Tento článek odpovídá na časté dotazy členů, které se týkají se přestávek v práci, například: Jaká je délka přestávky v práci? Může být v jedné směně více přestávek v práci? Kdy musí být vyčerpány? Můžu jít z práce domů dřív, když nepůjdu na oběd?
Problematiku poskytování přestávek v práci na jídlo a oddech řeší ust. § 88 zákoníku práce. Přestávka v práci na jídlo a oddech je doba odpočinku zaměstnance, doba určená k jeho občerstvení a stravování, výkonu fyziologických potřeb a celkově k regeneraci jeho sil během výkonu práce. Na tuto přestávku má zaměstnanec ze zákona nárok; nelze mu ji neposkytnout. Zaměstnanec se rovněž nemůže se zaměstnavatelem domluvit, že přestávku čerpat nebude, nebo že půjde o dobu nečerpání přestávky domů dřív.
Ust. § 88 zákoníku práce říká, že zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci pak musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.
Příklad:
a) Začíná-li pracovní doba zaměstnance v 6:00 hodin, musí mu být přestávka v práci na jídlo a oddech poskytnuta nejpozději po 6 hodinách práce, tedy ve 12:00 hodin.
b) Začíná-li pracovní doba zaměstnance ve 14:00 hodin, musí mu být přestávka v práci na jídlo a oddech poskytnuta nejpozději po 6 hodinách práce, tedy ve 20:00 hodin.
V obou výše uvedených případech však může být přestávka poskytnuta i dříve. Z uvedeného lze rovněž dovodit, že pokud zaměstnanec pracuje po dobu kratší než 6 hodin, zaměstnavatel nemá povinnost mu přestávku na jídlo a oddech poskytnout. Jejímu určení však ani v těchto kratších směnách nic nebrání. Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby; po jejím čerpání musí vždy následovat ještě další část pracovní doby.
Zaměstnavatel může poskytovat přestávku odlišně pro jednotlivá pracoviště či provozy tak, aby bylo zajištěno plynulé stravování zaměstnanců. Zaměstnavatel může určit pevný začátek a konec čerpání přestávky (např. 11:30 – 12:00) nebo může pro její čerpání určit delší časový úsek, v rámci kterého si zaměstnanec může sám nebo po vzájemné dohodě s ostatními zaměstnanci určit konkrétní začátek, a tím i konec přestávky (např. rozmezí 10:00 – 12:00). Poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby. Doba strávená zaměstnancem na pracovišti se o jejich délku fakticky prodlužuje. Zaměstnanec se dle výše uvedeného nemůže s poukazem na to, že nemá potřebu jídla ani odpočinku, domáhat zkrácení pracovní doby o délku přestávky určené na jídlo a oddech.
Příklad:
Je-li zaměstnanci rozvržena směna v délce 8 hodin, jeho minimální pobyt na pracovišti zaměstnavatele činí 8,5 hodiny.
Zákoník práce umožňuje, aby přestávka v práci byla rozdělena na více částí, přičemž však alespoň jedna její část musí činit nejméně 15 minut, ostatní části mohou být kratší. Zaměstnavatel na druhou stranu může rovněž rozhodnout i o tom, že bude poskytovat přestávky delší než 30 minut. Takové opatření je vhodné zejména v případě, kdy se stravovací zařízení nenachází v blízkosti areálu zaměstnavatele a zaměstnanci potřebují na oběd delší čas. Avšak ani přestávka přesahující 30 minut se do pracovní doby zaměstnance nezapočítává. K délce přestávek na jídlo a oddech lze obecně poznamenat, že její jednotlivé části mohou být jakkoliv dlouhé, činí-li alespoň jedna její část 15 minut, a dále platí následující pravidla:
● nesmí být příliš krátké, jinak by byl popřen jejich účel – poskytnutí času na jídlo a oddech,
● nesmí být příliš dlouhé nebo jich nesmí být zbytečně mnoho, pak totiž dochází k umělému odsouvání konce pracovní doby a zároveň není zcela zřejmé, zda zaměstnanec v takto poskytovaných přestávkách nepracoval a zda skutečně přestávku čerpal,
● jejich délka musí být přiměřená účelu a podmínkám u zaměstnavatele a v okolí.
Příklad:
Rozvržení pracovní doby zaměstnanců tak, že zaměstnanci mají např. každou půlhodinu přestávku v trvání jedné, dvou minut, by bylo v rozporu se smyslem a účelem přestávky (tj. pro přerušení výkonu práce a poskytnutí dostatku času pro jídlo a oddech zaměstnance), potažmo se základními zásadami pracovního práva.
V případě, že zaměstnavatel rozdělil přestávky do několika částí, musí být poslední část poskytnuta v součtu nejdéle po 6 hodinách práce, u mladistvého zaměstnance po 4,5 hodinách.
Příklad:
Začíná-li pracovní doba zaměstnance v 6:00 hodin, 1. část přestávky v délce 10 minut je mu poskytnuta v 9:00 hodin, 2. část přestávky v délce nejméně 20 minut mu musí být poskytnuta nejpozději ve 12:00 hodin.
Připomínáme, že od překážek v práci na jídlo a oddech je nutno striktně oddělovat tzv. přiměřenou dobu na oddech a jídlo. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna tzv. přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se zásadně na rozdíl od překážek v práci na jídlo a oddech započítává do pracovní doby a je placená. Mladistvému zaměstnanci však musí být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech vždy, to znamená, že práce mladistvého zaměstnance musí být vždy přerušena. Tento požadavek je u mladistvých zaměstnanců vyvolán zvýšenou potřebou ochrany zdraví vzhledem k jejich věku a fyzickému vývoji.
Pro úplnost je třeba uvést, že zaměstnavatel je rovněž povinen zaměstnancům poskytnout i přestávky v práci, které se do pracovní doby započítávají. Jedná se 1) o bezpečnostní přestávku podle zvláštních předpisů (například tehdy, pokud se jedná o práce spojené s monotonií, práce ve vnuceném pracovním tempu, práce se zrakovou zátěží – viz například nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci) a 2) přestávku ke kojení.
Bezpečnostní přestávka se poskytuje především s ohledem na charakter činnosti, kterou zaměstnanec vykonává nebo v jakém pracovním prostředí pracuje a započítává se do pracovní doby a za dobu jejího čerpání se zaměstnanci poskytuje mzda/plat. Pokud se doba čerpání bezpečnostní přestávky kryje s dobou poskytnuté přestávky na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.
Přestávka ke kojení přísluší jen zaměstnankyním – matkám, které kojí své dítě. Zákoník práce jim poskytuje právo čerpat přestávky na kojení, jejichž četnost je diferencována podle věku dítěte a podle délky pracovní doby zaměstnankyně.
Na závěr je rovněž vhodné upozornit, že v poskytování přestávky v práci na jídlo a oddech existují i určité odchylky pro zaměstnance v dopravě, a to podle nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě.