Žil, byl jednou jeden Honza, který pracoval v Nemocnici České Budějovice na ARO. Když měl Honza 31. narozeniny, přišla za ním sestra a řekla mu, že má pro něj dárek. Honza měl mnoho sester, ale ta, co za ním tenkrát přišla, byla jedna ze sester starších, a proto se jí říkalo staniční. Nabídla Honzovi, aby vstoupil do odborů.
Honza o odborech věděl jen to, že to slovo už někde slyšel a věděl, že se o odborech píše ve starých knihách. Překvapilo ho, že to ještě existuje. Na dárek se moc netvářil, asi tak jako když vám někdo dá sůl. Proto staniční sestra Honzovi vysvětlila, co pro něj tento dárek znamená. No, a protože Honza není žádný hlupák a ví, že když doma na statku tahali dříví z lesa na zimu, tak ve chvíli, kdy táhli všichni za jeden provaz, bylo možné vytáhnout i velké kmeny, přišlo mu logické přidat se k odborům.
Honza byl spokojený, že může být součástí tohoto výjimečného a tak prospěšného spolku. Měl dobrý pocit, že i jeho příspěvek pomáhá lidem, kteří se starají o to, aby se zlepšovaly jeho pracovní podmínky, a kteří se starají o to, aby se vrátil zdráv ke své rodině. Dokonce zjistil, že díky těmto lidem se může s jinými lidmi poznávat a potkávat na společenských událostech. Poznávat nové lidi a tvořit hloučky je, milí přátelé, vjem pro člověka velmi blahodárný.
Uběhly dva roky a za Honzou opět přišla staniční sestra a vyprávěla mu o jakémsi výboru a jaké tam mají strasti, že jim došli dobří lidé, že jim došli lidé s kůží a není co nést na trh a další děsivé historky. A jelikož Honza do lesa chodí a kalhoty sundává až u brodu, rozhodl se pomoci. Řekl si, když už nic jiného, alespoň poděkuji těm dobrým lidem, kteří se nám o to tady starají. Honzu všichni vřele přijali a začali učit, jak se takové dobro tvoří a jak se dostává k obyčejným lidem. Honza neměl důvod nevěřit, jelikož všichni měli věk na to, aby byli již dostatečně moudří a zkušení. Honza postupně zjišťoval význam tajných šifer jako OSZSP ČR, ČMKOS, ZO, ZP, BOZP a OP atd.
Po roce pilného učení se však stalo něco, co Honza rozhodně nečekal. Honzův předseda Lubomír byl povolán, aby konal dobro ve stověžatém městě Praze. Z Honzy se měl stát nový předseda. Měl velké pochybnosti, zda je ten pravý a zda je na tuto výzvu dostatečně připraven. Ale už víme, že Honza do lesa chodí a kalhoty sundává zásadně až u brodu, tudíž je jasné, že tuto výzvu přijal.
Jelikož vše, co Honza přebíral, bylo v pořádku a na svém místě, mohl se vrhnout do dalšího sebevzdělávání. Objevil existenci dalších šifer jako EPSU, ETUI, PSI, FES a hlavně zjistil, že většina členů odborů je hodně zkušených a moudrých. A tak dostal nápad, že by bylo dobré získat do odborů nové a mladé lidi. Svůj vlastní výbor doplnil o dva mladé, aktivní lidi, kteří vytvořili s ostatními správný mix. Všichni přijali úkol, že do konce roku 2017 se v průměru každý měsíc zvedne členská základna o pět nových členů.
Na svém pracovišti, kam samozřejmě stále chodil na 12hodinové denní a noční směny, začal využívat nabytých zkušeností ze seminářů a školení, díky kterým je bohatší o mnoho různorodých zkušeností. Během dvou let se do odborů na ARO přidalo 73 kolegů a v rámci celé nemocnice se díky práci celého týmu podařilo nabrat 188 nových lidí.
Honza vždycky tušil, že ještě jinde existují lidé, kteří smýšlejí podobně jako on, lidé, kteří mají chuť měnit věci budoucí. Lidé, kteří mají dobré nápady a jsou ochotni obětovat kus svého života ve prospěch druhých. Objevil je, když byl v únoru roku 2016 pozván na dalekou cestu, do města zvaného Londýn, kde probíhal seminář o organizaci náborových kampaní. Po návratu se stal členem sekce pro práci s členskou základnu a mohl se tak podílet vskutku na skvělých nápadech. Jedním z nich je dvoudenní kurs pro odboráře, kteří se chtějí věnovat náboru nových členů do odborů.
Nedávno se Honza opět podíval do světa a zúčastnil se jako host 20. mítinku EPSU (Evropské federace odborových svazů veřejných služeb) pro střední Evropu a západní Balkán ve městě Podgorica v Černé Hoře, kde přednesl zprávu o náborové kampani ve své nemocnici. A jelikož je Honza Vodnář, čili vzdušné znamení, využil nabídku Jana Willema Goudriaana zúčastnit se semináře zaměřeného na trénink náboru pro mladé odboráře, který se koná 15. až 18. května v chorvatském Záhřebu.
P. S. autora: Honzu dobře znám a moc dobře vím, kolik ho to všechno stojí času a úsilí. Určitě by rád poděkoval své ženě a dětem za to, jaké mu vytvářejí podmínky a za to, že jsou. Děkuji.