Po několika letech, kdy byl problém s ruční manipulací s břemeny ve zdravotnictví a sociálních službách trochu utlumen, dílem posílením počtu personálu, dílem aplikací technických opatření, se nám tento problém opět vrací.
Příčin vidím několik – ubylo personálu potom, co ministr Heger prosadil „geniální“ vyhlášku o minimálních personálních standardech a co v sociálních službách došlo k propadu ve financování souběžně s výraznou změnou ve složení klientely. Domovy seniorů dnes v mnoha případech fungují jako léčebny dlouhodobě nemocných, přičemž k tomu často nejsou stavebně vhodné, což s výše popsaným úbytkem personálu generuje zhoršení pracovních podmínek. K tomu připočtěme, že zde většinou pracují ženy (když mají na výpomoc sanitáře, je to velké štěstí), které, bohužel, také nemládnou, a mladá děvčata se do této práce zrovna nehrnou. Stojí za připomenutí hmotnostní limity pro ruční manipulaci s břemenem u žen: stále platí 15 kg pro dlouhodobou práci a 20 kg pro krátkodobou (30 minut za směnu), podotýkám, že při dobrých úchopových možnostech břemene.
Nově jsme se také opět setkali s tvrzením, že pacient není břemeno – k tomu citace z NV č. 361/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů: „§ 28 Vymezení ruční manipulace s břemenem. Ruční manipulací s břemenem se rozumí přepravování nebo nošení břemene jedním nebo současně více zaměstnanci včetně jeho zvedání, pokládání, strkání, tahání, posunování nebo přemisťování, při kterém v důsledku vlastností břemene nebo nepříznivých ergonomických podmínek může dojít k poškození páteře zaměstnance nebo onemocnění z jednostranné nadměrné zátěže. Za ruční manipulaci s břemenem se pokládá též zvedání a přenášení živého břemene“.
Že pacient není břemeno, tvrdí podle informací z terénu občas management a dokonce i bezpečnostní technik (nyní osoba odborně způsobilá). Managementu radím změnit bezpečnostního technika, takovému bezpečnostnímu technikovi pak doporučuji, aby šel vrátit osvědčení odborné způsobilosti, neboť nemůže být odborníkem na BOZP.
Problém nemá jednoduchá řešení, to ale neznamená, že by se neměl řešit. Jednou věcí je otázka personálu, která samozřejmě souvisí s financemi, ale jsou i technická řešení. Ta také nebývají levná, ale podle mého názoru je to jen otázka schopnosti a priorit managementu, který by si měl uvědomit, že jde o jeho lidi a že sedřený a utahaný člověk asi těžko bude odvádět kvalitní práci.
Někdy se setkávám s otřesnými poměry, kdy na pracovišti sice mají zvedák, ale nemohou jej používat z prostorových důvodů, neznají ani tak primitivní pomůcku, jako je přesunovací podložka, a o jiných pomůckách si mohou nechat jen zdát.
Že to jde, o tom máme naštěstí také důkazy – viz například připojené foto, kdy se dal instalovat závěsný systém i do starých objektů. Stálo to peníze, ale v tomto konkrétním domově důchodců mají štěstí na kvalifikovaného ředitele, kterému na slušných pracovních podmínkách jeho zaměstnanců záleží.
Občas slýchávám argument, že při používání zdvihacích zařízení práce déle trvá – na to je protiargument zaměstnanců ze zařízení, kde si používání technických prostředků osvojili – je to v organizaci práce. Prostě si ji museli trochu jinak rozvrhnout.
Mám velmi za zlé orgánům ochrany veřejného zdraví, které ze své dozorové činnosti o problému musí vědět, že jej přecházejí mlčením. Znám jen jeden případ, kdy hygienik nutil zaměstnavatele provést objektivní měření pro ověření správnosti zařazení prací do kategorií. Neznám případ, kdy by hygienik nutil zaměstnavatele k realizaci technických opatření, ačkoliv k tomu všemu má pravomoc.
Nyní hygienik bojuje o své kompetence v souvislosti s výrobou a distribucí potravin (odbory jej v tomto podporují). Napadla mě však kacířská myšlenka: k čemu jsou kompetence, když se nevyužívají. V tomto směru jsme iniciovali také diskusi na půdě Rady vlády pro BOZP, hlavní hygienik Vladimír Valenta by měl do konce roku podat informaci, tak jsem opravdu zvědav.
Odborům se také podařilo prosadit, že do seznamu nemocí z povolání bude zařazeno onemocnění páteře z dlouhodobé fyzické zátěže, v současné době probíhá výzkumný úkol, jehož nositelem je Státní zdravotní ústav, který má za cíl stanovit diagnostická kritéria.
Závěrem mi promiňte trochu ostřejší tón tohoto článku, ale prostě mě to štve a také k tomu mám sobecké důvody – s určitou pravděpodobností se jednou stanu klientem nějakého domova seniorů a není mi jedno, jestli kolem mě bude pobíhat personál, který bude v pohodě, nebo sedřená ošetřovatelka.
Foto: ukázka aplikace závěsného systému ve starém objektu
Foto autor
