Českým lázním se věnovalo mimořádné jednání tripartitního pracovního týmu pro zdravotnictví, informaci z tohoto jednání podala místopředsedkyně Ing. Ivana Břeňková. Za sekci lázeňství jsem se tohoto jednání také zúčastnil. V tomto svém příspěvku nebo možná i úvaze bych se rád věnoval informaci o datech, která jsem zpracoval a která byla také prezentována jak na jednání tripartitního pracovního týmu, tak na jednání sekce lázeňství dne 12. března.
Celou prezentaci, která obsahuje velmi zajímavá ekonomická data, najdete níže jako soubor ke stažení.
Z vývoje výnosů celého sektoru lázní vyplývá, že opravdu krizovým rokem byl rok 2013, v němž jsme intenzivně jednali a díky tomuto úsilí jsme byli důležitým partnerem, který dopomohl k nalezení řešení, aby se trend obrátil. To již rok 2014 potvrdil. Z čísel je možné také vyčíst, že české lázně se bez péče o klienty, které na léčebné pobyty vysílají zdravotní pojišťovny, neobejdou.
Z grafu znázorňujícího vývoj hospodářského výsledku českých lázní vyplývá, že zisk majitelů lázní se pohybuje kolem 6 % a pokud připočteme vlastní investice, tak kolem 10 %. Z grafu také vyplývá, že lázně z pohledu ziskovosti měly největší problémy v roce 2010 a nikoliv v letech 2012 až 2014.
Z grafu znázorňujícího vývoj výnosů s porovnáním vývoje mzdových nákladů v milionech korun pak jednoznačně vyplývá, že celou krizi nesou na svých bedrech právě zaměstnanci i přesto, že naši vyjednavači slýchávají něco jiného.
Záměrně se nesnažím více uvedené grafy komentovat a nechávám zde prostor každému, ať si názor po jejich prostudování na webu vytvoří sám. Přesto si nemohu odpustit komentář k celkové situaci v českých lázních.
Jednoznačným vítězem celého sporu o krátkodobém směřování lázeňství jsou provozovatelé, kteří si v podstatě obhájili své zisky. Uspěl zde v krátkém období i pacient. Dostupnost této šetrné a mnohdy i levnější péče se výrazně zvýšila. Záměrně jsem použil termín krátkodobě, jelikož jsem přesvědčen, že tlaky na omezení této péče budou i nadále přetrvávat a již na jednání pracovního týmu se tento názor projevil a „překvapivě“ ze strany zástupců zaměstnavatelů.
Pro mě to překvapující není. Důvod je prostý, zaměstnavatelům nejde o dobro českého pacienta, ale jen o získání co největšího zisku. To, že je zapotřebí vytváření zisků majitelům, není tím, co by mě osobně trápilo. Na tomto faktu mě trápí způsob, jak se tohoto zisku docílí. Majitelé mnoha lázní nemají ambice být vlastníky společensky odpovědné firmy, která nejen vytváří zisky, ale také si uvědomuje potřebu budovat a rozvíjet svou činnost směrem k rozvoji celého regionu a oboru.
Majitele mnohdy nezajímá, že svými opatřeními, která směřují převážně ke snižování nákladů v oblasti lidských zdrojů, dostávají úroveň léčby pouze na relaxaci s téměř žádným účinkem na zdravotní stav. Ničí staletími prověřené léčebné postupy, které využívají přírodní léčivé zdroje.
Nechtějí se podílet na vývoji a výzkumu léčby pomocí přírodních léčivých zdrojů.
Šetří na kvalifikovaných pracovnících a nemají zájem budovat stabilní tým zaměstnanců, kvůli kterému se lázeňská péče stává jedinečnou a přínosnou pro pacienta.
Z výše napsaného musím s velkým zármutkem konstatovat, že prohrál zaměstnanec, který celou krizi svým způsobem zaplatil, aby zisky majitelů zůstaly nedotčené.
V delším časovém horizontu, pokud se nezačneme zabývat dlouhodobou koncepcí této zdravotní péče, prohraje i občan České republiky, pro kterého se stane lázeňská péče drahým nadstandardem při péči o vlastní zdravotní stav.
Je nutné také připomenout, že provozovatelé lázní mají své zisky díky přírodnímu léčivému zdroji. Tento zdroj nepatří lázeňským zařízením, ale patří státu, a tudíž všem občanům České republiky.
Povinností státu by mělo být umožnit, aby tento zdroj byl využit ke zdravotní péči o naše občany, a provozovatelé by měli být důkladněji kontrolováni, že je využíván zejména k léčení a ne relaxaci. A pokud je využíván zejména ke komerčním účelům, měli by majitelé za něj také našemu státu platit. Stát by pak mohl tento zdroj využít pro obnovení výzkumu a vzdělávání odborníků v balneologii, ale i ostatních profesích.
Dnes je načase se zabývat touto dlouhodobou koncepcí a jasně si říci, zda lázně jsou spíše jen pro turisty a jen k relaxaci, nebo jsou tu zejména pro léčení a také jako prevence a prostředek pro zlepšování kondice obyvatelstva, a to zejména z pohledu na prodlužující se věk odchodu do starobního důchodu. Koncepce této péče by měla být co nejvíce odolná vůči experimentům různých politických proudů. Aby tomu tak bylo, je nutné komunikovat a na věc se podívat z pohledu překračujícího pouhých několik hospodářských období.
Je špatné, že jsou neustále vedeny tlaky na vytváření společností obchodující s lidským zdravím. Platí to bohužel v celém sektoru zdravotní péče, kde je tlak na to, aby všechna zařízení vytvářela zisky, které si pak vytunelují některé skupiny politiků a na ně napojených příznivců. Je ale bohužel úplně jedno, jestli se jedná o soukromé zdravotnické zařízení nebo veřejné, všude se zanedbávala výchova odborníků, motivace. Manažeři jednali v mnoha případech jen ve vlastním zájmu a ne v zájmu rozvoje společnosti.
Dnes, kdy veřejné zdroje nejsou nekonečné, se začalo šetřit a nedostatek jde pak na úkor zaměstnanců, kteří jsou nositelem zvyšování efektivity za cenu porušování pracovněprávních vztahů. Být zaměstnancem se mnohdy rovná být novodobým nevolníkem, který nemá právo na nic. Zatímco mzdy manažerů se přibližují k těm na západ od nás, tak mzdy řadových zaměstnanců se začaly přibližovat k těm na východ od nás. Zkuste si každý sám spočítat, kolik strávíte hodin ve svých zaměstnáních. Tedy ne jen tu dobu, co vám je přiznána zaměstnavatelem. A přepočítejte si ji na mzdu, kterou byste dostali, kdybyste v práci byli opravdu jen dobu, kterou určuje zákoník práce. Nebo si nechte předložit čísla, jaký je poměr mzdových nákladů k výnosům. Uvidíte, že prostor pro zvyšování mezd je veliký. Jen si ho neumíme vyjednat.
Stále si pokládám otázku, proč mzda českého zaměstnance je v průměru 2x nižší než minimální mzda v sousedním Německu či Rakousku. Když jedu na nákup, tak vidím, že přes umělé oslabení koruny je můj nákup maximálně stejně drahý jako u nás. Mnohdy již i náklady na energie jsou nižší nebo srovnatelné. Proč někde může být minimální mzda 8,5 EUR na hodinu a v ČR je 2 EUR na hodinu. Pracujeme 4x pomaleji? Jsme 4x méně kvalifikovaní? Jsme 4x méně inteligentní? Máme 4x menší potřeby?
Zkusme to mít stále na paměti, až nám zase někdo bude říkat, že na mzdy nemá.