Použil jsem tento citát z dopisu Jana Wericha občanům, kteří mu na začátku sedmdesátých let minulého století psali povzbudivé dopisy poté, co mu tehdejší „normalizátoři“ zakázali veřejně vystupovat. Měl jsem tehdy možnost coby rozum beroucí patnáctiletý kluk tento dopis číst a zůstal mi díky jeho vnitřní moudrosti dodnes v paměti. Takže když jsem na únorovém jednání výkonné rady odborového svazu byl vyzván k napsání úvodníku do Bulletinu, hned jsem si na tuto myšlenku vzpomněl.
Ministerstvo zdravotnictví i někteří na Ministerstvu práce a sociálních věcí usilují o vynětí pracovníků zdravotnictví a sociálních služeb z platových tabulek. Vím, že už se tak stalo u mnohých zařízení v těchto rezortech převodem na akciové společnosti, mnohde i pod podnikatelský subjekt. Ale lidská blbost kvete dál, dokonce i na vládní úrovni. Platové tabulky by zkrátka byly jen pro úředníky a ostatní by si platy, respektive už mzdy, měli vyjednávat v kolektivním vyjednávání.
Lze ale ve zdravotnictví či sociálních službách plnohodnotně vyjednávat, tedy i stávkovat? I když jsem slyšel mnoho absurdních vyjádření, tak si troufnu říci, že nikoli. Pominu fakt, že se k zdravotní a sociální péči o své občany na úrovni náš stát zavázal v ústavě. Především ale zaměstnancům v těchto službách jde o pacienty, respektive klienty v sociálních službách. Také je evidentní, že jakékoli zhoršení zdravotního stavu z důvodu stávky, respektive „nepéče“, by bylo soudně stíhatelné.
Rozhodně by si ale všichni měli ujasnit, zda zdravotní či sociální péče je veřejná služba, nebo zda jde o kšeft se všemi tržními pravidly, včetně tvorby zisku. Pokud ale pomineme pár fanatiků a tzv. ortodoxních podnikatelů, musíme dospět k názoru, že je to veřejná služba, a tedy musí platit platové tabulky pro všechny, kdo jsou placeni z veřejných peněz. Kéž by to dotyční odpovědní už konečně pochopili. Dosažení zisku v těchto službách při omezených financích lze docílit jen na úkor platů zaměstnanců (ostatně mnohde je to kolem 70 % nákladů).
Nebo snad máme přistoupit na myšlení těch podnikatelů, kteří si myslí, že zdravotnictví i sociální služby budou „zlatý důl“? Pak bude už jen otázkou, zda ještě někdo bude ochoten dělat lékaře, zdravotní sestry, ale také mnoho dalších profesí v těchto rezortech. K tomu pochopitelně ještě přiřazuji vysokou odpovědnost a rizikovost této práce.
Další věcí, která mne rozhodila, je část navrhované novely zákona o sociálních službách, kde se navrhuje vznik „utajených“ inspekcí. Tedy přihlásí se nový zaměstnanec nebo dobrovolník či stážista. Po několika dnech se představí jako inspektor a „sečte všechny hříchy“. Zkrátka taková novodobá „StB“ v sociálních službách. Po již rozjeté „kriminalizaci“ sociálních služeb je to další krok, jak docílit, aby zaměstnanci z „péčových“ služeb odcházeli. Je sice pravda, že občas dochází k „úletům“, ale takové kontrolní metody jsou snad příliš.
Pak jsem se dověděl, že se připravuje povinná komora zdravotních sester. Považuji to především za další útok na existenci odborů ve zdravotnictví a sociálních službách. Respektive cílem je rozatomizovat profese (mohla by vzniknout i komora uklízeček či údržbářů), pak některé profese „vyvýšit“, aby jim ostatní záviděli. Zkrátka roztříštit síly zaměstnanců, aby se z nich staly poslušné ovečky.
Komora má opodstatnění u svobodných povolání jako jsou soudci, advokáti, možná i lékaři, ale u zdravotních sester je to nesmysl. A vzpomeňme, kolik lékařů odešlo z odborů, když vstoupili do povinné lékařské komory, část z nich je alespoň v LOKu. A kolik sester odešlo z OS po vzniku dnes již téměř spící Unie zdravotnických pracovníků…
Po jednání výkonné rady jsem zamířil do Tábora na konferenci Ošetřovatelská péče v sociálních službách. Zástupci Ministerstva zdravotnictví i Ministerstva práce a sociálních věcí používali zásadně slova „uvažujeme, musíme se zamyslet“. Problém dlouhodobé zdravotně sociální péče je neřešený 25 let! Jde především o peníze. Ale konečně by se prokázalo, kolik ta péče stojí, aby práce zdravotních sester v sociálních službách byla náležitě ohodnocena. Zkrátka pštrosí politika, kde je nejlepší před těžko řešitelným problémem strčit hlavu do písku.
Osobně nevidím rozdíl mezi pacienty léčebny dlouhodobě nemocných či hospice a klienty domova pro seniory. Ale financování je rozdílné a v každém typu zařízení je upřednostňován jiný druh péče. Ona mezirezortní komise, co se touto oblastí měla zabývat a prezentovat nějaké výsledky, je pro mne snad ještě méně viditelná než paní Colombová…
Nyní na MPSV vymýšlejí v návrhu novely zákona o sociálních službách nový způsob financování, tentokrát na zaměstnance. Vymysleli nový personální standard, který je ale obtížně realizovatelný a vůbec nezohledňuje míru potřeby péče ani výši příspěvků na péči. Navíc je naplnitelný jen u „preferovaných“ poskytovatelů. Vlastní mechanismus, respektive pravidla přidělování dotací (finančních podpor či vyrovnávacích plateb) je zatím neznámý.
Takže když v roce 2016 převedl stát přidělování dotací na kraje, a tím vzniklo 14 různých systémů, tak by měla přijít opět změna, že by dotace přiděloval opět stát. Pomalu si začínám přát, aby se žádná novela zákona o sociálních službách do konce tohoto volebního období opět nestihla.
Ale aspoň by se mohla změnit příloha č. 1 zákona o podílu přidělování dotací pro jednotlivé kraje, která je velmi podivná…
Zkrátka psí kusy, i když vidina lepších zítřků se stále blíží, ale je ještě daleko, snad světélko na konci tunelu.
A pak po třech dnech jsem se objevil v práci a začal řešit nekonečné množství problémů našeho domova, především byrokratických…
Ing. Tomáš Havlásek – vizitka
V roce jsem 1982 vystudoval elektrotechnickou fakultu VUT Brno, obor lékařská elektronika. 21 let jsem pracoval ve znojemské nemocnici, nejdříve ve výpočetním středisku, posléze jako vedoucí dopravní zdravotní služby a posledních 8 let jako ekonomický rozborář. Od roku 2004 dodnes jsem ředitelem domova pro osoby s mentálním postižením v Tavíkovicích. V odborech jsem od roku 1983, v letech 1989-2004 člen výboru ZO Nemocnice Znojmo, jedno volební období i předseda. Od roku 2002 dodnes jsem členem výkonné rady OS, zde zastupuji Jihomoravský kraj, poslední dvě volební období jsem předsedou krajské rady Jihomoravského kraje. Poslední tři roky jsem předsedou komise RHSD pro zdravotnictví Jihomoravského kraje. V letech 2011-13 jsem byl členem expertní skupiny MPSV pro financování sociálních služeb v projektu „Podpora procesů“. Po vystoupení Asociace krajů ČR a následně i OS z tohoto projektu jsem již nebyl na jednání této skupiny zván…