V poslední době jsou stále častější případy, kdy se mně i kolegům scházejí dotazy a prosby o pomoc s odškodněním pracovních úrazů. Ty mají jednoho společného jmenovatele, a to pojišťovnu Kooperativa a. s., která řadě zaměstnavatelů vede zákonné pojištění odpovědnosti za škody z pracovních úrazů a nemocí z povolání.
Pojišťovna si v některých případech osobuje právo rozhodovat o tom, co je a co není pracovní úraz, ačkoliv k tomu nemá žádný mandát v žádném obecně závazném právním předpisu – o tom v první instanci rozhoduje zaměstnavatel, v druhé instanci soud.
Pojišťovna občas argumentuje tím, že zaměstnanec musel mít zdravotní predispozici, např. předchozí postižení páteře, ačkoliv k tomu nemá žádné údaje – k tomu je potřeba poznamenat, že ani zdravotní predispozice k nějakému jevu nebo stavu není rozhodná k popření, že jde o pracovní úraz. Nejvyšší soud již kdysi dávno rozhodl, že úrazový děj nemusí být jedinou příčinou úrazu, stačí, že je příčinou podstatnou, a v podstatě řekl, že není jiný zákoník práce pro lidi zdravé a lidi méně zdravé. Pokud tedy zaměstnanec nekonal práci, kterou by měl podle lékařského posudku zakázanou, je takovýto argument, slušně řečeno, mimo mísu. Také se setkáváme s argumentem, že při úrazu nebyl naplněn znak vnějších vlivů – např. zdravotní sestru si zavolal pacient, ta vstávala ze židle v sesterně, přičemž došlo k poškození vazů v koleni a následnému pádu. Samozřejmě, že dynamické působení vlastní síly, překonávání gravitace apod., jsou vnějším vlivem, který zaměstnanec vlastní vůlí neovlivnil. Mohli bychom popsat řadu případů podobného ražení, zaměstnance však asi více zajímá co s tím.
Především je nutno uvést, že zaměstnanec není v jakémkoli právním vztahu s pojišťovnou, ze zákona mu za škodu z pracovního úrazu a nemoci z povolání odpovídá zaměstnavatel, proto uplatní své nároky u zaměstnavatele. Je-li členem odborové organizace, může mu být poskytnuta právní pomoc, a to včetně zastoupení před soudem, jestliže by případ dospěl až tam.
Pojišťovna se zřejmě, a asi oprávněně, spoléhá na to, že řada poškozených zaměstnanců se neozve, neboť se nemá kde poradit a na právníka nemá peníze. Zaměstnavatelům potom doporučujeme podávat na pojišťovnu žaloby po předchozí předžalobní výzvě.
Častý je dotaz, zda si lze někam stěžovat,. Odpověď bohužel zní, že reálně nikoliv. Ministerstvo financí se za ministra Miroslava Kalouska vzdalo dozoru nad pojišťovnami, ten byl svěřen České národní bance a tu zajímá v podstatě jen kapitálová přiměřenost pojišťovny a už vůbec ne, jestli jedná ve prospěch svých klientů nebo ne.
Popsané skutečnosti jsou jedním z momentů, které děsí řadu zainteresovaných lidí, pakliže by se mělo zákonné pojištění odpovědnosti za škody z pracovních úrazů a nemocí z povolání stát plně komerčním. Jestliže pojišťovna již nyní zcela zjevně a neoprávněně poškozuje zájmy svých klientů, čeho se můžeme nadít, až peníze v tomto systému budou akcionářů pojišťovny a nikoliv státu, jako je tomu dnes?
Autor je členem Rady vlády pro BOZP a její pracovní skupiny pro úrazové pojištění.