Tak se nám v českých zemích ve zdravotnictví rozšířil takový nešvar. Trochu mi to připomíná doby minulé, když jsem chodívala kolem prodejen a na dveřích visely cedule PŘIJDU HNED, PŘEJÍMKA ZBOŽÍ, Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ ZAVŘENO a podobně. Jenže vidět podobnou ceduli na dveřích nemocničního pokoje v jedné nejmenované nemocnici? Říkám si, kam až se naše zdravotnictví dostalo?
Za dveřmi obchodu bylo zboží, které nepotřebovalo pomoc, péči, nebylo nemocné a neleželo na lůžku. Jak je vidět, někdo si léta minulá dobře pamatuje a využívá je ve zdravotnictví. Jenže za dveřmi pokojů v nemocnicích leží živí lidé, kteří s důvěrou přicházejí do nemocnic, aby se vyléčili. Předpokládají, když si přeci platí, nebo je za ně placeno, zdravotní pojištění, bude jim poskytnuta péče. Může se ale stát při dnešním pohybu lidí, že na lůžku leží člověk co nerozumí dobře česky, nebo člověk, co špatně vidí, nebo cedule vůbec nevnímá, protože je mu ,,blbě“. Pacient zcela oprávněně chce mít svoji sestru na oddělení a chce ji mít v dosahu, když potřebuje pomoc, radu a dohled po operaci. Jak mu asi je, když tam visí tato cedule?
Moje druhá otázka zní: může taková sestra, která je jednou nohou na oddělení a druhou na ambulanci, zajistit pacientovi vše potřebné?
Ano, naše české sestry jsou výjimečné, pokud přijdou do světa, velmi si jich tam váží a oceňují jejich odbornost a pracovitost. Náš systém zdravotnictví ji zneužívá. Trochu mi to připomíná dávnou historii, kdy lidé byli nevolníky, a ještě v dávnější době troky a jejich život závisel na jejich pánech. Naše sestry nemají na růžích ustláno a jsou vystaveny nadměrné zátěži na svých pracovištích. Je jich nedostatek, ale musí pracovat mnohdy na dvou úsecích, jako v tomto případě. To je pak krůček od toho, aby udělaly chybu. Chybu, která může poškodit pacienta a jeho zdraví a navždy poznamenat jeho rodinu. Vidíme to občas v našich médiích, když ukazují tyto tragédie. Škoda, že nepřijdou režisérky takových reportáží do nemocnic a nenatočí běžnou práci jedné sestry, která je na oddělení, kde leží lidé po operaci, a ještě odbíhá na ambulanci. Co se honí hlavou sestře, která jde na směnu: ,,Ať je dnes klid. Ať nikdo nepřijde. Ať pooperační stavy pacientek jsou normálně probíhající. Ať neudělám chybu.“ To není dostatečně zajímavé, takže se to do televize nedostane. Škoda, i sestry mají své životy a rodiny. Mně z toho naskakuje husí kůže a je mi upřímně líto mých kolegyň.
K ceduli o nepřítomnosti přijde příkaz, jak se taková práce na oddělení bude organizovat v době prázdnin. Když se osvědčí, bude možná zavedena i po prázdninách. Již se takových změn podobným způsobem provedlo, zkusíme to i tentokrát, třeba naše sestry i toto vydrží.
Samozřejmě sestra je využitelná úplně všude, její erudovanost, zaujetí pro práci, a především zodpovědnost. Toho se v našem zdravotnictví zneužívá.
A to bych tady mohla popsat, jak si zdravotní sestra nemůže naplánovat volný čas, protože, když někdo vypadne ze služeb, musí jít. Ano, musí, ošetřuje a pečuje o člověka. Když není potřeba sestra ve směně, pošle ji nadřízený domů. Musí se šetřit a každá nezaplacená hodina pro nemocnici dobrá.
Mohla bych z naší odborové práce popisovat řadu dalších nešvarů v našem zdravotnictví.
Není toho už hodně, milé sestry? Není čas říci dost, takhle ne, pane ministře!
Jestli se vám zdál tento popis podobný praxi ve vaší nemocnici, milé kolegyně a kolegové, je to jen shoda náhod. Tohle je popis organizace práce z jedné krásné nemocnice, kde mají na pokojích pacienti televizi, ledničku, ale chybí jim to nejdůležitější: sestra!
Systém zdravotnictví se začíná stávat nebezpečný pro pacienty a nebezpečný pro zdravotníky. Pokud nedojde k rychlé nápravě, celý systém zdravotnictví se nenávratně poškodí.
Foto autorka