté, co budou odstraněna opatření, tak jak to ukázalo období dočasného rozvolnění. Aby si lidé vydechli, řekli si „zvládli jsme to“ a zejména se poučili a nezapomněli na všechna předsevzetí, která si dali, když jim bylo nejhůř. Říká se, že největší hodnotou člověka je čas, letošní rok ukázal, že bez zdraví tato hodnota ztrácí význam.
Vít PŘIBYLÍK, člen výkonné rady OS za Moravskoslezský kraj
1. Rok to je divný, úplně jiný než všechny předchozí. Přinesl poznání, že když jde do tuhého, umíme společně zabrat a problémy řešit. Ukázal, že čin má svou váhu a sliby je nutno kontrolovat a vyžadovat jejich plnění. Také oddělil „zrno od plev“, v plné nahotě ukázal lesk i bídu „služebníků“ společnosti. Tento rok mi vzal několik mých blízkých, a to nenávratně! Profesně jsem obohacen o poznání, že existují slušní zaměstnavatelé a váží si svých zaměstnanců. V krizi, jaká letos přišla, umí tito zaměstnavatelé hledat neotřelá řešení a umí vytvořit svým zaměstnancům maximální možné podmínky. Za to patří mému zaměstnavateli poděkování. Profesně jsem byl obohacen o praxi z do této doby zcela teoretických oblastí. Epidemie přinesla vzpomínky na povinnou základní vojenskou službu, zejména chemický výcvik a ochranu před kontaminací. V mládí jsem nedocenil, jak užitečné to mohou být nácviky. Profesně jsem však také přišel o iluze. Ve chvíli, kdy mi umírali blízcí po návratu z nemocnice na covid (kam nastupovali bez covidu), jsem cítil bezmoc. Ve chvílích, kdy jsem hledal pomoc pro nemocné rodinné příslušníky a všude dostával jen odpověď „až po testech“, kdy ambulantní sektor se ukázal pro hysterii nefunkční, jsem přišel o zbytek iluzí. V odborové práci se odrazila nálada ve společnosti. Tahouni táhnou a umí zhmotnit sen. Co jiného jsou odborovým svazem vyjednané odměny. Veliké poděkování všem, kdo se přičinili a konali – čin má svou váhu! Deziluzí je pozdější realizace, zejména do nemocnic. Učíme se za pochodu neosobnímu on-line režimu. Učíme se odolávat demontáži občanské společnosti zákazem činnosti (co jiného je omezení našich setkání). Proto jsem rád, že i v této době početně rosteme, že je nás čím dál víc. Poděkování patří všem, kteří nelení a zajišťují budoucnost novými členy!
2. Přeji si, aby všichni byli zdraví! Není nic důležitějšího než zdraví a k tomu štěstí. Po zkušenostech plavců z Titaniku víme, že i zdravý nemusí mít štěstí, proto jej přeji všem!!!
Milan SYNEK, člen výkonné rady OS za Plzeňský kraj
1. Tento rok mě osobně přesvědčil o tom, že plánovat se může, ale někdy ty plány prostě nelze splnit. Co se týká odborové činnosti, myslím, že jsem pokračoval stejně jako v letech minulých. Profesní činností již pouze jako předseda naší odborové organizace.
2. Do nového roku bych si přál, abychom se už konečně dostali z tohoto marasmu. A všem lidem dobré vůle hodně zdraví, štěstí a lásky.
Mgr. Pavlína ŠALANDOVÁ, členka výkonné rady OS za Kraj Vysočina
1. Přišla jsem na to, že když všichni chceme dosáhnout jednotného výsledku, dokážeme fungovat jako celek a táhneme za jeden provaz. Bohužel po čase vám stále někdo háže klacky po nohy a přestanete mít už tu sílu vstávat a táhnout dál. Pochybujete o smyslu cíle a ztrácíte iluze o realitě. Nakonec to vzdáte. Není se čemu divit, vždyť co platilo ráno, už večer neplatí. Stali jsme loutkami v nějaké grotesce a snad to už konečně skončí. A všichni si přečteme: zvládli jsme to, můžeme jít dál.
2. Určitě každý z nás má sepsané přání a předsevzetí do nového roku. Přeji si, abychom už všichni mohli chodit po venku, aniž bychom se báli, že nás někdo nakazí nebo že my někoho nakazíme. Abychom se mohli radovat z maličkostí, cestovat a navzájem si pomáhali.
Miluše VÁŇOVÁ, členka výkonné rady OS za Liberecký kraj
1. Tento rok mi dal mi především více času na zamyšlení, zpomalení životního tempa a uvědomění si, co je v životě nejpodstatnější a nejdůležitější, a to je zcela určitě zdraví. Také jsem se musela v práci i v životě naučit spoustu nových věcí, které by mě za normálních okolností pravděpodobně minuly. Co mi vzal? To, co každému, omezil nám svobodu a volnost.
2. Do nového roku si snad ani nejde přát nic jiného než stálé zdraví a ať se náš život co možná nejdřív vrátí do normálu, na který jsme byli zvyklí před covidem.
Martin VOSTAL, člen výkonné rady OS za Pardubický kraj
1. Letošní rok byl plný zvratů a změn. Myslím, že nejen mě vzal možnost osobního setkání se svými kolegy a známými. Omezil i kontakty s širší rodinou. Pandemie COVID-19 mi dala spoustu strachu o blízké a nejistoty. Naštěstí mi dala i víru, že náš svět ještě není tolik zkažený a sobecký. Našlo se mnoho dobrých lidí, kteří nám za naši práci děkovali. Na jaře pro nás i naše rodiny šili roušky, občas nám službu zpříjemnili i nějakou drobností k snědku. Nejvíc ale zahřála u srdce slova díků a podpory, která mi dodávají víru, že těžké časy zvládneme.
2. Do nového roku bych si samozřejmě přál návrat k „normálu“. Ačkoliv s pandemií covidu se mi těžko vidí pomyslné světlo na konci tunelu, ale věřím, že brzy přijde den, kdy se budeme moci všichni zase beze strachu sejít a podat si ruce. Všem touto cestou přeji hlavně hodně zdraví.
Alena WILHELMOVÁ, členka výkonné rady OS za Ústecký kraj
1. Rok 2020 byl pro mě, moji rodinu, pro mou profesi a práci v odborovém svazu tak hrozně, hrozně výjimečný, že ani nevím, jestli se chci k některým zážitkům ještě někdy vracet. Byl to rok hrůzy, naděje, beznaděje a vzápětí poznání, co se v této době 21. století dá zažít. A to jak profesně, v práci odborářské i v rodinném životě.
Březen 2020 nám v hygienické službě změnil, co se dalo, a to s prvními pacienty s COVID-19. Prošli jsme si vlnou obrovské solidarity lidí, vzájemné podpory mezi různými odděleními. Všichni se báli, co bude, jak nás to poznamená, a vytvořila se u nás parta lidí, kteří chtěli pomáhat a pomáhali v boji proti COVID-19. Podávali jsme informace, jak postupovat v době covidové v zaměstnání od nemocnic po sociální služby, obchody, průmyslové podniky, školy atd. A to jak v mimořádných preventivních opatřeních, nošení osobních ochranných prostředků, chování se v této situaci. Psali jsme různá rozhodnutí o karanténách, izolacích. Do toho jsme provozovali infolinky pro cesty do a ze zahraničí. A to 12 hodin denně sedm dní v týdnu. V těchto hovorech jsme zjišťovali, že už jsou třeba lidi půl roku někde v zahraničí a nemůžou se dostat domů pro vyhlášenou karanténu nebo to, že jim neletí žádné letadlo domů. Tak jsem prožila jaro, léto. Září nám přineslo dopady vládních rozhodnutí, a tak podzim a zima dál pokračují intenzivním trasováním, prací v chytré karanténě.
A tak to je vlastně dodnes. Po dlouhé době nemám vyčerpanou dovolenou za letošní rok, (třikrát jsem ji musela zrušit) a mám vyčerpanou přesčasovou práci. A také už mám naplánováno, jak budu pracovat o vánočních svátcích.
Celý rok se pravidelně scházíme na odborovém svazu jako sekce pracovníků hygienické služby a já jsem za tuhle skupinku lidí moc vděčná. Všichni tady pracují s velkým nadšením pro tuto oblast, protože jinak by to snad ani nešlo. A především dík Ivě Břeňkové, která nás vede a dokonce nám umožní setkání a ubytování naší sekce u ní doma, když máme jednání na Ministerstvu zdravotnictví brzy ráno.
Ale teď mám především vztek, že v téhle nelehké době, kdy jsme se všichni dozvěděli, jak je hygienická služba hrozně potřebná a že nás je málo, je na stole pozměňovací návrh k zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který říká, jak zruší krajské hygienické stanice a vše se má řídit centrálně z Prahy. A zároveň bychom měli předávat kompetence v oblasti hygieny výživy na Ministerstvo zemědělství. Musím poděkovat vedení našeho odborového svazu, Ivě Břeňkové a JUDr. Dominikovi Brůhovi za to, jak se ujali boje za naši záchranu.
2. Co bych si přála do nového roku? Aby se neopakoval rok 2020!
Soňa VYTISKOVÁ, předsedkyně dozorčí rady OS
1. Vzhledem k tomu, že je před Vánocemi a psát o negativním hodnocení celého roku budou určitě další kolegové, chtěla bych to pojmout z druhé strany. Omezení mě přiměla k tomu, že mám stále uklizeno, uvařeno a teď na Vánoce i napečeno. Práci na zahrádce jsem zvládala bez stresu z termínů. Odborová činnost byla bohužel omezena, ale přesto jsme se snažili pro naše členy připravit a udělat co nejvíce (dárkové poukázky k MDŽ v hodnotě 300 Kč, vánoční poukázky jsme navýšili na hodnotu 1500 Kč a zvládli jsme dva krásné zájezdy), ostatní akce jsme přesunuli na příští rok, tak se můžeme zatím alespoň těšit.
2. Jediné, co bych přála všem do nového roku 2021, je zdraví, štěstí, pohodu i radost ze života a abychom do roku 2021 vykročili pravou nohou! Abychom si uvědomili, že v následujících 365 dnech se budeme nejen na pracovištích potkávat, a proto bychom na sebe měli být vlídní. A také, aby nám přes všechny potíže, které nás v letošním roce potkaly, vydržela dobrá nálada a pozitivní myšlení.
Martina HVOZDENSKÁ, členka dozorčí rady OS
1. Rok 2020 byl pro mě velmi náročný. Dnešní rok byl rokem voleb do krajských zastupitelstev, což ve Zlínském kraji bylo nesmírně důležité. Bývalý hejtman Jiří Čunek se snažil nestandardními kroky prosadit stavbu nové nemocnice, na kterou kraj neměl finanční prostředky. Při této příležitosti se snažil sloučit všechny nemocnice zřízené krajem do jednoho celku, restrukturalizovat a centralizovat péči, zavádět společné lůžkové fondy a v podstatě omezovat zdravotní péči v našem kraji. To vše se „Smlouvou o mlčenlivosti“ se společností PENTA. Odbory si uvědomovaly nebezpečí, které se nad zlínskými nemocnicemi vznášelo, a vyrazily do boje. Natáčeli jsme videa na podporu nemocnice, informovali veřejnost na sociálních sítích a pokud jsme dostali příležitost, tak i v tisku, televizi, rádiích, účastnili jsme se jednání krajských zastupitelstev. Pořádali jsme diskuzní fóra, demonstrace na náměstích. Ano, bylo to náročné, byly to stovky hodin práce, nicméně u voleb dali voliči najevo, že Čunkovu projektu nevěří a že si přejí zachovat zdravotnictví ve Zlínském kraji v současné podobě.
Současně s volbami začala Zlínský kraj ohrožovat epidemie COVID-19, kde jsme patřili k nejpostiženějším krajům. Nemocnice se nám plnila obrovskou rychlostí, každé dva dny jsme otevírali jednu třicetilůžkovou stanici a došlo i na převozy pacientů do nemocnic v jiných krajích. Odbory informovaly zaměstnance o jejich právech a povinnostech, vyjednali jsme u nás v nemocnici covid příplatky, postupy při uznávání nemoci z povolání, edukovali jsme obyvatelstvo o cestách přenosu infekce, snažili jsme se rozporovat nepodložené dezinformace, a to opět cestou tisku, televize a sociálních sítí.
Ano, byl to velmi náročný rok, nicméně nás zdravotníky ve Zlínském kraji stmelil, ať už to byl boj za zachování nemocnice či boj s pandemií COVID-19. Spousta z nás pochopila, že jen společně můžeme spoustu věcí změnit.
2. Strašně moc bych si přála, aby byla pro občany čitelná pravidla v boji proti COVID-19. Tím, jak se mění příkazy a zákazy snad ob den, co platilo od včerejška, dnes už neplatí, to je živná půda pro dezinformace všeho druhu. A společnost se nám rozděluje, jedni jsou proti druhým a nikdo už není schopný poslouchat argumenty druhé strany. Lidé opatření nedodržují, což postihne ve svém důsledku zase nás, pracující ve zdravotnictví a sociálních službách.
A nám všem přeji pevné zdraví. A ještě víc nám přeji pevné nervy. My zdravotníci si umíme a musíme umět pomáhat. A nezapomínejme ani na sebe. Celý svět nezachráníme a musíme se naučit pečovat i sami o sebe.
Jana LUČZEWSKÁ, členka dozorčí rady OS
1. Rok 2020 měl pro mě osobně pouze cca šest měsíců, když se zamyslím, možná ani ne celých, pokud vše spočítám. Jarní měsíce březen, duben, květen a teď podzimní od půlky září, říjen, listopad byly pro mne jen covid a s ním spojené pracovní povinnosti. Pracovní dny bez konců a týdny bez víkendů a bez jakéhokoliv času na osobní život, ten se v těchto měsících smrsknul na večerní nákup při cestě z práce, občas daní prádla do pračky a v televizi večer krátké mrknutí na ČT 24, abych zjistila aktuální situaci v celé ČR. Pak obrovská únava a hned, rychleji než by člověk chtěl, přišel další den.
Co se profese týká, zjistila jsem, či si potvrdila, že si umím dost dobře poradit i v tak neobvyklé situaci, že jsem vlastně velký profesionál a že dokážu zcela intuitivně podporovat ostatní spolupracovníky a kolegy, neustále dokola vysvětlovat a opakovat informace, které pomáhají a vnáší do této zvláštní doby trochu klidu a rozumný náhled, praktický návod, jak na COVID-19 a co dělat, když… Dal mi zkušenost, že dokážu v kritické době mnohé: bez odpočinku fungovat a dělat to, co je nezbytné a nutné, pomoci všem, kteří k takovému fungování pomoc potřebují, identifikovat spolupracovníky, kteří ve snaze pomáhat a dělat maximum sami sebe zcela regulérně devastují, a přesvědčit je k odpočinku a pár dnům volna. Co považuji za nejcennější zjištění, je fakt, že se mi potvrdilo, že mám kolem sebe skvělé lidi, absolutně spolehlivé a téměř dokonalé, to nepřeháním. Prostě lidi do nepohody.
Vzal mi kus osobního života, velké množství energie a optimismu, nakonec i víru a chuť tady na světě žít nějak zvlášť dlouho (moje babička včera oslavila 90 let) a já nyní jistě vím jedno, v tomto světě nechci žít zbytečně dlouho! Hlavně zjištění, že jsme všichni dělali maximum, co bylo v našich silách, ale v určitých chvílích to prostě vůbec nestačilo? Boj s větrným mlýnem (COVID-19, systém, přístup některých, co mají moc rozhodovat, ale rozhodují špatně, myšlení všech lidí).
V odborové činnosti mám jediný poznatek, musí nás být mnohem víc, nás odborářů, protože bez nich by už zdravotnictví dnes vážně nebylo!!! (Všichni srdcaři by se samou snahou pomáhat zničili existenčně i celkově a bez nich nemůže systém fungovat.)
2. Mám dvě přání, aby ti, co umí, jsou šikovní a dovedou dobře, velmi profesionálně a pečlivě pracovat, prozřeli a pochopili, že jedině semknutím se a jednohlasným zvoláním už dost dali najevo, že takhle dál svou práci dělat prostě nebudou! To za ně nikdo neudělá.
Tím druhým je štěstí, nám všem, bez toho štěstí nemůže dopadnout žádná snaha dobře.
Na závěr ještě musím napsat, že jsem nesmírně šťastná, že jsem vás všechny odboráře, hodné, pracovité a poctivé lidičky ve vedení svazu poznala a je mi ctí s vámi spolupracovat, učit se od vás a prostě jen být ve vaší společnosti. Těším se na vás.