V pátek 24. května 2019 jsme přijeli do Věznice Pardubice. Spolu se mnou se setkání zúčastnila předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR Dagmar Žitníková, místopředseda Lubomír Francl a pracovník svazu Miloslav Toušek.
S panem ředitelem plk. Josefem Pšeničkou jsem spolupracovala již v době poslaneckého mandátu a v té době jsem si uvědomovala, s jakými závažnými problémy se potýkají ve věznicích při poskytování zdravotních a sociálních služeb. Mým cílem bylo se podělit o zkušenosti, které jsem přede dvěma lety nabyla, a chtěla jsem, aby problematiku poskytování zdravotní a sociální péče poznali moji kolegové na vlastní oči. V zařízení pracují lékaři i sestry a poskytují zdravotní péči odsouzeným a plní rovněž úkoly na úseku hygieny a epidemiologie.
Při jednání jsme se seznámili s rozsahem poskytovaných zdravotních služeb. Ve věznici denně pracuje praktický lékař a stomatolog, do věznice dochází psychiatr a adiktolog. Za ostatními odbornými vyšetřeními se dojíždí do blízké Pardubické nemocnice, se kterou má věznice výborné vztahy. Velmi si pochvalovali i spolupráci se Zdravotnickou záchrannou službou Pardubického kraje.
Náročnost poskytovaných zdravotních služeb je veliká a klade vysoké požadavky na lékařský i nelékařský personál. Po diskusi jsme si prohlédli zdravotní středisko a musíme souhlasit s ředitelem věznice, že je nutno vybudovat nové zdravotní středisko s lepšími pracovními podmínkami pro zdravotnické pracovníky nejen v ambulancích, ale i pro přípravu léků. Diskutovali jsme přímo se zdravotníky a ptali se jich na pracovní podmínky, vybavení, náročnost práce a odměňování. Práce je náročná po stránce odborné, psychické i fyzické a je nezbytné tomuto věnovat patřičnou pozornost.
Po prohlídce zdravotního střediska jsme navštívili ubytovny pro trvale pracovně nezařaditelné odsouzené, kteří vzhledem ke zdravotnímu stavu potřebují péči, kterou jim pomáhají zajistit i odborně vyškolení odsouzení – sanitáři. Toto oddělení by se dalo přirovnat k oddělení se zvláštním režimem v pobytových zařízeních sociálních služeb. Při rozhovoru sanitáři, kteří pečují o ostatní odsouzené, připustili, že je to péče velmi náročná jak po stránce psychické, tak i fyzické. Na druhé straně jim zkušenosti s péčí o druhého člověka pomáhají začlenit se do pracovního procesu a připravit se na vstup do pracovního života v civilu.
Navštívili jsme terapeutické dílny, kde se odsouzení věnují různým aktivitám. Mě zaujali krásné obrazy, mého kolegu Luboše Francla hudební místnost s vybavením. Velmi jsme ocenili výrobu dřevěných a textilních hraček, které odsouzení vyrábějí pro děti např. do dětských domovů, na dětské oddělení do Pardubické nemocnice, na charitativní účely apod. Seznámili jsme se s metodami práce s mladými odsouzenými. Práce všech zaměstnanců na úseku aktivizace je náročná a doufám, že i pro odsouzené smysluplná.
Náš čas pracovního setkání nebyl dlouhý a neviděli jsme vše, ale co bylo podstatné z našeho oboru v oblasti poskytování zdravotních a sociálních služeb, jsme viděli. Musíme souhlasit, že je hodně co zlepšovat v této oblasti pro zdravotnické pracovníky a zaměstnance ve věznicích.
Do svých úkolů jsem připsala další: ve věznicích se zaměstnanci sdružují v odborových organizacích, které patří pod Nezávislý odborový svaz Policie České republiky, a ráda bych navázala bližší spolupráci s jeho předsedou Milanem Štěpánkem. Společně prosazovat lepší podmínky pro zaměstnance, kteří poskytují zdravotní a sociální služby ve věznicích, je velmi důležité a nezbytné.
Na závěr bych chtěla poděkovat panu řediteli Věznice Pardubice plk. Josefu Pšeničkovi a dalším zaměstnancům, kteří pro nás návštěvu připravili, po dobu naší návštěvy se nám věnovali a zodpověděli nám všechny dotazy.
Foto archiv Věznice Pardubice a autorka
