A je to tady, už odpočítáváme první dny nového roku s krásným magickým číslem 2020. Vánoční svátky máme za sebou, hodnotíme minulý rok a přemýšlíme, co nás čeká v roce letošním. Mnozí z nás si dávají různá předsevzetí, i když většinou dopředu vědí, že je nedodrží. Také mě dostihla nostalgie Vánoc, a tak se s vámi zkusím podělit o pár svých myšlenek.
Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR pracoval v minulém roce (jako ostatně stále) s ohromným nasazením, a tak se podařilo s Krizovým štábem 9 proti kolapsu zdravotnictví dostat do úhradové vyhlášky více peněz pro nemocnice.
Ve státních nemocnicích se navyšují od 1. ledna 2020 tarify o 1500 Kč. To je určitě dobře, ale pro nás, kteří pracujeme v akciových společnostech, je to opět vidina dlouhého a ne vždy příjemného kolektivního vyjednávání se zaměstnavatelem, a to ještě s nejistým výsledkem. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se na tato jednání těším.
Ráda bych se ale vrátila k něčemu jinému a sice k setkání zástupců odborových organizací odborového svazu a Lékařského odborového klubu z nemocnic s představiteli Ministerstva zdravotnictví, které se konalo 10. prosince v Hotelu Olšanka v Praze. Pominu to, že původně tam měl být předseda vlády Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch a oba se z jednání omluvili. Osobně mě překvapila a také trochu zarazila diskuze, která zde proběhla.
Narážím tím na jistou dávku agresivity, která v ní byla. Jsem člověk, který špatně snáší křik a toho zde bohužel bylo mnoho. Chápu zúčastněné, že je úředníci ministerstva svým jednáním a odpověďmi na otázky vyprovokovali, ale upřímně řečeno, ono setkání jsem rozdýchávala do druhého dne.
V letošním roce to bude čtyřicet let, co pracuju ve zdravotnictví, převážnou většinu času u lůžka ve směnách. Můžu tedy konstatovat, že celé roky se stále volá po koncepci zdravotnictví a pořád žádnou nevidím. Dříve nám, pravda, říkali, že když se nám něco nelíbí, tak můžeme jít a za branou nemocnice čekají další, kteří rádi nastoupí na naše místo. To už nyní opravdu nikdo neříká, protože za branou je prázdno a zdravotní sestru, která by chtěla jít pracovat na směny do nemocnice, abys pohledal.
V Hotelu Olšanka také zaznělo, že Ministerstvo zdravotnictví dělá maximum pro to, aby sester bylo dost, vždyť přece organizují kampaň „Studuj zdrávku“. Ale jak dostanou ty vystudované sestry do nemocnic, o tom už se ministerstvo nezmiňuje.
Další určitě dobrá myšlenka je zvýšit prestiž povolání sestry. Jak to chtějí udělat, když jsme dnes pro veřejnost spíš služky či „holky pro všechno“?
Také mám obavu, že se ze společnosti vytrácí jedna věc, a tou věcí je úcta.
Ať už je to úcta k rodičům, k sobě samému, k autoritám, k práci, k druhým… Nějak ji moc kolem sebe nevidím. Zkusme ji začít víc vštěpovat našim dětem či vnoučatům už v rodině. Dál by na to měla navázat školní výuka a věřím (možná naivně), že by se tím rovněž mohla zmírnit míra agrese ve společnosti.
Je to ale běh na velmi dlouhou trať a výsledku se já již zcela určitě nedočkám. Přesto se o to budu i nadále snažit.
Závěrem přeji všem v novém roce stálé zdraví, hodně štěstí, spokojenosti, lásky a úspěchů.
Miluše Váňová – vizitka
Ve zdravotnictví pracuji od roku 1980 jako dětská sestra. Převážnou část této doby ve směnném provozu u lůžka. Od roku 1983 jsem zaměstnancem Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa, a. s., kde pracuji na novorozenecké JIP. Do odborů jsem vstoupila při nástupu do zaměstnání, již několikáté volební období jsem předsedkyně ZO. Dlouhodobě pracuji v krajské radě Libereckého kraje, opakovaně ve funkci předsedkyně. Nyní jsem druhé volební období členkou výkonné rady OS. Také pracuji v sekci nemocnic, v současnosti jsem řídící této sekce. Záliby: četba, turistika, cyklistika, zahrádka.