Náš zaměstnavatel, kterým je nemocnice, příspěvková organizace, zařazuje zaměstnance dělnických profesí zařazené od 1. do 5. platové třídy všechny jednotně do 10. platového stupně. Jsou mezi nimi i zaměstnanci, kteří mají více než 30 let praxe, tedy jejich platový stupeň by měl být vyšší (10. platový stupeň náleží zaměstnanci do 27 let praxe, 11. platový stupeň do 32 let praxe a 12. platový stupeň náleží zaměstnanci nad 32 let praxe). Postupuje zaměstnavatel správně? A. H., Praha
Podle dnes již neplatné právní úpravy bylo do 31. 10. 2014 možné, aby zaměstnavatel, přestože je příspěvkovou organizací odměňující zaměstnance platem, nepostupoval při určení platového tarifu podle platových stupňů a zaměstnancovy započitatelné praxe, ale aby využil tzv. zvláštní způsob určení platového tarifu ve smyslu § 6 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, v tehdy platném znění (dále jen „NV 564/2006 Sb.“), známý též jako pásmové odměňování. Právní úprava do 1. 11. 2014 umožňovala využít zvláštní určení platového tarifu bez dalších podmínek:
Zaměstnavatel může zaměstnanci určit platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy.
Tato právní úprava však doznala zásadních změn od listopadu loňského roku, kdy podstatnou změnou je nové znění § 6 odst. 2 NV 564/2006 Sb., ve znění od 1. 1. 2015:
Zaměstnavatel, který je poskytovatelem zdravotních služeb, může s předchozím souhlasem zřizovatele sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem způsob určení platového tarifu zaměstnancům v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň v příslušné platové třídě. Výše takto určeného platového tarifu musí být určena nejméně ve výši odpovídající platovému tarifu, který by zaměstnanci příslušel při zařazení do platového stupně podle § 4.
Od 1. 1. 2015 jsou pro zaměstnavatele, který je poskytovatelem zdravotních služeb, stanoveny následující podmínky pro využití zvláštního způsobu určení platového tarifu:
a) Zaměstnavatel je povinen získat předem souhlas svého zřizovatele ke zvláštnímu způsobu určení platového tarifu pro zaměstnance.
b) Zvláštní způsob určení platového tarifu musí být sjednán v kolektivní smlouvě nebo upraven vnitřním předpisem, který je vydáván po projednání s odborovou organizací.
c) Platový tarif určený zvláštním způsobem se pohybuje v rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň v příslušné platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen, a to podle nejnáročnější práce, která je od zaměstnance vyžadována.
d) Konkrétní výše platového tarifu určeného tímto zvláštním způsobem musí být určena nejméně ve výši platového tarifu, který zaměstnanci přísluší při zařazení do platového stupně podle dosažené započitatelné praxe.
Na základě pravidla, které vyplývá z § 6 odst. 2 věta druhá NV 564/2006 Sb., je zaměstnavatel povinen respektovat zaměstnancovu délku započitatelné praxe a určit zaměstnanci platový tarif, který bude roven nebo vyšší než platový tarif, který zaměstnanci podle započitatelné praxe přísluší. Zaměstnavatel v tomto případě nesmí zaměstnance zvláštním způsobem určení platového tarifu „poškodit“ a přiznat mu platový tarif v nižší výši v porovnání s platovým tarifem podle započitatelné praxe. Je proto nezbytné i v těchto případech sledovat započitatelnou praxi a zařazovat zaměstnance do 10. platového stupně pouze tehdy, pokud jeho praxe není delší a nezakládá právo zaměstnance na vyšší platový stupeň.