Chtělo by se tento článek začít slovy: „Za devatero horami a devatero řekami, ve městě velikém, strdím a medovinou oplývajícím, sedí pan ministr, který je vzdálen běžnému lidskému bytí právě oněch devatero hor a devatero řek.“
Jinak by přece na Ministerstvu zdravotnictví (protože o tohle ministerstvo v tomto článku jde) nemohli vymýšlet věci tak neuvěřitelně pohádkové… Ale, vážený čtenáři, pozor! Tady nejde o nějaké vlídné pohádky o hodném panu králi anebo chudobném kováři, který ve světě k penězům a krásné nevěstě přišel! Myslím, že tohle jsou pohádky hororové a při jejich čtení by zbledli i bratři Grimmové.
Pohádky, které určitě děsí nemalou část naší veřejnosti, jsou jistě legislativní normy z dílny Ministerstva zdravotnictví, které například požadují souhlas obou rodičů při lékařském zákroku, který může mít nějaké následky, což je, teoreticky vzato, snad úplně každý lékařský zákrok. Odhlédneme-li od tzv. normálních rodin, kde v harmonickém vztahu žijí oba rodiče, kteří spolu vychovávají své děti, nalezneme ve společnosti spoustu neúplných rodin. Rozvedených párů, samostatných žen s dítětem žijících tzv. singl, rodičů, kteří se nemůžou vystát ani na území jednoho města atd. Ale taky třeba rodičů, kteří řeší neblahou finanční situaci ve svých rodinách tak, že jeden z nich odejde pracovat do Německa, Velké Británie, Austrálie… Co s tím? Tady je každá rada drahá a zároveň se jasně ukazuje vzdálenost ministra a jeho ministerstva od denního života běžných lidí. Za devatero horami je to prostě jinak a basta!
Hlavní pohádkou, která by v případě svázání do knihy dala název celému dílu, je pohádka o dostupnosti zdravotní péče. V oficiální řeči ministerstva se tato pohádka jmenuje „Nařízení vlády o stanovení dojezdových dob vyjadřujících místní dostupnost zdravotní péče a stanovení lhůt vyjadřujících časovou dostupnost plánované zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění“. Dobře si ten název přečtěte ještě jednou a zamyslete se už nad tím jasným pojmenováním. Péče hrazená z veřejného pojištění je jasným tlakem ve prospěch péče z veřejného pojištění nehrazené. Řečeno selsky: občane, zaplať státu standardní sumu z vydělaných peněz, ale nechtěj za to od státu standardní péči! A hlavně se, občane, neptej, kam se propadají tvé peníze!
Nejkrásnější a nejmalebnější kapitolou této pohádky jsou tzv. garance. Tohle slovo jsem si nevymyslel, pouze jsem ho přebral od samotného pana ministra zdravotnictví a velmi často se jím ohání i mluvčí tohoto ministra. Pane mistře, já vám děkuji! Z této garance by asi zrozpačitěl i Jaroslav Hašek se svým Švejkem! To by klasik koukal! Ve stejném duchu, jakým je vámi nabízená garantovaná péče, by mohl třeba ministr hospodářství garantovat, že benzín a nafta nebudou dražší než 200 Kč za litr, nebo ministr financí by mohl garantovat, že DPH nebude vyšší, než 50 %. A meteorologové by nám mohli garantovat, že v létě nebude teplota vyšší než 70°C. Hned jsem klidnější! Když jsem před měsícem vyjádřil veřejně své pochybnosti o dostupnosti zdravotní péče, sršel pan mluvčí MZ spravedlivým hněvem, že odboráři straší veřejnost a že skutečnost se má jinak. Je to prý poprvé v historii, co občanům někdo dává takovouhle garanci! Hle, jak se dá zneužít historie. V jistém smyslu máte, pane ministře, pravdu. Ještě nikdy nebyla občanům nabídnuta garance, že dostupnost praktického lékaře bude maximálně do 40 minut. Proč nám ale dáváte takovou garanci, když dnes je lékař v každé bývalé střediskové obci a je tedy dostupný cca do 10 minut jízdy autem? Víte snad o někom, nebo o něčem, co by tuto momentální dostupnost chtěl změnit? Jestli ano, řekněte to otevřeně! Jestli ne, přijměte takové nařízení vlády, které bude garantovat dostupnost na dnešní úrovni. Anebo je za tím schované něco jiného?
Legislativní normy přijímané touto vládou jsou jako ono čokoládové vajíčko s překvapením. Navenek se vajíčko tváří jako pamlsek, který potěší každou dětskou pusinku, a vevnitř? Překvapení občane! Se zaujetím jsem sledoval pana ministra zdravotnictví, jak se v relaci „Máte slovo“ snažil vyvléct z otázek paní Jílkové a na argumentaci protistrany odpovídal zásadně v duchu, že strašíme občany této republiky a že – a teď to přijde – zatím nic rušit nebudeme. Zatím… Je přinejmenším zajímavé sledovat, jak se z poměrně uznávaného odborníka stane člověk, který se nedokáže vyjádřit konkrétně, který odmítá dialog a který používá demagogii jako nástroj. Nedávno jsem četl otázku, jestli je možné, že pan ministr pracoval někdy ve zdravotnictví… Asi to je možné, jen ta paměť už neslouží. Anebo se něčeho bojí? Možná na něj míří nějaký prak? Na Moravě říkají praku šlajdr.