Ráda bych napsala pár slov a ohlédla se za dlouhou cestou, která vedla k uzavření kolektivní smlouvy v Nemocnici Tábor. Nemohu se hned v úvodu ubránit vzpomínce na kolektivní vyjednávání a hlavou mi jdou slova skupiny Mirai a její písničky: ,,Když nemůžeš, přidej víc. Zakřič prostě z plných plic. Že to dáš, na to máš…“ Možná to jsou právě tato slova, která vystihují celý průběh kolektivního vyjednávání v Nemocnici Tábor.
Kolektivní vyjednávání bylo zahájeno v prosinci 2019 a skončilo 2. března 2020. Jednání nebyla jednoduchá a energie se musela opravdu mezi jednáními nabrat, muselo se vydržet a postupovat po jednotlivých krocích, které vedly k uzavření kolektivní smlouvy. Nechci tady podrobně popisovat průběh několikaměsíčního vyjednávání, ale při vyjednávání jsme nejdříve domluvili navýšení mezd pro jednotlivé kategorie zaměstnanců, prodloužili účinnost kolektivní smlouvy, a tak získali čas na její finální dokončení.
V čele vyjednávacího týmu stála Bc. Martina Netrvalová, předsedkyně základní odborové organizace odborového svazu, spolu se Šárkou Mládkovou. Zastupovaly a vyjednávaly za své členy.
Za odborový svaz se kolektivního vyjednávání účastnili místopředsedkyně Mgr. Jana Hnyková, vedoucí právního a sociálního oddělení Ing. Ivana Břeňková a regionální manažer Bc. Václav Matoušek.
Vedle naší odborové organizace se kolektivního vyjednávání účastnila i místní organizace Lékařského odborového klubu vedená předsedou MUDr. Rudolfem Koubkem a dalšími kolegy.
Za stranu zaměstnavatele vedli vyjednávací tým předseda představenstva Ing. Ivo Houška, MBA, a MUDr. Jana Chocholová, členka představenstva.
Děkuji paní předsedkyni Martině Netrvalové za její aktivní přístup při kolektivním vyjednávání. Za konečnou podobou kolektivní smlouvy se skrývají hodiny a hodiny úporné práce a projednávání se svými členy a vyjednávacím týmem.
Zodpovědnost za výsledek vyjednávání je vždy na bedrech vyjednávacího týmu, ale my z ústředí odborového svazu odjedeme a zůstanou předsedové jednotlivých odborových organizací, kteří musí obhájit možnosti, kompromisy vyjednané v kolektivní smlouvě.
Martina je veliká bojovnice, kterou neodradí nic, a myslím, že bychom jí při jejím mládí a zkušenostech měli velmi poděkovat a popřát jí hodně sil do další odborářské práce. Slova uznání jistě slyší od svých kolegyň a kolegů na pracovišti, přes to bych chtěla napsat: ,,Martino, moc děkuji, bylo mi ctí s Tebou spolupracovat a spolupodílet se na kolektivním vyjednávání ve Vaší nemocnici.“
Foto autorka
