Evropský soudní dvůr vydal dne 21. 2. 2018 přelomové rozhodnutí, které se zřejmě dotkne uplatňování pracovního práva v řadě zemí EU. Jedná se o rozsudek ve věci C-518/15, který se týká sporu mezi belgickým městem Nivelles a dobrovolným hasičem panem Matzakem.
Podstata sporu spočívala v tom, že zaměstnavatel pana Matzaka, kterým bylo město Nivelles, vydalo pro personál hasičské stanice v Nivelles opatření, které určovalo, že hasič se bude nepřetržitě nacházet v blízkosti hasičské stanice tak, aby doba nezbytná k dostavení se na ni v podmínkách plynulé dopravy nepřesahovala 8 minut, a dále že bude dodržovat zvláštní bdělost tím, že zůstane v dosahu různých technických prostředků používaných k povolávání členů sboru a při povolání členů se z „pohotovosti“ okamžitě nejvhodnějším prostředkem vydá na cestu.
Pan Matzak zahájil soudní řízení směřující k tomu, aby bylo městu Nivelles uloženo zaplatit mu náhradu škody za dlouhodobé nevyplácení odměny za jeho služby dobrovolného hasiče, zejména službu „domácí pohotovosti.“
Po rozsáhlém řízení Evropský soudní dvůr dospěl k závěru, že doba pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec tráví doma s povinností reagovat na povolání svým zaměstnavatelem do 8 minut, omezuje tak významně možnosti věnovat se jiným činnostem, že musí být považována za „pracovní dobu.“
Přestože se uvedené rozhodnutí týká hasiče a nikoli zdravotnického pracovníka, je zřejmé, že jeho důsledky mohou a budou aplikovány i na zdravotnictví a sociální služby, a to v těch případech, kdy je po zaměstnanci požadováno držení pracovní pohotovosti z domova nebo z jiného místa a současně je zaměstnanec ve velmi krátké době po obdržení pokynu povinen dostavit se do zaměstnání k výkonu práce.
Již od 1. 1. 2007, tedy od nabytí současného zákoníku práce, je zákonem stanoveno, že pracovní dobou je také pracovní pohotovost, kterou zaměstnanec drží na pracovišti zaměstnavatele [§ 78 odst. 1 písm. a) a h) zákoníku práce]. Za tuto připravenost k práci drženou na pracovišti přísluší zaměstnanci mzda (plat), případně i s příplatky za přesčas, za noční práci, za práci v sobotu a neděli apod.
Nyní k tomuto pravidlu přibývá na základě zmíněného evropského rozsudku nově i další možnost, a sice že plná mzda (plat) může příslušet zaměstnancům dokonce i tehdy, pokud drží svou pohotovost „jen“ doma nebo jinde mimo pracoviště zaměstnavatele. Podmínkou ovšem je, že v této „domácí pohotovosti“ musí být zaměstnanec výrazně omezen v možnosti nakládat se svým časem tím, že je po něm vyžadována velmi krátká časová dosažitelnosti, tedy že v řádu minut po obdržení pokynu se zaměstnanec musí dostavit na pracoviště k výkonu práce. I takové případy se v českém zdravotnictví a sociálních službách vyskytují.