Na kdy nesmí zaměstnavatel určit zaměstnanci čerpání dovolené?
Zákoník práce v některých případech omezuje zaměstnavatele v jeho oprávnění určit zaměstnanci čerpání dovolené. Zaměstnavatel tak podle ustanovení § 217 odst. 4 zákoníku práce nesmí určit zaměstnanci čerpání dovolené na dobu, kdy
● zaměstnanec vykonává vojenské cvičení nebo službu v operačním nasazení podle zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování,
● je uznán dočasně práce neschopným podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění,
● je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a zaměstnanec na rodičovské dovolené.
Ve výše uvedených případech platí, že zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené ani tehdy, když o to zaměstnanec požádá. Na dobu ostatních překážek v práci na straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit čerpání dovolené pouze na jeho žádost.
Lze převádět dovolenou do následujícího kalendářního roku?
Zaměstnavatel je podle ustanovení § 218 odst. 1 zákoníku práce povinen zaměstnanci určit čerpání dovolené tak, aby dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody. Není-li to možné vzhledem k překážkám v práci na straně zaměstnance nebo naléhavým provozním důvodům, zaměstnanci právo na dovolenou nezanikne, ale dojde k jeho převedení do následujícího kalendářního roku.
Jestliže tedy nemůže být dovolená vyčerpána v kalendářním roce, ve kterém zaměstnanci vzniklo na dovolenou právo, je zaměstnavatel povinen určit ji zaměstnanci tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Výjimku představují případy, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, nebo v případě čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené. Zaměstnavatel je v těchto případech povinen určit dobu čerpání dovolené po skončení výše uvedených překážek v práci.