Členové krajských rad, výkonné rady a dozorčí rady odborového svazu se sešli ve dnech 10. a 11. dubna v Kolíně. Cílem setkání je bylo vyměnit si zkušenosti, co se v jednotlivých krajích při práci osvědčilo, jak vypadá spolupráce s vedením krajů a dalšími partnery, jak krajské rady spolupracují s jednotlivými odborovými organizacemi. Společně také vyhodnotili, jak vypadá uzavírání kolektivních smluv a jak dopadlo zvýšení platů a mezd v letošním roce, a radili se o další práci a krocích odborového svazu.
Partnerem akce byla společnost T-Mobile.
Na závěr jednání účastníci přijali společné prohlášení – viz níže jako soubor ke stažení.
Setkání bylo velmi živé a potvrdilo, že co kraj, to jiné podmínky k odborové práci, jiné zkušenosti s jednáním s představiteli kraje a se zaměstnavateli. Přesto tyto zkušenosti byly hodnoceny jako velmi cenné i pro kolegy z jiných regionů. Nezřídka se proto v diskusi ozývaly věty: A jak jste to dokázali? Jak se vám to povedlo? Čím jste argumentovali? Co jste s tím dělali? Budete to zkoušet znovu?
Na druhou stranu setkání potvrdilo, že problémy ve zdravotnictví a v sociálních službách jsou po celé republice stejné, že velmi těžké to mají zaměstnanci a odboráři všude, liší se hlavně ochota krajů a zaměstnavatelů problémy řešit a s odboráři jednat.
Výjimečné je, že zástupci odborů jsou členy výborů či komisí kraje. Častěji se podaří dosáhnout, že na tato jednání smějí alespoň chodit. Ovšem někde ani to ne.
Někde dlouholeté usilování krajské rady nakonec přineslo plody a kraj či zaměstnavatel s odboráři projednává vše důležité, opravdu jim naslouchá a bere jejich argumenty vážně. Jinde se ovšem současní představitelé kraje chovají ještě arogantněji než jejich předchůdci, odmítají se bavit, ani po měsících snahy o schůzku se nesejdou. A když už dojde k setkání, jednají s odboráři jen z pozice síly, snaží se je ukřičet, někdy doslova sprostě. Výjimkou nejsou ani nestydaté lži, při nichž se nemocnice vybraná „na odstřel“ nepravdivě vydává za zadluženou, zatímco u protežované nemocnice se finanční i personální problémy zamlčují.
Jednání za takovéto situace bývá velmi nepříjemné a vyžaduje si nejen spoustu času a mnoho sil, ale také velkou osobní statečnost. Vytrvalá a dobře dělaná odborová práce dokonce u některých manažerů v poslední době vyvolává snahu tvrdě se pomstít a „nepříjemného protivníka“ doslova zklikvidovat. Takže v několika případech už byli nadřízení takovéhoto funkcionáře vyzváni, aby „na něj po pracovní stránce něco našli“, aby ho zaměstnavatel mohl umlčet nebo ještě lépe rovnou vyhodit. Nejhorší na takovémto podlém jednání samozřejmě je, že se těžko najde někdo, kdo by to dosvědčil, protože je každému jasné, že by si to vzápětí sám odnesl.
Podobně smutné je i to, když se zaměstnavatel odborům při vyjednávání o zvýšení mezd odmítnutím jejich požadavků mstí za to, že před časem nedaly souhlas s výpovědí kolegy, který měl být propuštěn.
Opakovaný pobavený smích vyvolaly informace o některých lidech, kteří znovu přicházejí do funkce ředitele, přestože jinde už v ní neuspěli či dokonce byli propuštěni po nejrůznějších průšvizích. A tak v sále vážně i v nadsázce zaznívalo: Je nám líto, že k vám přichází, my jsme si s ním dost užili. Omlouváme se vám, že vám ho od nás poslali. Přejeme vám, aby ani u vás dlouho nevydržel.
Ze všech krajů zaznělo, že letos byla platová a mzdová jednání mimořádně těžká, a to především kvůli premiérem Babišem a ministrem Vojtěchem mediálně naslibovanému výraznému zvýšení příplatků za směnnost. Nejenže většinou takovéto zvýšení lidé nedostali, ale ještě to nadělalo spoustu zlé krve mezi jednotlivými zaměstnanci, profesemi a pracovišti.
Shodně se stále ve všech krajích objevují některé problémy ve vztahu zaměstnanců k odborům. Mnozí si přes všechny podané informace o těžkých vyjednáváních myslí, že zvýšení mezd přišlo samo od sebe, případně jim ho zařídil hodný pan ředitel, málem že jim to dal ze svého. A odborářům, kteří to vše na úkor svého volna a své rodiny odpracovali, se buď vychytrale vysmějí, že oni přidáno dostali také, nic proto nemuseli udělat a ani nemusí platit odborové příspěvky. Nebo jim ještě vyčtou, že vyjednali málo.
Účastníci jednání se shodli, že některé takovéto parazity sice nic a nikdo nezmění, ale s většinou kolegů na pracovištích je třeba o práci odborů mluvit, vysvětlovat význam a výhody členství v nich a závažné dopady, pokud by na pracovišti odbory nebyly. Na konkrétních příkladech zaznělo, že lidi lze úspěšně oslovit, ale vyžaduje to osobní jednání.
Společné dvoudenní jednání bylo hodnoceno jako velmi přínosné a na jeho závěr bylo přijato prohlášení, upozorňující na kritickou personální situaci ve zdravotnictví a sociálních službách na navrhující některé možnosti řešení.
Foto autorka a Ladislav Kucharský
