Už jste si v červnovém svazovém Bulletinu mohli přečíst dva články o semináři, který náš svaz pořádal ve spolupráci s Evropskou federací odborových svazů veřejných služeb (EPSU) pro své členy, kteří mají zájem zdokonalit své schopnosti a možnosti nejen při náboru nových členů, ale také při opečovávání těch stávajících. V prvním článku jste se dočetli, jak si s námi osud pohrál těsně před konáním semináře. Uskutečnění semináře bylo ve velkém ohrožení. Díky tomu, že čelit různým nečekaným výzvám je v podstatě každodenní chleba odboráře, se vše zvládlo.
Dle druhého článku, který psala přímá účastnice, to dokonce dopadlo nadmíru dobře. A jelikož bych při popisu průběhu semináře často opakoval to, co již v článcích zaznělo, bude můj článek takovým prequelem (milovníci seriálů vědí, kdo neví, najde si to na internetu) k předchozím článkům.
Nápad udělat další seminář s Adamem Rogalewskim vznikl hned po skončení prvního semináře v roce 2018. Už jsme věděli jak na to, a tak jsme se dohodli s EPSU na pokračování spolupráce. Na přípravě semináře se podílela celá sekce pro práci s členskou základnou. Znamená to vymyslet, kdy to bude, kde to bude, kdo tam bude, co tam bude, kdo to zaplatí atd. Když tohle máte, tak to vezmete a zaúkolujete někoho šikovného, aby to administrativně vyřídil. Pro nás je tímto člověkem Lucka Kučírková.
Přihlášky na seminář byly rozeslány do všech ZO na přelomu ledna a února 2019. Velmi nás potěšil velký zájem o účast. Po měsíci a půl, kdy bylo přihlášeno 37 zájemců, jsme přihlašování ukončili. Pořadí 20 účastníků vzniklo na základě klíče, který jsme v sekci připravili. Automaticky jsme museli vyřadit 2 zájemce jejichž ZO si neplní povinnosti vůči svazu. Kritériem, které bylo nad vším (kromě neplnění povinností ZO) byl věk. Vím, že se to mnohým nelíbí, ale i my musíme dodržovat pravidla, která nám určuje EPSU pro pořádání seminářů, které zaplatí. Takže ten, komu nebylo více jak 40 let a poslal návratku, byl pozván. Z deseti zájemců se jich semináře nakonec zúčastnilo šest. Dále dostali přednost účastníci, kteří nebyli na loňském semináři. Snaha byla o rovnocenné zastoupení všech krajů. Zároveň jsme chtěli zkušenosti předat do co nejvíce základních organizací, proto jednou z podmínek bylo, že z každé ZO pojede jen jeden zástupce. I když se několik původně pozvaných účastníků omluvilo, podařilo se tato místa okamžitě obsadit dalšími zájemci.
Konečná top 20 byla v pozitivním slova smyslu velmi pestrou skupinou odborářů. Měli jsme členy ze státních, krajských, městských i ryze soukromých nemocnic, sociálních služeb, lázeňství, hygieny a co by to bylo za blázinec, kdyby tam nebyl zástupce psychiatrické nemocnice.
Touto cestou děkuji všem, kteří se podíleli na uskutečnění tohoto semináře, ať už dlouhodobě, či v posledních hodinách. Děkuji účastníkům, protože ukázali chuť se dozvědět něco nového, snahu šířit to dál a snahu využít tyto informace pro vlastní odborovou činnost.
Považuji vzdělávací semináře za velmi přínosné a věřím, že se je bude dařit pořádat i v následujících letech. Zejména z důvodu, že budou-li veřejné služby i nadále kormidlovány k privatizační propasti, budou dobře proškolení odboráři žádaným artiklem ze strany zaměstnanců.