Kde jsme a kam jdeme? Naše odbory si tuto otázku za posledních pár let kladou opakovaně. Zdravotnictví a sociální služby byly a jsou v České republice na velmi slušné úrovni. Otázkou ovšem je, zda se podaří tuto úroveň udržet a naše systémy rozvíjet, nebo se začneme „srovnávat“ s okolním světem. V nemocnicích, domovech pro seniory, zařízeních pro zdravotně handicapované, v lázních, zkrátka v obou našich odvětvích stále jen slyšíme „nejsou peníze, nemáme, nelze dát“.
Jsou peníze nebo nejsou? Je pravda, že pokud někde někomu přidáme, musíme tomu druhému ubrat? Je naše společnost, tak bohatá, aby udržela, to co máme garantováno dnes? Odpovědi na jednotlivé otázky nejsou jednoduché. Zástupy politiků a odborníků by na ně odpovídaly různě. Záleží na tom, jaké má člověk ekonomické a sociálním postavení, jakou má osobní zkušenost, jaké myšlenky mu jsou blízké. Myslím, že my odboráři máme jasno. Jak zdravotnictví, tak sociální služby jsou určeny pro lidi a pokud budeme vycházet z premisy, že nejvyšší hodnotou v naší společnost je člověk, tak máme všechny otázky zodpovězené. To, jakou péči člověk dostane, jak se společnost postará o staré, nemocné a bezmocné, je otázkou toho, co si stanovíme jako prioritu. Je pro nás prioritou nákup nových Gripenů, nebo léčba nemocných, kterou je možné realizovat jen při zvýšení plateb státu za jeho pojištěnce? Zdánlivě složité a těžké věci jsou jednodušší, když občas použijeme zdravý selský rozum a obyčejné kupecké počty.
Pro odbory jsou na prvním místě členové, a to ať už jako zaměstnanci nebo jako občané. K prosazování zájmů našich členů hledáme spojence. Za záchranu českých nemocnic jsme se sdružili spolu se zaměstnavateli a zástupci pacientských organizací v Krizovém štábu nemocnic. Za záchranu lázeňství vznikl Krizový štáb lázní.
Lázeňství je dnes na hraně existence. Ekonomicky motivovaná změna indikačního seznamu dostala lázně do smrtící spirály. Ideologicky motivovaná vyjádření bývalého ministra Hegera tuto spirálu stahují dál ke dnu. Krizový štáb lázní se zabývá lázeňstvím jako celkem, ale na příkladu konkrétního zařízení chce prokázat nutnost systémové změny. Státní léčebné lázně Janské Lázně se stejně jako všechna ostatní zařízení dostaly do téměř bezvýchodné situace. Novela indikačního seznamu, která přinesla zkrácení doby pobytu v lázních, zrušení lázeňské péče pro některé pacienty a zákaz opakování péče pro některé pacienty znamenala až 70% propad příjmů zařízení.
Odbory ve spolupráci s občanskými sdruženími a iniciativami vyrazily do boje za záchranu dětské léčebny Vesna. Dětská léčebna a její další existence je spojitou nádobou pro celé lázeňství. Na ekonomických ukazatelích a dopadech indikačního seznamu lze v tomto případě demonstrativně předvést dopad nesystémově zavedené systémové změny. Krizový štáb i jeho jednotliví členové jednají jak společně, tak samostatně.
Společnou akcí bylo ve středu 31. července jednání s ředitelem Státních léčebných lázní Janské Lázně Ing. Josefem Šimurdou a následná tisková konference, na které krizový štáb informoval novináře o situaci jak v Janských lázních, tak v lázeňství.
Občanská iniciativa Zachraňme Vesnu obhajovala ve středu 7. srpna v Senátu za účasti dalších členů krizového štábu Petici proti omezení kapacity lázeňské péče pro děti a uzavření komplexu Vesna.
Koncem srpna se Krizový štáb lázní sejde s ministrem zdravotnictví Martinem Holcátem. Požadavek krizového štábu je jednoduchý: změna indikačního seznamu a návrat do stavu před jeho poslední novelu, což představuje garanci péče pro pacienty a zachování pracovních míst pro zaměstnance.