Několik příběhů z posledních dnů a týdnů…

Lidi v první linii se setkávají při své práci s různými problémy, které následně řešíme na našem odborovém svazu. Velké poděkování patří JUDr. Dominiku Brůhovi, Ph.D., který neúnavně odpovídá na všechny podněty z terénu a snaží se pomoci po právní stránce všem našim členům a někdy i nečlenům. Poděkování patří i paní JUDr. Zuzaně Dufalové, která pomáhá vyřizovat další právní agendu.

Časy jsou složité a výklady zákoníku práce a mimořádných opatření zaměstnavateli nejsou vždy v souladu s legislativou. Naše země nebyla připravena legislativně na takovou zátěž a vše se řeší za pochodu. Věříme, že až takhle koronavirová krize skončí, mnoho věcí se napraví. Věříme, že příběhy, o kterých se zde zmíníme, se již nikdy opakovat nebudou.

Příběhy, které zde uvádíme, se opravdu staly, ale záměrně nechceme uvádět autory, aby jim v budoucnu nebylo ublíženo jejich nadřízenými. Protože i když žijeme ve svobodné zemi, najdou se tu tací, kteří rádi donesou informace svému zaměstnavateli, a ten neváhá se pomstít.

První příběh – z nemocnice – z rehabilitace na JIP

V jedné nemocnici na rehabilitačním oddělení propustili všechny pacienty domů a z oddělení se přes noc stala jednotka připravená na léčbu pacientů s COVID-19. Následně z oddělení udělali interní oddělení a covidovou jednotku přesunuli jinam a k tomu přidali i JIP. Ze sester, které pracovaly na rehabilitačním oddělení, po hodinovém rychlokursu udělali sestry, které se mají starat o pacienty na JIP. Nikdo z nich nemá ARIP (vzdělání anestezie-resuscitace-intenzivní péče). Nikoho to z nadřízených nezajímá. Není to hazard se životy pacientů? Ptá se někdo, jak moc to ty sestry trápí, jakou zodpovědnost mají a co si ponesou do budoucnosti?

Stanovisko odborového svazu:

Písemně vyžadovat po zaměstnavateli informace, na které má odborová organizace nárok, a požádat zaměstnavatele o projednání všech opatření, a to včetně mzdových. I v době pandemie platí zákony. Za provoz zařízení, bezpečí pacientů a zaměstnanců nese plnou zodpovědnost zaměstnavatel. Není možné, aby nebyl při péči o pacienty dodržen zákon a podzákonné normy.

Druhý příběh – z nemocnice – ochranné pomůcky

Pomůcky, které se k nám dovezly z Číny a staly se záchranou pro naše nemocnice a sociální služby, jsou vyzdvihovány jako naše záchrana. Přitom zdravotníci často mají jednu roušku na dvanáct hodin práce a ještě jim je vydávaná proti podpisu. A mají i spoustu dalších nezáviděníhodných zkušeností:

„…po několika hodinách mě mírně škrábalo v krku a večer mě hodně pálily oči.“

„…v případě bolesti v krku nesmíme do práce, jenže nevím, jestli příčinou nemůže být ústenka, kterou máme na 12 hodin.“

„…ty čínské roušky jsou jako smirkový papír, okraje mají ostré, nedá se v tom dýchat a strašně okorávají rty.“

„…po dvou službách v respirátoru z Číny se mi spustila alergická rýma, kýchala jsem jako blázen. Od včera máme s kolegyní pálení v krku a dnes mám migrénu, až se mi dělalo na omdlení. Kdoví z čeho to je vyrobené? O tom, jak to dře pokožku na obličeji, ani nemluvím…“

Nebylo by lepší vyrábět roušky v budoucnu v České republice a znát jejich kvalitu?

Stanovisko odborového svazu:

Prostředky, které chrání jednotlivce před riziky, jsou osobní ochranné pracovní prostředky. Vztahuje se na ně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích. Pokud má zaměstnanec po použití ochranných prostředků zdravotní problémy, je důležité postupovat podle interních předpisů zaměstnavatele, který by měl vyhodnotit rizika a navrhnout další postup a použití osobních ochranných prostředků. Informace o osobních ochranných prostředcích je možné získat na webu https://www.bozpinfo.cz/ V případě členů odborů doporučí další postupy naši inspektoři BOZP.

Třetí příběh – z nemocnice – nejlépe se šetří na lidech.

V současné době jsme si přečetli na sociálních sítích a v médiích tolik chvály na zdravotnický personál, kolik bylo složeno písniček a kolik zaznělo poděkování lékařům, sestrám a dalšímu ošetřujícímu personálu. Některé managementy nemocnic, ale přemýšlejí jinak. Jde jim hlavně o to, jak nejlépe ušetřit. A kde se dá ušetřit víc než na zdravotnickém personálu? Ani v téhle mimořádně těžké situaci si někteří manažeři neváží toho, že zdravotníci pracují v náročných podmínkách.

,,Jelikož pracujeme nejen na lůžkovém oddělení, ale i na operačních sálech, museli jsme omezit i provoz našeho oddělení. Některé sestry místo ranních služeb zůstaly doma na telefonu. Nikdo nevěděl, kdy budeme potřeba. Všichni jsme byli připraveni v případě nouze přijít, pracovat a nikdo nevěděl, jak dlouho budeme muset v nemocnici zůstat. Bohužel nám nyní nechtějí tyto služby zaplatit. Tato nouzová opatření prý nejsou překážkou ze strany zaměstnavatele, zaměstnavatel nás chce jen chránit. Všechny mínusové hodiny si máme napracovat, nebo nám změní, nejspíše bez našeho souhlasu, dlouhodobý plán, abychom o tyto služby (peníze) přišli úplně. Nemocnice nebyla schopná nám zajistit ochranné pomůcky v dostatečně kvalitě ani množství (asi jako všude rouška/den). Nikdo z vedení nám nebyl schopen říct, zda máme ochranných pomůcek dostatek (respirátorů, ochranných obleků atd). Pomůcky jsme si zajistili sami (lékaři, sestry, sponzoři), abychom vůbec mohli bezpečně pracovat. Za několik dní přišel e-mail z vedení nemocnice, že tyto darované pomůcky nemají dostatečný ochranný certifikát, a tudíž není zajištěna ochrana a zdraví personálu. A všechny takto získané pomůcky máme odevzdávat. Asi máme pracovat bez pomůcek. Z naší nemocnice chtějí udělat covidové centrum, naše oddělení má zde hrát důležitou roli. My nemáme ani základní infekční příplatek. Vlastně nemáme žádné příplatky, ani osobní ohodnocení. Vždy nám bylo řečeno, že nejsme rizikové pracoviště. Svoji práci děláme rádi, máme skvělý kolektiv a našli jsme si zde i opravdové kamarády. I když se nám to vedení nemocnice snaží každým dnem znepříjemnit, pracujeme stále tak, co nejlépe umíme. Stejně tak dřív, jako teď v nouzovém stavu. Teď už toho začínáme mít dost. Nečekáme žádné peníze navíc a pochvaly a uznání se nedočkáme.“

Stanovisko odborového svazu:

Vážíme si práce všech zaměstnanců ve zdravotnictví a v sociálních službách. Dne 9. dubna jsme spolu s LOK-SČL napsali dopis premiérovi Andreji Babišovi, který jsme zaslali na vědomí ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi a ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové, ve kterém navrhujeme, aby zaměstnanci v našich resortech obdrželi za dobu mimořádného pracovního vytížení zvláštní příplatky. Oblast sociálních služeb již intenzivně řešíme s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou. Premiér Andrej Babiš sdělil, že zdravotnictví a sociální služby jsou prioritní.

Čtvrtý příběh – ze záchranné služby – karanténa

Pracuji jako řidič – záchranář. Dne 27. 3. 2020 v brzkých ranních hodinách jsem byl ve službě společně s kolegyní vyslán k pacientovi pro dušnost, horečku 40,2 C. Na výzvě k výjezdu byla dopsána poznámka „bez podezření na COVID 19, provedené testy negativní“. Z důvodu nedostatku OOPP v podobě ochranných obleků a respirátorů FFP2 a 3 je na naší záchranné službě obvyklé, že dispečerka předávající výzvu posádkám „indikuje“, nebo naopak „kontraindikuje“ použití obleků tímto způsobem. Po příjezdu k pacientovi jsme důkladně odebrali anamnézu a po ujištění rodinou, že pacient nemůže být nakažený, jsme přistoupili k jeho vyšetření. Pacient byl v neuspokojivém zdravotním stavu, a tak jsme se rozhodli k urychlenému transportu do nemocnice. Až při transportu pacienta do vozu nám byla předložena lékařská zpráva o provedeném vyšetření na výše zmíněné onemocnění ze dne 15. 3. 2020. Při jízdě do nemocnice kolegyně kontaktovala v monitorovaném hovoru KHS pro sjednání dalšího postupu a určení oddělení k předání pacienta. V tomto rozhovoru uvedla veškeré dostupné informace, včetně zprávy z 15. 3. 2020, načež se jí pracovnice zeptala, zda jsme chráněni OOPP, na což jí kolegyně odpověděla, že máme roušky a rukavice z důvodu informací o negativním výsledku odběru. Pacienta jsme předali na Emergency. Odpoledne toho dne jsem byl obeznámen kolegou z práce, že pacient měl silně pozitivní test na COVID-19. Následně mne pak kontaktoval můj nadřízený s tím, že máme oba s kolegyní nařízenou karanténu. Dne 28. 3. 2020 jsem byl kontaktován ze strany KHS, která mi sdělila veškeré informace ohledně karantény apod. a poslala mi rozhodnutí o nařízení karantény. V tomto rozhodnutí se mimo jiné ovšem píše, že jsem byl bez přiměřených osobních ochranných prostředků. Tato věta se mi zdá být poněkud nešťastná vzhledem k tomu, že naše OOPP byly přiměřené výzvě a také vzhledem k tomu, že si myslím, že pro budoucí jednání se zaměstnavatelem, který na naši karanténu nahlíží jako na překážku v práci na straně zaměstnance, tudíž nechce doplatit naši ušlou mzdu a případné naše pozitivní výsledky na odběr nebude, jak mi bylo sděleno, brát jako nemoc z povolání. Toto mně přijde naprosto nedůstojné až odporující dobrým mravům. Nejsem si vědom jakéhokoliv pochybení při mém pracovním nasazení. Karanténu máme nařízenou v přímé souvislosti s výkonem povolání, zapříčiněnou nedostatkem adekvátních OOPP, a postoj mého zaměstnavatele a úřadů, s kterými jsem doposud komunikoval, mi přijde absurdní.

Stanovisko odborového svazu:

Pokud má zaměstnanec nařízenou karanténu v příčinné souvislosti s výkonem práce, tak se jedná o režim obecné odpovědnosti za škodu (§ 265 odst. 1 ZP ve spojení s § 248 odst. 1 ZP), kdy za ušlý výdělek odpovídá zaměstnavatel, který má rozdíl v ušlé mzdě doplatit. Pro naše členy máme připravenou vzorovou „Žádost o odškodnění v důsledku ušlého výdělku v souvislosti s plněním pracovním úkolů – karanténa nařízená v příčinné souvislosti s výkonem práce pro zaměstnavatele.“ Odbory vzhledem k nejasnostem, zda zařadit nemoc COVID-19 mezi nemoci z povolání, požádaly o výklad výbor Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP k podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Ministerstvo zdravotnictví se s výkladem ztotožnilo.  

Pátý příběh – ze sociálních služeb – přístup k zaměstnancům

,,Pracuji v domově pro seniory jako zdravotní sestra ve směnném provozu. V březnu jsme podepsaly souhlas s přítomností v zaměstnání, pokud bude vyhlášený krizový režim. Krizový režim samozřejmě chápu jako nutnost, pokud bude v domově prokázaný koronavirus, pokud jej vyhlásí hejtman a hygienická stanice. V sobotu jsem s kolegyní sloužila denní službu. V neděli večer nám přišla vrchní sestra oznámit, že všechny sestry nastoupí v pondělí v 7 hodin do práce, a to nepřetržitě na týden, protože z rozhodnutí ředitelky najíždíme na preventivní krizový režim, i když se nic neděje, nikdo neonemocněl a není ani žádné důvodné podezření na nákazu. Měli jsme si sebou vzít potřebné vybavení. A to zavazadlo, které bude obsahovat civilní oblečení na týden, hygienické potřeby, věci osobní potřeby (ne ceniny), nabíječku na telefon, léky, polštářek, deku, prostěradlo, karimatku nebo lehátko (může být i zahradní). Domov disponuje 10 nafukovacím lehátky. Nesouhlasila jsem s tím. Nemohu být zavřená v práci celý týden. Mám tatínka 83 let, po úmrtí maminky je rok sám. Musím s ním být v kontaktu a postarat se o něj… Vrchní sestra řekla, ať to nahlásím personalistce, aby se mnou nepočítala. To proběhlo v klidu. Ptala jsem se, co to pro zaměstnance, kteří v pondělí nenastoupí, znamená. (Doma je víc zaměstnanců.) Personalistka mi řekla, že je to překážka ze strany zaměstnavatele, a tak nás budou platit 100 %. Paní ředitelka nikoho do práce na méně dní nepustí. Domov bude po celý týden uzavřený. Nikdo tam a nikdo ven. Ti, kteří na to kývli a souhlasili, podepsali, že jsou tam dobrovolně. Zůstala jsem tedy doma. Za 40 let práce ve zdravotnictví se mi toto nestalo. Nebyla jsem a nejsem ráda doma, ale nemohu si dovolit být sedm dní zavřená v práci. Vždyť máme rodiny, děti, rodiče, prarodiče. Kdo vymyslel tak dlouhou dobu? Vím, že situace je těžká, vyžaduje a ještě bude vyžadovat větší nasazení, než jsme běžně zvyklé. Jsem doma a neustále na to myslím. Chci jít do práce. Navíc mám smlouvu na dobu určitou do konce června 2020, takže vím, co mi hrozí. Paní ředitelka mezi řečí řekla, že se podle toho zařídí. Nastoupila jsem loni. Ve svém věku jsem chtěla po práci u lůžka v nemocnici už práci klidnější. V domově pro seniory jsem byla spokojená. Velmi ráda bych tam pracovala do důchodu. Nyní jsem vystresovaná, zničená, znechucená s obavou, co bude dál?

Stanovisko odborového svazu:

Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci nařídit povinně zůstat na pracovišti a fyzicky mu bránit odejít domů. Zákoník práce žádnou takovou kompetenci zaměstnavateli nedává, nikoho nelze fyzicky zadržet proti jeho vůli na určitém místě, pokud taková pravomoc nevyplývá přímo ze zákona (např. umístění do vazby na základě rozhodnutí soudu). Zaměstnavatel může apelovat na zaměstnance, doporučit mu v zájmu BOZP určitý režim, může kontaktovat orgány hygienické služby, v krajním případě může přivolat policii, ale fyzicky držet zaměstnance de facto „v zajetí“ na blíže neurčenou dobu zaměstnavatel nemůže. Zaměstnavatel by měl akceptovat, když zaměstnanec nemůže přistoupit na jeho návrh. Existují překážky, které nelze vyřešit.

Odborový svaz pomáhal prosadit systém psychosociální intervenční služby (SPIS). Nyní již pomáhá a je to především výsledek dlouhodobé práce kolegů z Ostravy, zvláště průkopníka SPIS PhDr. Lukáše Humpla. Takže když nevíte kudy kam a jste psychicky na dně, máte možnost kontaktovat odborníky. Linka kolegiální podpory na telefonních číslech 607 400 591 a 720 219 618 je určená pro telefonickou psychosociální pomoc zdravotnickým a sociálním pracovníkům v ČR. Z pověření Ministerstva zdravotnictví ji kompletně zajišťují peeři a psychologové SPIS a k dispozici je nonstop.

Šestý příběh – z nemocnice i záchranky – takhle se k nám chovají

,,Včera večer jsme vyjeli k 75letému pacientovi, u kterého se projevovala dušnost, a měl  zvýšenou teplotu. Pán byl ráno propuštěn z interního oddělení jedné nemocnice a tam mu měly být provedeny odběry na COVID-19. Výsledek odběru při našem výjezdu byl neznámý. Při příjezdu na místo zásahu jsme se oblékli do ochranného obleku bez návleku na nohy, ten ještě nemáme, brýle, štít, respirátor FPP3, který byl v setu. Pacient byl neklidný, dušný, teplota 38.3 C. Pacient bez roušky, kašlal a kýchal na všechny strany. U pacienta bylo pět rodinných příslušníků. Pacient byl ošetřen a proběhla konzultace s lékařem z interního oddělení, kde byl pacient do dnešního rána, a ten doporučil převoz na infekční oddělení dané nemocnice. Při hlášení, že pacienta převážíme na infekční oddělení, nám bylo sděleno, že pacient je pozitivní. Požádali jsme, aby na nás venku čekali se speciálním lůžkem, abychom pacienta nepřeváželi po nemocnici jen tak. Bylo nám sděleno, že máme dovézt pacienta na oddělení infekčním výtahem. Podle sdělení zaměstnanců nemocnice výtah používají všichni a pacienti se po nemocnici převáží bez jakéhokoliv krytí. Po předání jsme vše vydesinfikovali. Jaké bylo naše překvapení, když jsme dostali od přímého nadřízeného pokárání, že jsme nedodrželi nařízení o používání respirátoru FPP3 a FPP2.  Tak na místo poděkování, jak jsme celou záležitost zvládli, tak jsme dostali, promiňte, pěknej ,,pojeb“ od vedoucího, který takového pacienta nevezl a nevěděl, jak to na místě proběhlo. Od zaměstnanců dané nemocnice máme informace, že jsou tam pozitivní sestry (ve středu 9 a dnes již 14) a nemocnice to tajila. Napsali jsme ve středu vedoucímu lékaři, ať mi napíše, jestli je to pravda. Odepsal, že o tom má jen neoficiální zprávu a že ho to nezajímá, že to je věc KHS. Na můj dotaz, proč to zaměstnancům ZZS neřekl, odpověděl, že máme používat OOPP, a tím to pro něj je vyřízené. Takhle se k nám záchranářům chovají a takhle se starají naši vedoucí, abychom se nenakazili.“

Stanovisko odborového svazu:

Každou situaci nelze řešit právní cestou, velice často jde o to, že chybí základní lidská slušnost a vhodné chování a místo nich se potkáváme s hrubostí, nadřazeností, arogancí. Přitom zvláště v těchto těžkých chvílích bychom se k sobě měli chovat dobře, protože jedině dobrá spolupráce může vést k minimalizaci nebezpečí, které se sebou péče o pacienty s COVID-19 přináší. Je smutné, že to ani mnozí manažeři stále nechápou. Podobné nevhodné chování je nepřijatelné a je vlastně druhem násilí na pracovišti, což je problém, kterému se odborový svaz dlouhodobě věnuje a v dobách pokoronavirových v tom bude zase pokračovat.

***

Je skvělé, že máme v první linii odvážné lidi, kteří se všech sil i s omezenými prostředky chrání sebe i pacienty. Současná doba nese s sebou různé situace, ale základem by měla být elementární slušnost člověka k člověku a dodržování základních lidských práv i legislativy, což v pracovním právu je zákoníku práce. Všem, kteří jsou v první linii, patří poděkování a obdiv nás všech. Víme, že se na vás můžeme spolehnout, a to nám všem dává jistotu, i přes všechny problémy, kterými procházíte.

Podobné příběhy se určitě dějí i ve vašich zařízeních. Doporučení pro mimořádné situace vám průběžně zasíláme a také připomínáme, že pokud budete potřebovat pomoc či radu, obraťte se na regionální manažery, svazové inspektory BOZP, právníky, vedení odborového svazu nebo pojišťovnu D.A.S.

Podobné články

Aktuality 16. 5. 2024 / 22:34

Už zase se odebírají hygienikům kompetence!

Novelu zákona o návykových látkách připravila skupinou poslanců s představou nutné ochrany dětí. To lze pochopit, ale nelze pochopit a souhlasit s tím, že se opět řeší odebrání kompetencí hygienické službě.

Aktuality 16. 5. 2024 / 21:52

Výpověď bez udání důvodu je naprosto NEPŘIJATELNÁ!

Příští týden se bude v Poslanecké sněmovně projednávat euronovela zákoníku práce.

Aktuality 16. 5. 2024 / 17:15

Ve světle událostí, které se odehrály 15. května na Slovensku, a se zřetelem k rozjitřené situaci v České republice se ČMKOS rozhodla přispět k uklidnění situace tím, že ruší demonstraci svolanou na 21. května 2024.

Načíst další
 
Napište nám