Léto je v plném proudu, každý chce vyrazit alespoň na pár dnů někam na dovolenou, ať už k moři nebo poznávat krásy naší republiky. Po celoročním pracovním nasazení si přece každý zaslouží pár dnů volna a odpočinku, i když je často vykoupen podstatně vyšším počtem služeb ve zbytku letních měsíců.
Jiným fenoménem letních měsíců je pracovní nástěnka plnící se upozorněními na uzavírky nemocničních oddělení. Bohužel dlouhodobý nedostatek personálu se nejvíce projevuje právě v čase dovolených. Nemocnice toto často maskují za malování oddělení nebo jiné provozní důvody. A tak není výjimkou, že jsou o prázdninách některá lůžková oddělení dva až tři týdny uzavřená. Pokud si mají zaměstnanci nemocnic vybrat svoji zaslouženou dovolenou, není jiná cesta, než oddělení uzavřít nebo porušovat zákoník práce a ignorovat dodržování přestávek mezí jednotlivými směnami. Obě varianty jsou ohrožením bezpečnosti a dostupnosti zdravotní péče.
Jako záchranář tak často vysvětluji pacientům a jejich příbuzným, proč nejedeme do nejbližší nemocnice, proč musíme jet do desítky kilometrů vzdáleného lůžkového zařízení. Není jednoduché dívat se do zklamaných tváří především seniorů, kterým tak mnohdy mizí šance na návštěvu svého příbuzného v nemocnici. Veřejná doprava z venkova je stále redukována a auto také není běžným vybavením každé domácnosti. Ale to není jediný problém. Není neobvyklé, že jsou po dobu dovolených uzavřena i specializovaná oddělení, jako jsou oddělení ARO a iktové jednotky. Hlavně v případě iktu cesta do 100 kilometrů vzdálené nemocnice výrazně zkracuje dobu, kdy je doporučeno podání trombolýzy, a tím se i zhoršuje prognóza takového pacienta. Nejen jako zdravotník, ale především jako občan našeho státu vnímám reálné zhoršení dostupnosti zdravotní péče.
České zdravotnictví patří ke světové špičce, bohužel dlouhodobé neřešení problémů a nekoncepční změny ho dostávají do problémů. Primární péče u nás nefunguje příliš dobře, LSPP je v rozkladu. Všechno toto supluje záchranná služba a příjmové ambulance nemocnic, protože urgentní příjmy mají spíše jen fakultní nemocnice. Mluví se i o penalizaci za zneužití záchranné služby. Ale jak poznat, kdy pacienti záchranku opravdu zneužili, třeba proto, že se jim nechtělo čekat v plné čekárně jejich praktika, nebo jen nemají jinou možnost, jak se dopravit k lékaři, protože praktik neordinuje a LSPP nefunguje? Kdo bude tím, kdo nakonec rozhodne, jestli se jedná o zneužití?
Je třeba situaci řešit koncepčně jako celek, nejen hasit izolované požáry. Je nutno stabilizovat personál, vždyť za svoji práci si zaslouží odpovídající odměnu. Je třeba vytvořit podmínky pro trvale udržitelný rozvoj zdravotnictví i sociálních služeb. Nebo snad vláda není schopna udržet ani standard, který zdědila po minulých vládách? Zatím to vypadá, že jen odbory si plně uvědomují odpovědnost za dostupnost veřejné služby, jakou zdravotnictví a sociální služby jsou!