Ve čtvrtek 7. února se konalo 11. setkání ředitelů nemocnic. Na jednání opakovaně vystoupila předsedkyně OS Dagmar Žitníková se stanovisky OS ke zvyšování platů a mezd a také k návrhu OS na sjednocení odměňování. Předsedkyně OS se také vyjádřila k nedostatku zdravotnického personálu a přítomným představila návrhy svazu na personální stabilizaci. A pozorně si vyslechla názory ředitelů nemocnic.
Nejeden z nich totiž v diskusi bez obalu dával najevo, jak přezíravý a neuctivý je jeho vztah k zaměstnancům.
Například od ředitele Městské nemocnice Duchcov Jaroslava Míče zaznělo takovéto šokující vyjádření: „Vím, jak sestry pracují. Je to náročná a zodpovědná práce, to ano. Copak ale pošťák nemá těžkou práci? Nebo prodavačka? A kde jinde jsou pracovníci v teple, mohou si natočit čaj a mají rohlík po pacientovi, který ho nesní k snídani? Ta práce je náročná, ale ne tak, abychom o tom museli každý den negativně slyšet.“
Překvapivé byly i následné reakce. Část přítomných ředitelů a také hostů byla jeho vyjádřením naprosto konsternována, ale druhá část přítomných mu dokonce zatleskala!
S přístupem, který má pan ředitel Míč (a také někteří další ředitelé) vůči pracovníkům a zvláště sestrám, nelze totiž v českých nemocnicích očekávat žádný posun k lepšímu. Pokud je pro vedoucí pracovníky stávající stav ideální, chybí jim úcta k lidem, znevažují jejich snahy a práci, podceňují a bagatelizují problémy, tak nelze očekávat, že budou hledat řešení.
Vyjádření pana ředitele, že benefitem pro sestry jsou zbytky po pacientech (což odporuje etickým a hygienickým normám), nemocniční káva a možnost kouření v úklidovém kumbále, nemá obdoby. Jeho následné vyjádření, že to tak nemyslel a jen chtěl poukázat na „výhody“, které sestry mají oproti jiným povoláním, třeba že pracují v teple, to jen dorazilo.
Vystoupení ředitele Jaroslava Míče bylo „třešničkou na dortu“. Zarážející ovšem byla i další vyjádření.
Ředitel Vysokomýtské nemocnice Ing. Pejchl opět vyrazil s tvrzením, že sestry už mají dost peněz a další zvyšování platů už nechtějí, tak nechápe, proč by se dál měly zvyšovat tarify.
Velmi překvapivé bylo i to, že další ředitelé, místo toho, aby hledali cesty k personální stabilizaci, tak si stěžovali na postupy odborů a na jejich snahy o zvyšování platů a mezd. Z úst přítomných ovšem nepadlo, že se v českých nemocnicích z důvodů nedostatku zdravotníků nedodržují zákony, porušuje zákoník práce a další právní předpisy, že zdravotníci „melou z posledního“, že ředitelům vadí, že nemohou naplnit očekávání sester na zvýšení platů a mezd z důvodů nízkého objemu peněz pro nemocnice.
A už vůbec od ředitelů nezaznělo, že by se příští rok měly tarify, jako základní stabilizační prvek, opět zvýšit.
Opak byl pravdou. Ředitelé sdělili, že chtějí peníze, které přijdou do nemocnic, rozdělovat sami. Na informaci, že rozdíly mezi platovými a mzdovými tarify sester s třicetiletou praxí, dosahují měsíčního rozdílu přes deset tisíc korun, nereagoval nikdo.
Konkrétní návrh na stabilizaci sester zazněl od jediného ředitele – MUDr. Romana Krause, který prostřednictvím navýšení pracovních pozic sanitářů udržel na svých odděleních sestry. K tomuto návrhu jen poznámka:
Tezi, že zvýšení počtu zdravotnického personálu bude základem pro další personální stabilizaci, prosazuje odborový svaz již několik let. Návrh předložil už třem ministrům, ale bez efektu. Ministerstvu zdravotnictví odborový svaz také předložil kompletní návrh na stabilizaci zdravotníků, a to včetně návrhů možných benefitů. Jako základní stabilizační prvek navrhl sjednotit odměňování zaměstnanců nemocnic pod systém platů bez ohledu na právní formu nemocnic. Několikaleté zkušenosti totiž potvrdily, že pokud se odměňování neupraví právním předpisem, a to bez rozpětí, tak slíbené a na centrální úrovni pracně vyjednané navýšení většina zdravotníků nedostane.
To se konec konců potvrdilo i letos. Sestry a další nelékaři ve směnách ve většině českých nemocnic navýšení zvláštních příplatků o avizovaných 5000 Kč neobdrželi.
A benefity? Odborový svaz navrhl široký sociální program pro zdravotnické pracovníky, který obsahuje například návrh na poskytnutí lázeňské nebo rehabilitační péče zdravotníkům v délce 14 dnů za rok, jednorázové odškodnění při ukončení pracovního poměru v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, výsluhy, možnost dřívějšího odchodu do důchodu bez zkrácení nároku na důchod a návrh na zabezpečení rodiny při úmrtí zdravotnického pracovníka.
Odborový svaz nesouhlasí s tvrzením, že práce sestry a dalších zdravotníků už je dobře finančně ohodnocená. V České republice roste ekonomika, zvyšuje se průměrná mzda a pokud bychom odměny za práci sester, ale také lékařů a dalších pracovníků, přepočetli na hodinovou mzdu, tak jsme úplně jinde.
Paradoxem českého zdravotnictví také stále zůstává bezprecedentní tvrzení, které dávno není pravdou, že pacient není břemeno. Z hlediska fyzické zátěže je pacient dávno břemenem a opravdu nikde, v žádném podniku, zaměstnanci netahají 100 kilo sami.
Sestry a další zdravotníci se skutečně nadřou, jsou finančně podhodnocení a nedocenění.
Slova ředitelů na setkání opět jen poměrně drsným způsobem potvrdila to, co už jako odboráři dávno víme: O co se nepopereme, to nebude. Sám od sebe nám nikdo nic nedá!