Velmi často jako odboráři slýcháme o sociálním dialogu. Prakticky na každé konferenci, v každém projektu, také opakovaně v některých tiskových prohlášeních politiků nebo zaměstnavatelů. Přesto mám dojem, že mnohokrát jde o prázdnou frázi a realita je naprosto odlišná.
Někteří zaměstnavatelé, a není jich vůbec málo, považují dialog o čemkoliv a s kýmkoliv za zbytečný. Pokud už jsou přinuceni ho vést s odbory, tak s velkou nechutí. Podobně se dělí i politické spektrum, dialog s občany (s výjimkou voleb) také část politiků prakticky vůbec neuznává. Obě tyto skupiny odpůrců sociálního dialogu si nejspíš vůbec neuvědomují, že nejde o nic zbytečného, otravného a neproduktivního, ale že výsledek dialogu může být přínosný pro obě strany. Říkáme tomu sociální smír. V případě zaměstnavatelů i s dopadem na kvalitu a efektivitu práce zaměstnanců. Je přece prokazatelné, že spokojený zaměstnanec pracuje lépe.
A jak je to u vás? Funguje sociální dialog mezi odbory a zaměstnavatelem?
Často slyším argumenty nespokojených zaměstnanců, jak je nemožné vést dialog s někým, kdo nechce. Víte, že je celkem snadné pro odbory druhou stranu prostě přimět? Jen se znalostí zákoníku práce a prostým vymáháním ustanovení v něm obsažených. Není to ideální, ale i tak se dají věci z nouze řešit. Hlavně se nevzdávat při prvním neúspěchu. A z osobní zkušenosti mohu říct, že i ti, kteří z počátku vzdorují, nakonec pochopí… Dříve či později.
Naše odborová organizace už roky vede velmi intenzivní dialog se zaměstnavatelem. Určitě k tomu přispívá i fakt, že se často nemění lidé na manažerských postech, a tak už se za ty roky známe, dokážeme vzájemné názory a postoje celkem předvídat. A pokud se už na něčem dohodneme, držíme obě strany slovo. To vyvolává důvěru a respekt. Někdy jsme na sebe naštvaní, ale nepomlouváme svou protistranu ani si nelžeme. Na tom se dá skutečně mnoho stavět. I přesto, že především kolektivní vyjednávání je občas velmi bouřlivé, vždy nakonec odejdeme od stolu s dohodou a bez pachutě absolutní prohry jedné ze stran.
Ještě před dvěma lety nám zástupci jiných odborových organizací oponovali, že u nich to takto nikdy fungovat nemůže, s tím, že my máme komunikativnějšího a vstřícnějšího ředitele. Že rozdíl je v tom. Není! Dnes je ředitelem nemocnice někdo jiný a hned v úvodu odbory jasně daly najevo, jaký přístup očekávají. Funguje to. Víc není co dodat.
Jiný manažer, ale funguje to stejně. Možná ještě dokonce o trošičku lépe. Není to v jedné osobě, je to v přístupu a ve snaze si sociální dialog prosadit. Občas být vytrvalý, trpělivý a neodbytný. A přesvědčit druhou stranu, že má smysl a význam i pro ni. Samozřejmě nikdy nelze vyřešit vše ke spokojenosti každého, ale v rámci možností to vidíme jako maximum. Problémy, které roky slýcháme z mnoha jiných zdravotnických zařízení, buď vůbec nemáme, nebo je řešíme hned v zárodku. Velmi často totiž ani nevznikají z pokynů manažerů, ale ze strany některých vedoucích pracovníků kvůli neznalosti či jakýmsi pseudoambicím zalíbit se.
Právě častý sociální dialog ve smyslu „u nás máte vždy dveře otevřené“ je tím pravým nástrojem, jak nenechat dojít problémy nebo nespokojenost až k vyhrocení a nevratným škodám.
☺ V Oblastní nemocnici Trutnov a.s. se například v souladu se zákoníkem práce proplácejí přesčasy, kdykoliv o to zaměstnanec požádá. Člověk by řekl, že jde o naprosto obyčejnou věc. Přesto zjišťujeme, že jsme spíše výjimkou. Kdysi jsme za to před lety bojovali, dnes je to samozřejmost… Žádný zaměstnavatel neudělá nic, co ho stojí finance, jen tak, bude se snažit ušetřit. Je jen na nás, odborářích, co mu dovolíme…
☺ Zaměstnanci se u nás ani neodvolávají ze směn nebo nevolají neplánovaně do směn podle vůle nadřízeného, ale pouze s jejich souhlasem.
☺ V čerpání dovolené se vždy snažíme vyjít vstříc i potřebám a požadavkům zaměstnance. Má-li kdokoliv s čímkoliv problém, kolektivní smlouva mu dává právo bez jakékoliv hrozby postihu svůj problém přednést vedení nemocnice za účasti zástupce odborů.
☺ Máme transparentní systém rozdělování odměn podle kritérií, na kterých spolupracovaly odbory. Neexistuje žádné „ksichtovné“ Tento systém zaručuje každému možnost se proti výši odměny (srážce za neplnění kritérií) odvolat a požadovat od vedoucího pracovníka za účasti zástupce odborů vysvětlení.
☺ Odbory aktivně spolupracují na vyřizování pracovních úrazů, dávají podněty na úpravu směrnic o ochranných pracovních pomůckách tak, aby pomůcky více vyhovovaly potřebám zaměstnanců, spolupracujeme na systému preventivních prohlídek a tak podobně.
☺ A přestože jsme akciová společnost bez tarifních tabulek, zaměstnavatel bez jakýchkoliv vytáček respektoval letošní celostátní dohodu a navýšil tarifní platy o slíbených 5 % a jako bonus jsme vybojovali 8% navýšení pro nízkopříjmové skupiny zaměstnanců. Opět – zní to jako samozřejmost, ale v kolika zařízeních nestátního typu to šlo bez velkých problémů?
☺ Odbory mají samozřejmě zastoupení ve výběrových komisích na manažerská místa.
☺ Možná i díky tomu, že sociální dialog funguje, je odborář zároveň od loňského roku předsedou dozorčí rady nemocnice.
☺ Dnes, v době stále většího nedostatku kvalifikovaného personálu, naše odborová organizace po téměř roce vyjednávání o snížení počtu zaměstnanců na dobu určitou a navýšení jejich jistoty pracovními poměry na dobu neurčitou, dospěla se zaměstnavatelem ke shodě, že drtivá většina zaměstnanců bude mít pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Tedy nejen jistotu stálé práce, ale možnost vzít si hypotéku, možnost odejít na mateřskou dovolenou a vědět, že se mám kam vrátit. Netvrdíme, že to bylo snadné a hned, nejdříve jsme prosadili převody smluv zaměstnanců s více lety (nebo opakovaným prodlužováním) na dobu určitou, teprve postupně došlo k dohodě na stávajícím modelu. Pro někoho možná maličkost, pro nás velké vítězství. A pro ty, kterým byla pracovní smlouva upravena na trvalou, velká úleva.
I takové maličkosti někdy ovlivní, zda zaměstnanec v době, kdy je extrémně přetěžován, přece jen cítí alespoň nějakou vstřícnost a zájem zaměstnavatele.
Odměnou nám všem zaměstnancům může být snad alespoň trochu klidné pracovní prostředí v již tak stresujícím povolání všech zaměstnanců ve zdravotnictví a nám odborářům pocit, že naše úsilí má smysl.
Člověka potěší, že i mladí lidé vstupují do naší odborové organizace a že nám členská základna mnoho let prakticky vůbec neklesá. Samozřejmě, jsou tací, co se jen „vezou“ a které k aktivní podpoře odborů asi nic nepřesvědčí, ale tím se nesmíme nechat otrávit. Více než 50% organizovanost, kterou v naší nemocnici máme, je snad důkazem toho, že sociální dialog, i přes občasné bolístky, funguje a přináší výsledky.
Důležité je, že v trutnovské nemocnici se rozhodně nikdo nemusí bát říct nahlas svůj názor nebo sdělit svůj pracovní problém. Tady se nelže, nekřičí, nevyhrožuje ani bezdůvodně netrestá. A už vůbec ne za názor. Tady se diskutuje, naslouchá, a když to jen trošku jde, tak i řeší. Zkrátka, vládne tu sociální smír… A co u vás?