Zákoník práce rozlišuje – v závislosti na typu pracovního režimu zaměstnance – různé délky stanovené týdenní pracovní doby, a sice:
a) základní 40hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu, která se uplatní pro jednosměnný pracovní režim,
b) 38,75hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu pro dvousměnný pracovní režim,
c) 37,5hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu pro třísměnný a nepřetržitý pracovní režim.
Jednosměnný pracovní režim
Jednosměnný pracovní režim je takový režim práce, kdy zaměstnanec pracuje pouze v jednom typu směně (např. stále chodí jen na ranní směny); při jednosměnném režimu tedy nedochází k vzájemnému ani pravidelnému střídání zaměstnanců v různých směnách. V praxi je poměrně rozšířena právní pověra, že jednosměnný pracovní režim se uplatňuje pouze v rovnoměrném rozvržení pracovní doby, ve skutečnosti se jednosměnný pracovní režim může uplatňovat i v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, což ilustruje následující příklad.
Příklad č. 1:
U zaměstnavatele pracují 2 skupiny zaměstnanců, jedna skupina pracuje v lichém pracovním týdnu 4 dvanáctihodinové směny v kalendářních dnech pondělí, středa, pátek a sobota vždy od 7:00 do 19:30 hod. (z toho 30 minut přestávka na jídlo a oddech); druhá skupina v tomtéž týdnu pracuje pouze 3 dvanáctihodinové směny úterý, čtvrtek a neděle opět od 7:00 do 19:30 hod. (z toho taktéž 30 minut přestávka na jídlo a oddech). V následujícím (sudém) týdnu se obě skupiny vystřídají.
V uvažovaném případě jsou obě skupiny zaměstnanců zařazeny do jednosměnného pracovního režimu,konkrétně se jedná o jednosměnný pracovní režim v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby se stanovenou týdenní pracovní dobou 40 hodin týdně v průměru za vyrovnávací období. V daném případě se totiž obě skupiny zaměstnanců v pravém slova smyslu nestřídají v různých směnách (ranní, odpolední, noční apod.) v rámci 24 hodin po sobě jdoucích, nýbrž všichni zaměstnanci pracují ve stejné dvanáctihodinové směně začínající vždy ráno v 7:00 hod. a končící večer v 19:30 hod. Rozdíl oproti nejjednoduššímu jednosměnnému pracovnímu režimu zde spočívá pouze v tom, že směny zaměstnanců připadají na všechny dny v týdnu (tedy i na soboty a neděle) a dále v tom, že zaměstnanec odpracuje různě dlouhou pracovní dobu v lichém a sudém kalendářním týdnu, která se vyrovná na 40 hodin týdně až na konci vyrovnávací období. Ani tyto skutečnosti však nic nemění na tom, že se jedná o jednosměnný pracovní režim.
Dvousměnný pracovní režim
Dvousměnným pracovním režimem je takový režim práce, v němž se vzájemně a pravidelně střídají zaměstnanci nebo skupiny zaměstnanců ve 2 různých směnách (např. denní – noční, ranní – odpolední apod.), v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Zaměstnancům ve dvousměnném pracovním režimu přísluší zkrácená pracovní doba na 38,75 hodiny týdně. Pokud jde o střídání zaměstnanců ve směnách, není podstatné, zda se jedná o střídání ve směnách osmihodinových či např. dvanáctihodinových nebo o vzájemné střídání zaměstnanců ve směnách různě dlouhých. Pro dvousměnný pracovní režim je charakteristické, že se – na rozdíl od nepřetržitého pracovního režimu – jedná o režim práce, ve kterém je provoz zaměstnavatele omezen na pracovní týden. V případě dvousměnného pracovního režimu provoz zaměstnavatele není organizován nepřetržitě (non-stop) 24 hodin denně všech 7 dnů v týdnu. Důsledkem této „přetržitosti“ je, že zaměstnanci je poskytován nepřetržitý odpočinek v týdnu v pravidelných intervalech, zpravidla ve stejné kalendářní dny (nejčastěji v sobotu a neděli).
Příklad č. 2:
Provoz zaměstnavatele je zajištěn následovně: PO až PÁ je provoz zajištěn od 05:30 do 22:00 hod. třemi typy směn, a sice a) ranní směna od 05:30 do -14:00 hod., b) odpolední směna od 14:00 do 22:00 hod, c) denní směna od 05:30 do 18:00 hod. O sobotách a nedělích pracuje pouze jedna denní směna vždy od 05:30 do 18:30. Ve všech směnách poskytujeme přestávky na jídlo a oddech v trvání 30 minut, ve víkendových směnách dokonce 2 přestávky na jídlo a oddech, každá v trvání 30 minut. V uvažovaném příkladu se jedná o dvousměnný pracovní režim se stanovenou týdenní pracovní dobou 38.75 hod týdně, a to v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Vzhledem ke skutečnosti, že provoz zaměstnavatele neprobíhá non-stop (24 hodin denně všech 7 dnů v týdnu) je vyloučeno, že by se mohlo jednat o režim nepřetržitý. Současně, vzhledem ke skutečnosti, že směny a) a c) se v běžném pracovním týdnu vzájemně časově překrývají od 5:30 do 14:00 hod., tedy po dobu 8,5 hodiny, nejedná se o 2 samostatné typy směn, nýbrž směny ad a) a c) představují pouze různě dlouhé denní směny. Stejně tak ani sobotní a nedělní směny nepředstavují novou třetí směnu, nýbrž pouze jinak dlouhou (12 hod.) směnu.V uvažovaném případě se tak zaměstnanci fakticky střídají v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby (díky různě dlouhým směnám jsou i jednotlivé pracovní týdny zaměstnanců různě dlouhé) pouze ve dvou typech směn, a sice v ranní a odpolední směně, přičemž ranní směna může být různě dlouhá (8 nebo do 12hod), zatímco odpolední směna je vždy stejně dlouhá (8 hodin odpracovaných od 14:00 do 22:00 hod.).
Třísměnný pracovní režim
Třísměnný pracovní režim, při kterém přísluší zaměstnancům zkrácená pracovní doba na 37,5 hodiny týdně, je obdobou režimu dvousměnného s jediným rozdílem, že zaměstnanci se vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.
Zatímco ve dvou/třísměnném pracovním režimu se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách vztažených k pracovnímu týdnu, v nepřetržitém pracovním režimu se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají v nepřetržitém (non-stop) provozu zaměstnavatele, tj. v rámci 24 hodin po sobě jdoucích po všech 7 dnů týdnu. Zaměstnanci tak může být směna určena libovolně na kterýkoli kalendářní den v týdnu a na kteroukoli denní či noční dobu. Zákon (stejně jako v případě dvou/třísměnného režimu) požaduje, aby vzájemné střídání zaměstnanců ve směnách bylo pravidelné, tedy nikoli nahodilé, ale opakující se v rámci určitého cyklu (týdenního, čtvrtletního apod.).
Příklad č. 3:
Zaměstnavatel jako poskytovatel sociálních služeb poskytuje nepřetržitě sociální služby svým klientům. V domově se zvláštním režimem pracují 7 dnů v týdnu zdravotní sestry, které slouží ve třech různých pracovních směnách, a sice
a) v celodenní směně od 7.00 hod. do 19.00 hod.,
b) v noční směně od 18.30 hod. do 7.00 hod. a pro potřeby provozu také občas
c) v ranní směně v době od 7.00 hod. do 14.00 hod. Ranních směn je velmi málo, někdy ani jedna v měsíci. Samozřejmě, když jedna zdravotní sestra slouží ranní směnu, druhá souběžně s ní má celodenní směnu, tak aby byla zajištěna stálá péče o klienty. Je možné takovýto režim považovat za nepřetržitý, případně za třísměnný?
V daném případě jsou zdravotní sestry zařazeny v nepřetržitém pracovním režimu se stanovenou týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny týdně, neboť se vzájemně pravidelně střídají v nepřetržitém provozu, což vyplývá ze skutečnosti, že zajišťují péči o klienty v denních a nočních směnách celých 24 hodin všech 7 dnů v týdnu. O třísměnný pracovní režim by se mohlo jednat jen tehdy, pokud by sestry zajišťovaly péči o klienty pouze v pracovním týdnu určeném zaměstnavatelem, např. jen od PO do PÁ. Pokud jsou výše pod písm. a), b), c) zmíněny tři různé směny v rámci nepřetržitého provozu, pak směna a) a c) se vzájemně časově překrývají od 7:00 do 14:00 hod., tedy po dobu 7 hodin; nejedná se tudíž o 2 samostatné typy směn, nýbrž pouze o různě dlouhé denní směny. V uvažovaném případě se tak zaměstnanci zařazení v nepřežitém režimu střídají v rámci non-stop (nepřetržitého) provozu zaměstnavatele pouze ve dvou typech směn, a sice v ranní a noční směně (přičemž ranní směna může být různě dlouhá, buď 12, nebo 7 hod).Na délku stanovené týdenní pracovní doby však v tomto případě nemá počet směn žádný vliv. Bez ohledu na skutečnost, zda se zaměstnanci pracující v nepřetržitém pracovním režimu vzájemně pravidelně střídají ve dvou, třech nebo příp. více různých směnách, jejich stanovená týdenní pracovní doba bude vždy 37,5 hodiny týdně.
V souvislosti s vymezením dvousměnného, třísměnného a nepřetržitého pracovního režimu představuje častý výkladový problém požadavek zákoníku práce, že v uvedených pracovních režimech se zaměstnanci mají střídat „vzájemně a pravidelně.“ Praxe však ukazuje, že striktní požadavek vzájemnosti a pravidelnosti střídání je již překonaný. Složitost organizace pracovní doby nejen ve zdravotnictví a sociálních službách často neumožňuje zajistit, aby se proti sobě vzájemně střídaly stejné skupiny zaměstnanců; stejně tak nelze vždy zajistit ani pravidelný algoritmus střídání (např. že vždy rotuje ranní směna proti odpolední).
Protože zákoník práce nestanoví bližší podrobnosti, jak má algoritmus pravidelného vzájemného střídání zaměstnanců probíhat, je třeba za dvousměnný, třísměnný a nepřetržitý režim práce považovat i takové atypické případy, kdy zdravotničtí pracovníci pracují v určitém typu směny po dobu např. celého čtvrtletí (ranní směna) a teprve poté se vystřídají, aby po stejně dlouhou dobu pracovali v jiné směně (např. noční). Zákonem stanovené znaky dvousměnného (či jiného vícesměnného) režimu práce bude splňovat i takové střídání zaměstnanců ve směnách, kdy mezi jednotlivými směnami bude časová prodleva (např. ranní směna končí v 15.00 hodin a následující směna začíná až v 18.00 hodin).
Příklad č. 4:
Provoz zaměstnavatele je zajištěn od PO do PÁ. Zaměstnavatel v prvních 12 týdnech vyrovnávacího období rozvrhuje 1. skupině zaměstnanců pouze ranní směny od 6:00 do 14:30 hod., 2. skupině zaměstnanců odpolední směny od 14:00 do 22:30 hod. a 3. skupině noční směny od 22:00 do 6:30 hod. Po 12 týdnech se polovina zaměstnanců z 1. skupiny vystřídá s 2. skupinou zaměstnanců (převezme od nich směny od 14:00 do 22:30 hod) a druhá polovina se prostřídá se 3. skupinou zaměstnanců (převezme od nich směny od 22:00 do 6:30 hod.). Obdobným způsobem se vystřídají proti zaměstnancům 1. skupiny i zaměstnanci ze skupiny č. 2 a 3. Po uplynutí dalších 12 týdnů se jednotlivé skupiny zaměstnanců (jejich části) opět vystřídají.
I když je v uvažovaném případě doba pro vystřídání zaměstnanců velmi dlouhá (prakticky čtvrt roku), a i když se nestřídají celé skupiny zaměstnanců proti sobě (ale jen části různých skupin), přesto se v daném případě bude jednat o vzájemné a pravidelné střídání zaměstnanců ve 3 různých směnách; všichni uvedení zaměstnanci tedy budou zařazeni ve třísměnném pracovním režimu se stanovenou týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny týdně. Důvodem, proč zákon pohlíží i na zde uvedený příklad jako na třísměnný režim se zkrácenou pracovní dobou, je skutečnost, že také v tomto případě dochází k většímu zásahu do organizace pracovního a soukromého života a biorytmu zaměstnance, který – na rozdíl od zaměstnance zařazeného v jednosměnném pracovním režimu – musí počítat s tím, že v různých obdobích roku bude pracovat v různých denních a nočních dobách (různých typech směn).
Nepřetržitý režim versus nepřetržitý provoz
Zákoník práce používá dva příbuzné pojmy nepřetržitý režim a nepřetržitý provoz; každý z uvedených pojmů má však zcela jiný obsah, proto je nelze zaměňovat. Zatímco nepřetržitý pracovní režim charakterizuje individuální pracovní režim zaměstnance, nepřetržitý provoz se naopak váže k obecné provozní situaci zaměstnavatele.
Aby u zaměstnavatele mohli pracovat zaměstnanci zařazení v nepřetržitém pracovním režimu, musí být alespoň část provozu zaměstnavatele organizována v nepřetržitém (non-stop) provozu, tj. 24 hodin po sobě jdoucích po všech 7 dnů v týdnu. Naopak, je vyloučeno, aby u zaměstnavatele, u něhož je provoz organizován méně než 7 dnů v týdnu (např. „jen“ na pracovní dny od PO do PÁ) nebo méně než 24 hodin denně (např. „jen“ od 5:00 do 24:00 hod.) byl zaměstnanec zařazen v nepřetržitém pracovním režimu.
Podstatou nepřetržitého pracovního režimu zaměstnance je skutečnost, že směny jsou zaměstnanci rozvrhovány libovolně na kterýkoli kalendářní den v týdnu a na kteroukoli denní či noční dobu. Práce zaměstnance v nepřetržitém režimu je tak oprávněně považována za práci s nejvyšší mírou neuropsychické zátěže zaměstnance. Ve srovnání s jedno, dvou či třísměnným pracovním režimem totiž zaměstnanec v nepřetržitém pracovním režimu nepožívá takřka žádnou nebo jen minimální pravidelnost z hlediska rozvrhování pracovní doby. Stejně jako v případě dvousměnného a třísměnného pracovního režimu zákoník práce požaduje, aby vzájemné střídání zaměstnanců ve směnách v rámci nepřetržitého pracovního režimu bylo pravidelné, tedy nikoli nahodilé, ale opakující se v rámci určitého cyklu (týdenního, čtvrtletního apod.). Není však nezbytné, aby se proti sobě v rámci nepřetržitého pracovního režimu vzájemně střídaly stejné skupiny zaměstnanců; stejně tak není nezbytné zajistit pravidelný algoritmus střídání (např. že vždy rotuje ranní směna proti odpolední).
Důsledkem nepřetržitosti pracovního režimu zaměstnance je skutečnost, že zaměstnanci není poskytován nepřetržitý odpočinek v týdnu v pravidelných intervalech, zpravidla ve stejné kalendářní dny (nejčastěji v sobotu a neděli). Zaměstnanci zařazení v nepřetržitém režimu práce tak čerpají nepřetržité odpočinky napřeskáčku v různých dnech v týdnu.
Příklad č. 5
U zaměstnavatele pracují v nepřetržitém provozu dvě skupiny zaměstnanců, první skupina pracuje v lichém pracovním týdnu 4 dvanáctihodinové denní směny v kalendářních dnech pondělí, úterý, pátek a sobota vždy od 7:00 do 19:30 hod. (z toho 30 minut přestávka na jídlo a oddech); druhá skupina v tomtéž týdnu pracuje 3 dvanáctihodinové noční směny ve středu, čtvrtek a neděli vždy od 19:00 do 7:30 hod. (z toho taktéž 30 minut přestávka na jídlo a oddech). V následujícím týdnu se první a druhá skupina vystřídají.
V uvažovaném případě budou obě skupiny zaměstnanců zařazeny do nepřetržitého pracovního režimu v rámci nerovnoměrného rozvržení pracovní doby se stanovenou týdenní pracovní dobou 37.5 hodiny týdně v průměru za vyrovnávací období. Na tom nic nemění skutečnost, že se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají pouze ve dvou typech směn (denní a noční); o dvousměnný pracovní režim se nemůže jednat, neboť provoz zaměstnavatele je organizován 24 hodin denně po všech 7 dnů v týdnu. Obě skupiny zaměstnanců se tak podílejí na zajištění nepřetržitého provozu zaměstnavatele, neboť jejich směny jsou v různých dnech rozvrhovány na jakoukoli denní nebo noční dobu (non-stop). Zaměstnanci se v důsledku čerpání přestávky v práci na jídlo a oddech vzájemně časově překrývají pouze 30 minut, čili je splněna i podmínka stanovená v § 78 odst. 2 zákoníku práce, že souběžný výkon práce zaměstnanců navazujících směn nepřesahuje dobu 1 hodiny.
V nepřetržitém provozu zaměstnavatele vedle sebe mohou pracovat zaměstnanci zařazení v různých individuálních režimech pracovní doby, tj. jak zaměstnanci zařazení v nepřetržitém pracovním režimu, tak i zaměstnanci zařazení v jedno, dvou nebo třísměnném pracovním režimu.