Práce odborů je nekonečná. Občas si řekneme, že máme vystaráno, a ejhle – to, co nám připadá zřejmé a jasné, se najednou zašmodrchá… A jsme úplně jinde.
Vláda po dlouhodobém a trvalém tlaku odborů slavnostně slíbila, že po hubených letech zvýší platy, napraví pásmové odměňování, postará se, aby zaměstnanci byli správně pracovně zařazení a dostali, co jim patří. Odbory téměř jásaly. Výborná práce, po letech snižování a restrikcí konečně dobrá zpráva. Jenže pak to někteří spočítali a zjistili, že to nebude tak jednoduché. Slíbené 3,5% zvýšení objemu mzdových nákladů by na to nemuselo stačit.
A co teď? Máme informovat vládu? Jednat? Lidé jsou různí, někdo jde cestou složitější, snaží se dohodnout pro jiné kolem sebe maximum, jiný zvolí cestu minimálního odporu. Většina často volí druhou variantu. A tak někdo vymyslel, že nejjednodušší bude, když se o nic nebude žádat a nějak se to udělá. Do novely zákoníku práce se dá ustanovení, které upraví, že když organizace nebude mít na zvýšení tarifů dostatečné finance, tak je možné o stejnou částku snížit zaměstnanci jeho osobní ohodnocení! Jednoduché a geniální. A máme po problému. Zavře se voda a bude hotovo.
To by tu ale nesměl být Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR. Akce „nula od nuly pojde“ pro něj byla nepřijatelná. Nastalo rychlé kolo jednání.
Premiér a vláda byli o akci informováni a byli velmi udiveni navrhovaným řešením. Závěr? Novelizační bod byl ze zákoníku práce vyškrtnut a našly se i finance na dokrytí pásem tak, aby lidé nebyli poškozováni.