V pondělí prvního října se v Libereckém kraji konala krajská konference Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče České republiky. Potkali jsme se po několika měsících, hodnotili uplynulé období krajské rady, volili nové zástupce do krajské rady, výkonné rady, navrhovali člena dozorčí rady a delegáty na náš sjezd.
Před lety, kdy se rozhodovalo, jakým směrem bude náš svaz směřovat a jak se bude volit výkonná rada, jsem byla zastánce krajského zastoupení a vím, že to byl krok správným směrem. Do té doby například neměl náš kraj ve výkonné radě zastoupení a informace jsme se dozvídali z Bulletinu a porad. Práce v dnešní době je úplně jiná, především předávání informací, a už si neumím představit, že by to bylo jinak. Jen mě po jednání přepadla nostalgie z jednoho loučení. Rozloučili jsme se s jednou naší dlouholetou aktivní členkou v krajské radě Věruškou Ramešovou, která dál nekandidovala a chce si užívat zaslouženého odborářského důchodu. Za ty roky, kdy krajská rada funguje, v ní pracovali úžasní lidé a já na ně ráda vzpomínám. Je škoda, že se neúčastní našich porad. Dost jsem se od nich naučila a pomohli mi v mých odborářských začátcích. Ráda bych vzpomněla na Jitku Roubíčkovou, Helenku Maškovou a taky na Dášu Novákovou. Tak na dálku ještě jednou děkuji.
Krajská konference hodnotila program odborového svazu a společně jsme se zamýšleli nad programem budoucím. Navrhla jsem, že bychom mohli udělat revizi v Zajišťovacím fondu a doplnit ho o příspěvek u dlouhodobého ošetřovného a k tomu bych přidala příspěvek u otcovské dovolené. Nové dávky, které jsou v platnosti několik měsíců, by jistě pomohly i našim členům.
Také jsem přišla s návrhem petice za jednotné odměňování ve zdravotnictví pod systém platu. Považuji různorodost v odměňování za stejně vykonanou práci ve zdravotnictví za diskriminační a za tím si stojím. Rozhodnutí před lety o odměňování ve zdravotnictví nese své ovoce dnes a personální krize, která nastala a prohlubuje se, má zárodek i v odměňování. Rozdíly jsou propastné a pan ministr po přidání řekne odborům: teď si to vyjednejte ve svých nemocnicích. Navrhla jsem petici za jednotné odměňování pod systém platu pro všechny pracovníky ve zdravotnictví a je mi opravdu jedno, u jakého zaměstnavatele pracují. Škoda, že v loňském roce neprošla novela zákoníku práce, kde jsem i já předkládala pozměňující návrh, který by mohl napravit odměňování. Nevadí, musíme bojovat dál.
Petice by oslovila nejen naše členy, ale i další zdravotnické a nezdravotnické pracovníky. Oslovili bychom naše blízké, zaměstnance v sociální sféře, ale i širokou veřejnost. Setkávám se často s tím, že lidé, kteří nepracují ve zdravotnictví, tuto věc o rozdílném odměňování ani nevědí.
Ba naopak v poslední době mám pocit, že se spíše rojí mediální zprávy, kde byla jaká sestra na pacienta ošklivá, co neudělala, nebo naopak udělala. Negativní pohled na pracovníky ve zdravotnictví nepřidá našim požadavkům na navýšení peněz v tomto odvětví.
Ráda bych oslovila naše členy na blížícím se sjezdu a požádala o jejich podporu petici za jednotné odměňování pod systém platu. V Poslanecké sněmovně bychom mohli najít poslance, kteří by petici předložili a osvojili si její požadavky. Děláme to nejen pro sebe, ale i pro budoucí generace. Všichni pracovníky ve zdravotnictví potřebujeme, nebo je potřebovat budeme. Není možné dál tomu přihlížet a každý rok velmi tvrdě vyjednávat na úrovni vlády, kraje a s vedením nemocnic.
Heslo ,,Společně silnější“, které zaznělo na mítinku Konec levné práce, mi vyvstává na mysli i nyní. Dokažme společně prosadit právě tuto změnu a využijme všech dostupných prostředků od protestů až po legislativní návrhy změny v odměňování zdravotníků pod systémem platu.