Vážení odboráři, budeme mít novou vládu, která nám může, ale nemusí přinést zlepšení naší životní úrovně, a to především v oblasti sociálního zabezpečení. Nejsem si jist, zda volební propaganda, která nás obklopovala a vyhraňovala se nenávistí především k jedné volební skupině, nezastřela, o co vlastně v těchto volbách šlo a jde. Byla to bitva o území (naši republiku) a vliv na její orientaci. Málokdo pochopil, že se také jedná o nás, například o „konec levné práce“. Velkou část voličů „konec levné práce“ pravděpodobně vůbec nezajímal a předseda ČMKOS Josef Středula na posledním sněmu formuloval výtku: „těch, co si budou na odborech stěžovat, se optejte: koho jste volili?“.
Myslím, že za léta, kdy představujeme suverénní korporaci svazů, nehrajeme pro ničí politiku, ale často jsme jen populisticky využíváni, ovšem skutečnou možnost něco v tomto státě změnit a ovlivnit nemáme. Již dávno ministr financí Václav Klaus prohlásil, že kdo chce mít v této zemi vliv, musí založit stranu či hnutí a jít do voleb.
Ve zdravotnickém svazu je 30 tisíc členů, v ČMKOS přes 300 tisíc členů a stále se doprošujeme zlepšení našeho stavu od stran, které se ještě nedávno sešly v hospodě u jednoho stolu nebo se tak akorát vešly do výtahu.
Vím, že myšlenka se politicky osamostatnit a prosazovat naše cíle, je vcelku kacířská a nemá jednoznačnou podporu ani ve výkonné radě našeho odborového svazu, ale vezměte si příklad ze zahraničí, kde odbory mají nesrovnatelně silnější a respektovanou pozici.
Nedivme se potom zahraničním politikům, kteří na náš současný ekonomický stav a na odměňování za práci poukazují s interpretací, že je to především nedostatečná průraznost našich odborů. Vzpomeňte si na obrovskou manifestaci na Václavském náměstí, pocit sounáležitosti a snahu něco prosadit. A vzápětí sprchu večerních zpráv, kdy tehdejší předseda ČMKOS se po manifestaci výborně baví se tehdejším ministrem financí u piva.
Myslím, že především na tuto situaci, která snižuje naši pozici mezi voliči, se musíme zaměřit. Sleduji tento vývoj řadu let, ale nemám pocit, že by prestiž odborů u reprezentace vedení státu narůstala, zvláště proto, že „slibem nic nezkazíš a skutek utek“.
Mnohokrát měly odbory přislíbené pracovní a sociální výhody pro zaměstnance. Prosazovali jsme novelu zákoníku práce, která by zlepšila pracovní podmínky a sjednotila odměňování zaměstnanců v nemocnicích. Chtěli jsme změnu v karenční době, aby zaměstnanec dostal zaplaceny i první tři dny pracovní neschopnosti. Bohužel se nepodařilo.
Nejde však opomenout i to, co se zdařilo, a to především za heroického úsilí naší předsedkyně Dagmary Žitníkové. Nárůst tarifních platů v sociálních službách pro pečovatelky o 47,5% nemá v historii odborů obdoby. Nárůst tarifů pro zaměstnance ve zdravotnictví o 30 % byl také velmi úspěšný.
Vážené kolegyně a kolegové, pojďme si říci, co uděláme pro to, aby odbory fungovaly lépe. Napište, prosím, své podněty a návrhy a z nich můžeme společně tvořit novou budoucnost. Na každém záleží, tak dejme hlavy dohromady.
Ivan Šterzl – vizitka
Pracuji jako lékař a vědecký pracovník v oboru endokrinologie a imunologie v Endokrinologickém ústavu v Praze. Členem odborů jsem od 1979, od roku 2005 jsem byl místopředsedou odborové organizace, od roku 2012 jsem jejím předsedou. V tomto volebním období jsem byl zvolen do pražské krajské rady a zároveň do výkonné rady OS.