Když jsem byla malé dítě, prožívala jsem volby úplně jinak než dnes. Tehdy, za totality, jsme jako děti samozřejmě nerozuměly politice ani tomu, jak systém funguje. Pamatuji si ale na jeden moment, který mi utkvěl v paměti dodnes. V našem městě visel obrovský předvolební plakát s portréty kandidátů a velkým nápisem: „Volte nejlepší z nejlepších!“
Někdo tehdy našel odvahu, celý plakát přeškrtl a fixou pod něj dopsal: „Nemůžeme, volíme kandidáty Národní fronty.“
Tenhle starý vtip v sobě nese hlubokou pravdu, která je aktuální i dnes, kdy nás za několik dní čekají volby do vedení našeho odborového svazu. Proto bych nám všem chtěla vzkázat: nemějme svázané ruce minulostí ani zbytečnými předsudky.
Předvolební období občas přináší napětí. Pojďme zapomenout na žabomyší války, osobní půtky a nedorozumění. Jsou naprosto zbytečná a oslabují nás. Jediné slovo, které skutečně definuje odbory, je jednota. V jednotě je naše síla, a to je čistá, neoddiskutovatelná pravda. Nekažme si to, co budujeme, zevnitř.
Nemažme si med kolem pusy falešnými sliby. Dělejme věci tak, jak je upřímně cítíme, stůjme si za svým názorem, ale zároveň se dívejme dopředu. Nestačí jen vědět, co chceme – musíme udělat ten konkrétní krok.
Jsme delegáti sjezdu a volíme za všechny naše členy. Proto bychom si měli jasně pojmenovat, co je to alibismus a co setrvačnost, a ujasnit si, že nic z toho v našich odborech nechceme. Zdravotnictví se dynamicky mění a my se na věci musíme začít dívat nově. Je nezbytné změnit náš úhel pohledu a postupovat jednotně – bez ohledu na to, kdo je konkrétním poskytovatelem zdravotní péče.
Pojďme se spojit a vybrat si vedení, které nás posune dál. Chtějme odbory otevřenější, transparentnější a přístupnější pro každého z nás. Nedejme na první dojem a silná slova. Někdy méně znamená více a lidé, kteří se neprezentují nejhlučněji, nás mohou svým čistým srdcem, poctivostí a ochotou naslouchat nejvíce překvapit.
Zvolme si zkrátka ty, kteří budou hrát fér a pracovat pro nás pro všechny.
