Je sklenice poloprázdná, nebo napůl plná? Do zdravotnictví půjde příští rok navíc 34,9 mld. Kč oproti ministrem Adamem Vojtěchem původně navrhovaným 19 miliardám. Na první pohled a marketinkově výborné, ale…. Odborový svaz a Krizový štáb 9 proti kolapsu zdravotnictví požadovaly, aby se do zdravotnictví přidalo k původním 19 mld. dalších 25 mld. z přebytků zdravotních pojišťoven a aby se významně finančně posílily ty nejvíce postižené segmenty (nemocnice, sociální služby a domácí péče). Za zásadní také považovaly, aby veškeré finance byly alokované přes úhradovou vyhlášku.
Finance jsou a významně posílit zdravotnictví bylo možné. Šlo jen o politickou vůli, či nevůli. Odbory měly nezpochybnitelná fakta. Souhlasily s premiérem Andrejem Babišem, ministryní financí Alenou Schillerovou, Českou národní bankou a dalšími, kteří sdělují, že ekonomika poroste, že se budou zvyšovat platy a mzdy, a to v celkovém průměru o 7 až 8 %, a tím se zvýší příjmy veřejného zdravotního pojištění.
Problémy zdravotnictví nejsou jen dílčí
Nečekáme žádnou ekonomickou katastrofu, jak před ní varuje Ministerstvo zdravotnictví. Argumentace ministra, že je nutné tvořit rezervy, které využijeme pro příští a přespříští rok, je tedy naprosto lichá. Otázkou pak zůstává: Proč ministr nechtěl dát peníze z účtů zdravotních pojišťoven tam, kam patří – na péči o pacienty, na platy a mzdy pro zaměstnance? Proč tvrdí, že ve zdravotnictví je vše pořádku, že jsou jen malé dílčí problémy?
Ekonomika byla jasná. Ve světle čísel se prokázalo, že ministr neříká pravdu ani svému okolí. Pokud by dal příští rok přes úhradovou vyhlášku do zdravotnictví navíc pouze 19 mld. Kč, tak by příští rok vytvořil další rezervy systému veřejného zdravotního pojištění v přibližné výši 10 miliard. Proč? Odpověď jsme nedostali. Premiér slíbil, že se s Krizovým štábem ještě sejde, zatím se nic nekonalo.
Ve zdravotnictví podle nás nejsou věci v pořádku, Problémy nejsou jen dílčí, není vše zalité sluncem, jak tvrdí ministr a dnes už snad i premiér.
Polovina praktických lékařů je v důchodovém a předdůchodovém věku.
Regulace zdravotních pojišťoven drtí ambulantní specialisty a ti ošetřují pouze pacienty, které jim zaplatí pojišťovna.
Nemocnice jsou přeplněné, chybí v nich personál a zaměstnanci, pokud najdou něco klidnějšího, odcházejí, a to nejen sestry a lékaři, ale také kuchaři, IT pracovníci, mzdové a personální účetní a další.
Pacienti bloudí systémem a čekají
A pacienti? Ti jsou na tom nejhůř. Většina z nich, ti slušní, jsou nejohroženější. Bloudí systémem, čekají a čekají. A často také hledají pomoc, kde to jde a jak to jde – opět bují korupce. Doby na vyšetření, ošetření a výkony se prodlužují. Vývoj této situace je logický a očekávatelný. „Terén“ je regulován, nedostane zaplaceno za výkony, které provedl. A kdo by dnes, v tržní ekonomice, pracoval zadarmo, nebo se sankcemi?
Ještě více současný systém dopadá na nemocnice, které nemohou nikoho odmítat a musí ošetřit všechny. Ano, nemocnice pacienty ošetří, ale propouštějí je nedoléčené, nedovyšetřené. A oni se pak vracejí zpátky. Jsme v kruhu, který je ve svém důsledku dražší a pro lidi horší. Důsledkem špatných politických rozhodnutí, která vycházejí z minulosti (personální vyhláška) a ekonomických restrikcí, je, že nemocnice nemají personál, a proto mají snížené počty lůžek a zavřená oddělení.
Zdravotníci jsou přetížení, obrovské množství přesčasové práce má dopad na jejich výkon a chování vůči pacientům. Nedostatek ošetřovatelského personálu má zásadní vliv na sníženou kvalitu poskytované zdravotní péče. Je nutné natvrdo sdělit, že obě skupiny – zaměstnanci i pacienti – jsou obětí podfinancovaného systému. Toto není scifi, toto je realita, a proto jsme chtěli zvýšit finance do zdravotnictví, a to všem.
České zdravotnictví je podfinancované
Ano, české zdravotnictví je podfinancované.
Ano, za stávajících finančních objemů nelze dál poskytovat dostupnou a kvalitní zdravotní péči v nynějším rozsahu. Našich necelých 7 % HDP do zdravotnictví je naprosto nesrovnatelných s 9 % HDP OECD a 10 % HDP Evropské unie.
Uvedený popis zdravotnictví, který vychází z dat ministerstva, Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, OECD a ze zkušeností z terénu, je naprosto odlišný od toho, co vykládá ministr. V tomto kontextu je také paradoxní jeho tvrzení, že buduje nový svět, kterému prý odbory nerozumí. Myslím, že tomu rozumíme až moc dobře.
V poslední době jsem se setkala s na první pohled absurdním názorem: Pravda prý není argument. Podstatu jsem nechápala a nechápu dodnes, ale teď už vím, že mnozí to tak mají. Ministrovi Adamu Vojtěchovi jsme předložili data „jeho“ odborné instituce a on je popřel. Ministr, přestože se tváří jako ten nejlepší, nejvstřícnější, nejpřívětivější a pro pacienty ochotný udělat cokoliv, v tichosti připravuje zásadní změny celého systému a s lidmi z minulé neslavné garnitury, kteří se už o tyto změny pokoušeli opakovaně.
Nejde to politicky? Půjde to ekonomicky!
Jeho novela zákona o zdravotním pojištění měla rozšířit pravomoci pojišťoven a prakticky zavést systém řízené péče. Jeho poradci a spojenci znovu tvrdí, že máme hodně nemocnic, že je třeba restrukturalizovat a že se kvalita poskytované zdravotní péče se snížením počtu nemocnic zlepší. Některá tvrzení jsou stále poplatná účelu a době a to přesto, že objektivní údaje hovoří jinak.
Jak už jinak máme reagovat na tvrzení, která jsou v rozporu s doporučeními Evropské komise, s OECD, s daty Eurostatu? Data najdete v prezentaci níže.
Lze v České republice rušit nemocnice? Politicky je to složité. Ekonomicky to jde lépe. Pokusy o rušení nemocnic jsme už zažili za dřívějších ministrů zdravotnictví. Jejich postup byl prostý: pokud nemocnicím nedáme dost peněz, tak vytvoříme základní předpoklad pro jejich ekonomickou likvidaci.
Léta 2010 až 2013, kdy se objemy financí do nemocnic dokonce snižovaly a spolu s ostatními opatřeními (zvyšování DPH, nekompenzovaná opatření ČNB) vytvářely předpoklady pro ekonomické kolapsy nemocnic. K nim díky spolupráci tehdejšího krizového štábu nedošlo. Tahle plánovaná akce tedy nevyšla. Vydrželi jsme.
Nedáme peníze, je to černá díra
V roce 2014 nastoupila nová politická garnitura. Ministři Martin Holcát a Svatopluk Němeček pomohli. Zvýšily se úhrady a platy, ale bohužel se nedofinancovaly ztráty. Nebyla shoda v koalici. Zdravotnictví bylo považováno za černou díru.
Podfinancování nemocnic se táhne léta a dnes se znovu projevuje v plné nahotě. Většina nemocnic by bez dotací zřizovatelů nemohla fungovat. Fakultní nemocnice s vnitřními dluhy a dalšími dluhy za léky jsou v době ekonomické prosperity ve ztrátách. Jak dlouho nemocnice vydrží bez dalších finančních prostředků?
Pan ministr se dvěma vysokými školami a všemi informacemi si umí spočítat jedna a jedna. O co tedy asi jde? Příští rok to snad nevyjde. I když jen snad. Nemocnice část zvýšených prostředků dostanou.
Otázkou ovšem je, zda to vydrží zaměstnanci. Jejich nedostatek je zásadní. Dnes je velmi jednoduché „položit“ oddělení nebo nemocnici personálně. V reálu mnohdy stačí, aby odešla jediná sestra, jediný lékař a je splněno.
Experimenty lze snášet jen po určitou dobu, pak dojde trpělivost. Do betonu můžete „nalít“ peníze kdykoliv, lidi nevrátíte. Nemocnice nejsou hlavně budovy a přístroje. Nemocnice jsou především lidé, kteří pomáhají jiným.
Odborový svaz udělá vše proto, aby z výsledku 34,9 mld. Kč navíc profitovali také zaměstnanci.
Děkujeme za pomoc a podporu
Kolegyně a kolegové, kamarádi, děkujeme vám za pomoc a podporu. Jste úžasní a je naprosto neuvěřitelné, jak jste se postavili k financování naší kampaně, k její podpoře, a tím také k podpoře vašich nemocnic a pacientů. Petiční akce, setkání v nemocnicích, dopisy premiérovi, vše přispělo k výsledku. Epizoda skončila, jedeme dál.
Za velmi důležité ovšem považuji, abychom si připomněli základy, ze kterých vycházíme a na kterých stavíme a které nám pomohly i letos. Solidarita, starost o lidi a vzájemná pomoc jsou naší největší devizou a spolu dokážeme cokoliv.
Díky za vše vám všem, bez vás bychom to nedali.