Vážení odboráři, jsem další z členek výboru sekce nelékařských zdravotnických pracovníků, která se stejně jako Lenka Bazalová rozhodla s vámi rozloučit tímto způsobem. Jak jistě všichni víte, tuto sekci jsme pomohly znovuoživit s kolegyněmi Lenkou Bazalovou a Libuškou Moravcovou v roce 2011. Spouštěčem byla nespokojenost s činností našich zástupců (ČAS a POUZP) v období jedné z velkých krizi ve zdravotnictví, v období kampaně lékařů Děkujeme, odcházíme! Osobami, které nám v té době pomohly nejvíce, byla Bc. Dáša Žitníková a Ivka Řezníčková. Bez nich by činnost sekce obnovena opravdu nebyla.
Co bylo náplní a smyslem naší práce, si můžete všichni přečíst na stránkách odborového svazu v našich výročních zprávách, o tom tu více rozepisovat nebudu.
K tomu, aby byla sekce nelékařů plnohodnotná, nám v posledních měsících chybělo málo. A to doplnit do výboru sekce nelékařů jednoho člověka. Tím člověkem, zcela logicky, měla být Iva Řezníčková. Kolegyně, kamarádka, náš rádce a učitel, bez kterého jsme si naší týmovou práci neuměly prostě představit. Opakovaně písemně a i na poslední schůzce sekce nelékařů jsme vysvětlovaly s kolegyněmi důvody, proč je pro nás Ivka tak důležitá.
Je to odborářka tělem i duší, je to odbornice přes legislativu a zákoník práce. Žádná z nás nemá takový přehled o legislativě jako ona. Není na tom nic divného, jedna jako druhá jsme totiž sestry, které pracují na svých odděleních. Práci pro odborový svaz máme jako takový „vedlejšák“.
Každá byla něčím sekci prospěšná, každá věděla, na koho a kdy se obrátit, když si s něčím nevěděla rady. Byly jsme „stroj“, který jen díky všem součástkám pracoval, jak nejlépe uměl. Bohužel se díky rozhodnutí výkonné rady ale porouchal a dál bez velice důležité součástky – Ivky – prostě fungovat nemůže.
Toto vše jen na vysvětlenou, proč jsem se já rozhodla svou činnost ve výboru sekce nelékařských zdravotnických pracovníků ukončit.
Sluší se samozřejmě ale také poděkovat.
Díky, Dášo, za to jaká jsi, co pro zdravotníky děláš a jak jsi se snažila nám v této záležitosti pomoct. Pakliže budeš cokoli, kdykoli potřebovat, víš kde mne najdeš;-)
Díky Luboši, že i ty jsi nakonec pochopil, že jsme tým a jen tak můžeme spolehlivě fungovat.
Díky Ivko, za to, že jsi mě naučila se před nikým neponižovat a nad nikým nepovyšovat. Dívat se na věci komplexně a nebýt sobec, co myslí jen na sebe. Umět si stát za svým, ale i vyslechnout druhý názor. Umět být tvrdá, ale v první řadě na sebe. Umět být laskavá, když to člověk potřebuje.
Díky všem členům sekce nelékařských zdravotnických pracovníků za pomoc a podporu. Dík Leni a Libuško, bylo mi ctí s vámi spolupracovat.
I když končíme s aktivní činností jako členky výboru sekce nelékařů, NEKONČÍME s naší činností na facebooku. Komunikace s kolegy napříč celou republikou má pro mne osobně opravdu zásadní význam. Naučit kolegy, jak se orientovat v legislativě, jak si hájit své zájmy, jak se třeba i bránit šikaně. Nebo si prostě jen vyslechnout, co je trápí . A tím je naučit pochopit smysl odborů a mnohé i přimět k tomu, aby do nich vstoupili.