Rok se s rokem sešel a máme tu začátek června roku 2023, a to je čas výletu pro bývalé zaměstnance (důchodce) Fakultní nemocnice Plzeň. Na letošní rok jsme naplánovali návštěvu zámeckého areálu Chyše s prohlídkou interiérů zámku, zámeckého pivovaru a následnou návštěvou kostela sv. Jiří v Lukové – tzv. kostela duchů. V sobotu 3. června 2023 jsme v osm hodin ráno odjížděli z areálu fakultní nemocnice v počtu 53 osob, z tohoto počtu byli pouze dva „stateční muži“, kteří čelili převaze dámského osazenstva.
Po hodině a půl jízdy jsme dorazili do Chyše. Vzhledem k tomu, že do začátku domluvené prohlídky zdejšího zámku zbýval ještě čas, absolvovali jsme půlhodinovou „zdravotní procházku“ místním parkem a prohlédli si tak exteriér zámku ze všech stran. Poté se již všichni shromáždili na zámeckém nádvoří. Já jsem se nahlásila zámecké paní a domluvily jsme se na tom, že je možno s první částí výpravy vyrazit na prohlídku. Pokus o rozdělení přítomných na dvě poloviny se stával nadlidským úkolem, neboť dámy vyžadovaly být ve skupině se svými kamarádkami. Po pár pokusech o výměnu účastnic se dílo zdařilo a první parta spolu s předsedkyní naší odborové organizace Martinou Suchou a za doprovodu samotné spolumajitelky zámku Ing. Marcely Lažanké opustila nádvoří a zmizela v útrobách zámku.
To byla chvíle, kdy na scénu vstoupil zámecký pán Ing. Vladimír Lažanský. Ten se totiž osobně věnoval druhé skupině naší výpravy. Velkou výhodou prohlídky absolvované přímo s panem majitelem bylo získání mnoha „zákulisních“ informací, které běžně při prohlídkách zámků zůstávají návštěvníkům utajené. Prohlídka interiérů některé účastnice tak unavila, že s námi již odmítaly vystoupat po schodech do patra. Jiná dáma pak v prvním patře zámku naprosto „odzbrojila“ pana majitele. Když ji upozornil, že odpočívá na staré gotické židli, odvětila, že ona je také stará, takže je vlastně vše OK.
Nevím tedy, zda nakonec byly prohlídkou více vyčerpány přítomné dámy nebo pan majitel. Ten to však na sobě nedal znát a již se všemi účastníky zájezdu se přemístil k místnímu zámeckému pivovaru, kde jsme si vyslechli výklad o vzniku pivovaru a jeho rozvoji až do dnešních dnů. Návštěva by nebyla úplná, kdybychom neochutnali zdejší zlatavý mok. Každý účastník dostal sklenici piva, aby mohl zhodnotit jeho kvalitu. Pivo bylo výborně vychlazené a chuťově velmi dobré.
Většinou se pivo požívá po obědě, my jsme jej ale měli jako předkrm, neboť po ochutnávce se všichni přesunuli do Zámecké restaurace, kde na nás již čekal oběd v podobě polévky s nudlemi a následného gulášku. Protože zdejší pivo bylo velmi chutné, většina dam a pánové guláš „spláchli“ ještě další sklenicí. Poté již účastníci obsadili bar s výčepem, kde bylo možno zdejší popitinu zakoupit coby dárek pro své blízké. Někteří zakoupili pivo v pet lahvích, jiní dárkové balení tří druhů piv zdejší výroby.
Obtěžkáni nákupem se všichni přesunuli k autobusu, abychom se mohli přemístit do Lukové, k návštěvě kostela sv. Jiří, který zdejší vísku proslavil. Zde na nás již čekal Mgr. Gilbert Matuška, který všechny svým velmi dobře slyšitelným hlasem postupně seznamoval s historií kostela a iniciativou mladého studenta Jakuba Hadravy, který se v rámci své studentské práce rozhodl učinit pokus o záchranu zchátralé památky. Jeho nápad nainstalovat do zdejších lavic sádrové odlitky svých spolužáků a uspořádat zde výstavu, která měla za úkol nastartovat pokus o záchranu kostela, byl vskutku originální a pro kostel doslova požehnáním. Po internetu se začaly šířit obrázky z této výstavy, a právě internet byl místem, kde se poprvé objevilo pojmenování, které je dnes s kostelem v Lukové pevně spjato, a to kostel duchů.
Informace o této raritě brzy přesáhly i hranice naší země a dnes nejsou výjimkou ani zahraniční návštěvníci. Díky výtěžku z dobrovolného vstupného kostel doslova „vstává z popela“. Již došlo k opravě exteriéru kostela a nyní by, dle získaných informací, měly přijít na řadu opravy interiéru. To i mnohé další jsme se dozvěděli od Mgr. Matušky, kterému jsem na závěr jeho výkladu předala i náš finanční příspěvek. Poté došlo na pořízení fotografií a pak již následovala cesta k autobusu a odjezd směr Plzeň. Po pár zastávkách při cestě zpět se účastníci, dle ohlasů předpokládám spokojení, vydali do svých domovů. Tak zase za rok…
Jitka JANOUŠKOVCOVÁ, ZO OSZSP ČR Fakultní nemocnice Plzeň
Foto autorka
