Pojem přesčasová práce
Veškerá práce, která je konaná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvrhu pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovní doby, je prací přesčas. Pro účely tohoto stanoviska odhlédneme od specifik zaměstnanců, kteří pracují na kratší pracovní úvazek, pro které platí některá pravidla upravená.
Zaměstnanci s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou pracující například pondělí až pátek nemají s výkonem práce přesčas, či spíše s jejím sledováním, větší problémy. Tam, kde minimálně s vědomím zaměstnavatele pracují po konci své „řádné“ pracovní doby, konají práci přesčas.
Zaměstnanci pracující „na směny“ s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou naopak uvádějí problémy časté a zásadní. Jelikož stanovená týdenní pracovní doba je v průměru naplněna rozvrhem pracovní doby do směn, který je připraven na celé vyrovnávací období, veškerá práce nad rámec rozvrhu směn překračuje týdenní pracovní dobu a je zaměstnancovou prací přesčas, ale za předpokladu, že se rozvrh směn dodržuje a nedochází k jeho živelným změnám.
Prací přesčas jsou i hodiny, které byly na konci vyrovnávacího období v rámci rozvrhu pracovní doby do směn rozvrženy nad stanovenou týdenní pracovní dobu v průměru. Tato práce přesčas je obvykle zjistitelná na konci vyrovnávacího období po sečtení odpracované doby a dob, které se považují za výkon práce, bez práce přesčas. Není přípustné „převádět“ tyto plusové hodiny do následujícího vyrovnávacího období.
K tomuto typu přesčasové práce by však vůbec nemělo dojít za předpokladu, že je rozvrh pracovní doby připravován v souladu s právní úpravou a přesčasová práce je řádně proplácena, nebo po dohodě je za ni čerpáno náhradní volno v odpovídajícím rozsahu.
Limity práce přesčas
Práci přesčas je možné konat jen výjimečně v souladu s ust. § 93 zákoníku práce; práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů.
Musíme rozlišovat následující typy práce přesčas:
a) nařízenou práci přesčas, kterou je oprávněn zaměstnavatel jednostranně zaměstnanci nařídit. Tato nařízená práce přesčas nesmí u jednotlivého zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivém týdnu a celkem 150 hodin v kalendářním roce.
b) dohodnutou práci přesčas nad uvedený rozsah nařízené práce přesčas, která může být po zaměstnanci vyžadována pouze na základě dohody se zaměstnancem. Není-li například sjednáno jinak v kolektivní smlouvě, tato dohoda může být i ústní.
Zvláštním typem práce přesčas ve zdravotnictví je tzv. další dohodnutá práce přesčas na základě písemné dohody podle § 93a zákoníku práce, která je prozatím využitelná jen do konce tohoto roku.
Zákoník práce zakotvuje povinnost sledovat práci přesčas v celkovém rozsahu, aby zaměstnanci nebyli zneužíváni. Práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno. K tomu musíme důrazně poznamenat, že zde existuje tzv. vyrovnávací období pro práci přesčas, ale toto se vztahuje jen ke sledování maximálního limitu práce přesčas, který nesmí přesáhnout v průměru více než 8 hodin v týdnu za toto vyrovnávací období. Názory, se kterými se setkáváme, a to, že práce přesčas se zjišťuje až po uplynutí jakéhosi vyrovnávacího období (ať pro účely rozvržení pracovní doby do směn nebo pro práci přesčas) a zaměstnanec „hrne před sebou plusové hodiny“, jsou v rozporu se zákonem!
I při výkonu práce přesčas musí být dodrženy minimální doby odpočinku mezi směnami a v týdnu!
Odměňování práce přesčas
Konal-li zaměstnanec práci přesčas, musí mu být zaměstnavatelem poskytnut mzda (ve mzdové sféře, například obchodní společnosti) nebo plat (v platové sféře, například příspěvkové organizace) a příplatek za práci přesčas, a to v následujícím řádném výplatním termínu za příslušný měsíc. V souladu s ust. § 141 zákoníku práce je plat a jeho jednotlivé složky splatný po vykonání práce, nejpozději do konce následujícího kalendářního měsíce.
Pouze v případě, kdy se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnou, lze zaměstnanci namísto platu poskytnout náhradní volno, a to nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce po výkonu práce přesčas nebo v jiné dohodnuté době. Jedná se o lhůtu pro vyčerpání náhradního volna, na kterém se zaměstnanec a zaměstnavatel dohodli, nikoli o lhůtu pro proplacení přesčasů, které musí být placeny v souladu s ust. § 141 zákoníku práce. Pokud by v této době nebylo náhradní volno vyčerpáno, „vrací“ se zaměstnanci nárok na příslušný příplatek. Zaměstnavatel není oprávněn zaměstnance k výběru čerpání náhradního volna nutit.
U přesčasových hodin zjištěných na závěr vyrovnávacího období vzniklých obvykle nesprávným rozvržením pracovní doby (viz výše) musí být tyto proplaceny v následujícím výplatním termínu po skončení vyrovnávacího období, nebo opět po dohodě poskytnuto náhradní volno.
Tato pravidla platí jak pro mzdovou, tak pro platovou sféru, rozdíly mohou být jen ve výši příplatku, případně v pravidle „zahrnutí“ části práce přesčas do mzdy nebo platu.
1. mzdová sféra – ust. § 114 zákoníku práce
Zaměstnanci náleží za výkon práce přesčas příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, je možné tuto výši navýšit v kolektivní smlouvě, například shodně s výší příplatků v platové sféře (viz níže). O sjednání náhradního volna platí vše shora uvedené.
Avšak dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno zaměstnanci nepřísluší, je-li mzda sjednána již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné takto sjednat, je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné sjednat nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců v mezích celkového rozsahu práce přesčas. Nezbytnou podmínkou však je uzavření dvoustranné dohodě o výši mzdy s přihlédnutím k práci přesčas v rozsahu, na kterém se strany dohodnou. K podpisu této dohody nesmí být zaměstnanec nucen.
2. platová sféra – § 127 zákoníku práce
V platové sféře je výše příplatku stanovena pevnou částkou, a to ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu ve výši 50 % průměrného hodinového výdělku. Tuto výši již není možné dále navyšovat například ujednání v kolektivní smlouvě. O sjednání náhradního volna platí vše shora uvedené.
Zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za vedení, je však plat ze zákona stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. To neplatí o práci přesčas konané v noci, v den pracovního klidu nebo v době pracovní pohotovosti. V platu vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky, je vždy přihlédnuto k veškeré práci přesčas.