Od 1. 10. 2015 vstoupila v účinnost novela zákoníku práce jako zákon č. 205/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zrušuje zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, a zrušují a mění některé další zákony. Novela je svým rozsahem sice obsáhlá, ale nepřináší mnoho věcných změn v praxi vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
V tomto článku představujeme dvě základní novinky této novely, a to novou úpravu skončení dohody o provedení práce a změnu v oblasti odpovědnosti za škodu v pracovněprávních vztazích.
Nová úprava skončení dohody o provedení práce
Zákoník práce upravuje dvě formy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to dohodu o provedení práce (DPP) s možností výkonu prací v rozsahu až 300 hodin v kalendářním roce a dohodu o pracovní činnosti (DPČ) s rozsahem práce nepřesahujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby za určité období. Na těchto předpokladech sjednání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr ani na jejich obsahu se nic nemění. Nově se však upravuje možnosti ukončení dohody o provedení práce, neboť doposud zákoník práce obsahoval výslovně jen způsoby pro ukončení dohody o pracovní činnosti. Nově se tedy jednotně pro oba typy dohod v § 77 odst. 4 zákoníku práce stanoví, že není-li v samotné dohodě sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit
a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni,
b) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně, nebo
c) okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr.
Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.
Zákon o úrazovém pojištění nebude
Nejrozsáhlejší materií novely zákoníku práce je v podstatě změna systematiky zákona. V roce 2007 byl současně se zákoníkem práce přijat nový zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který měnil systém odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Z důvodu přípravy nového systému však prozatímně zůstala v platnosti také stávající právní úprava odškodňování, která pro svoji zamýšlenou dočasnost byla zařazena do tzv. přechodných ustanovení zákoníku práce na jeho samý závěr.
Pokud jste hledali v zákoníku práce vymezení pojmu pracovní úraz či pravidla pro poskytování náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem, museli jsme vždy nalistovat až na poslední stránky zákona do ust. § 365 a násl. zákoníku práce.
Zákon o úrazovém pojištění byl v mezidobí podroben kritice a seriózní debatě nad jeho obsahem. Nakonec zákonodárce v tuto chvíli opouští myšlenku zcela nového systému odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a zákon o úrazovém pojištění, který nikdy nevstoupil v účinnost, novelou ruší.
V souvislosti s tím pak ustanovení o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání vkládá do těla zákoníku práce, nově se upravuje celá část jedenáctá zákoníku práce počínaje ust. § 248 zákona a zařazují se nová ustanovení § 271a až § 271u a § 274a zákoníku práce. K věcným změnám v části jedenácté Náhrada škody, nově nazvané podle terminologie občanského zákoníku Náhrada majetkové a nemajetkové újmy, však téměř nedochází, s menšími výjimkami za účelem zpřesnění právní úpravy. Některé změny jsou čistě terminologického charakteru právě s ohledem na právní úpravu nového občanského zákoníku, kdy se například formulace „zaměstnanec / zaměstnavatel odpovídá za škodu“ nahrazuje spojením „zaměstnanec / zaměstnavatel je povinen nahradit škodu“.