Na začátku měsíce února jsme dostali z Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR k vyjádření Zprávu o plnění systémových opatření v oblasti Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti za rok 2011.
Zpráva je opravdu velmi obsáhlá, popisuje stav transformace obecně a v jednotlivých krajích a její financování a taky vyjmenovává firmy, které se budou na všech aktivitách národního centra podílet. Uvádí, jaká výše finančních prostředků je na tuto transformaci plánována. V této zprávě jsou podrobně definována slova humanizace (pro vysvětlení: je proces, který vede k proměně systému péče a prostředí ve stávajících velkokapacitních zařízení v oblasti naplňování práv a potřeb uživatelů a prostředí služby. Humanizace není cílovým stavem procesu transformace a deinstitucionalizace, ale krokem v rámci celého procesu ke zlepšování životních podmínek uživatelů) a také pojem ústavní zařízení – (pro vysvětlení: definice „ústavu“ je využívána definice European Coalition for Community Living: „…jakékoli místo, ve kterém jsou lidé, kteří byli označeni jako postižení, izolováni, segregování a/nebo nuceni žít pohromadě. Je to rovněž jakékoli místo, ve kterém lidé nemají moc nad svými životy, nebo jim je výkon této moci znemožněn, a nemohou konat vlastní každodenní rozhodnutí. Z pohledu procesu transformace a deinstitucionalizace je dalším identifikátorem také velikost a kapacita objektu, kde je sociální služba poskytována, protože velkokapacitnost služby výrazně zvyšuje pravděpodobnost vzniku výše uvedených patologických mechanismů).
Už tady jsem se zastavila u názvu velkokapacitní – hned jsem si vzpomněla na školní léta, kde jsme se učili o velkokapacitních výkrmnách prasat a hovězího skotu, až mě to docela zamrazilo, když jsem tento název četla v souvislosti s lidmi. Dnes slyšíme tento název ve světě počítačů a jejich pamětí, něco, kam se toho co nejvíc vejde. Musím se zde zastavit a zeptat se: Kde byli národní obroditelé v sociálních službách před dvaceti lety? Proč se takové věci nezačaly odstraňovat hned po revoluci? Proč se spousta zařízení opravila za státní peníze a po schválení na Ministerstvu práce a sociálních věcí? Kde byli tito lidé, kteří teď a ihned chtějí změny v sociálních službách, protože včera už bylo pozdě? Proč se proces, kterým procházejí sociální služby, musí rozplánovat přesně na etapy? Sociální služby jsou o lidech a pomoci jim, když se dostanou do problémových situací, za které nemohou. Já se ptám našich obroditelů, kde byli, když se velkokapacitní zařízení zřizovala a každoročně podporovala? A teď se na to poukazuje a do našeho vědomí a myšlení se protlačují pojmy velkokapacitní, izolace, nuceni žít pohromadě… To už tady bylo v minulosti, že nám byly mozky ošklivě vymývány… A historie se opakuje.
Každý z nás chceme žít a mít pro sebe kousek svého domova, nikdo nenamítá, že by tohle nemělo náležet i člověku se zdravotním postižením a seniorům. Ale já se ptám: Je tato společnost na to připravena? Je tato společnost připravená žít vedle těchto lidí a hlavně financovat tyto služby v době, kdy máme státní rozpočet v mnohamilionovém schodku? Přijme tato společnost tyto lidi mezi sebe a bude je brát takové, jací jsou? Je tato společnost opravdu na to připravena? Já si myslím, že to bude trvat několik desítek let, aby si to lidé uvědomili a přijali takové lidi mezi sebe.
Sociální služby jsou na pokraji přežití a já někdy obdivuji ředitele a jejich ekonomy, jak to dokážou zvládnout. Víme také, jaké jsou platy v sociálních službách, kde je ocenění pracovníků, že tu práci v těch velkokapacitních zařízeních zvládli a o lidi se v daných podmínkách postarali a ještě pro ně udělali něco navíc. Teď je na ně poukazováno, že nechápou transformaci a že kladou překážky. Když to pak čtu ve zprávách, ptám se: pochopil někdo ty pracovníky, na které se tak pohlíží a jen se kritizuje, jaká je jejich práce špatná? Pracoval-li někdo z našich obroditelů v přímé péči víc než deset let, pak může kritizovat a říkat své názory o těchto pracovnicích. Myslím, že si tito lidé v přímé péči, sociální pracovníci a pedagogové, zaslouží náležité ocenění, dělali, co je v jejich silách, a za podmínek jim daných touto společností a financováním sociálních služeb.
Ve zprávě o plnění systémových opatření byla navrhnuta i opatření průběžná a termínovaná do roku 2015 a v Cíli 1 je, cituji: „Zvýšit informovanost o procesu transformace institucionální péče pro osoby se zdravotním postižením a seniory – připravit všeobecnou mediální kampaň o procesu transformace institucionální péče zaměřenou zejména na tyto oblasti: život doma i v komunitě, život ve velkokapacitní instituci, humanizace, lidská a občanská práva, důstojnost, kvalita služby. Kampaň bude zaměřena na veřejnost, veřejnou správu, poskytovatele, pracovníky a uživatele sociálních služeb a souvisejících služeb. Byla vyhlášená veřejná zakázka „Mediální kampaň transformace sociálních služeb“. Cílem této veřejné zakázky je inzerce článků pro širokou veřejnost, vytvoření srozumitelných spotů a vytvoření výstav v krajských městech k této tématice. Ptám se našich obroditelů: Kolik bude stát tato veřejná zakázka a ovlivní tohle všechno naši společnost? Nebylo by lepší tyto finanční prostředky vynaložit jiným způsobem pro zdravotně postižené lidi? Nebo se jen příští rok v hodnotící zprávě napíše – provedli jsme mediální kampaň, udělali jsme pro to vše, pokračujeme dál? Lidi to pochopili a byli informováni o velkokapacitních zařízeních a naší snaze to změnit, ale jak to bude v budoucnosti a jaká bude úroveň financování, to nikdo neřekne v žádném spotu a nebo na výstavě.
V rámci této zakázky vznikla Výzva dobrovolným přispěvatelům k poskytnutí příspěvků do mediální kampaně na téma ,,Podpora transformace sociálních služeb“ a v této výzvě Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlašuje, pro koho je určená, cituji: ,,pro dobrovolné publicisty na tvorbu článků popisujících pozitivní přínosy přechodu od velkokapacitní ústavní služby pro osoby s postižením na bydlení a podporu v běžném prostředí.“ Je zde vysvětleno, co se myslí procesem transformace, cituji:
,,Proces transformace pobytových zařízení sociálních služeb je procesem přeměny velkokapacitních pobytových zařízení na menší domácnosti, denní programy a síť terénních služeb, které umožní lidem s postižením žít normální život v přirozeném prostředí, rozvíjet své schopnosti, podle možností pracovat a věnovat se svým zálibám. Tento proces se u veřejnosti i u části profesionálních pracovníků nesetkává vždy s jednoznačnou podporou.
Na základě této skutečnosti je proto připravována mediální kampaň, jejímž cílem je přiblížení procesu transformace a deinstitucionalizace odborníkům i veřejnosti.
Máte-li zájem tuto problematiku podpořit, ale hlavně chcete-li pomoci samotným lidem s postižením, napište pro tuto kampaň článek, ve kterém popíšete svoje pozitivní zkušenosti s životem lidí s postižením v zařízení komunitního typu či přirozeném prostředí.
V další části výzvy je už jen popis, kolik to musí obsahovat znaků a autorské podmínky a taky v poslední části honoráře za tyto články. A se opět ptám, zda by tyto finanční prostředky nemohly být využity ve prospěch zdravotně postižených lidí. Moc by jim to pomohlo. Sociální služby jsou na tom špatně a až dojdou finanční prostředky ze strukturálních fondů EU, ptám se, jak bude tato péče financována? Kde se na to v dnešní době, kdy se vše přepočítává jen na zisk, vezmou finanční prostředky?
V každém kraji jsou vybraná jen některá zařízení k transformaci. A co ta ostatní velkokapacitní zařízení? Na ně bude poukazováno stále jako na zařízení, která nesplňují normy. Ale tyto normy nastavila tato společnost! Tato společnost by měla říci: dáme finanční prostředky na financování takových služeb, nebudeme žádná zařízení zřizovat a necháme žít tyto lidi, ale podotýkám, všechny, v domácím prostředím, nebo jim pomůžeme vytvořit domácí prostředí. Pokud tohle naši obroditelé chtějí, ano, ale musí říci i druhou stránku: Bude to tuto společnost stát tolik a tolik peněz. Ti lidé si to nezaplatí ze svých důchodů a příspěvku na péči, ale stát, kraje a města budou muset silně tuhle změnu financovat. A má tento stát na takovéto služby? Zaplatí pracovníky, kteří budou svým svěřencům péči poskytovat? Jaká bude kvalita služeb, když nebude dostatek finančních prostředků na takové to služby?
Napsala jsem svůj názor, ale nechci končit pesimisticky a chci se s vámi na závěr podělit o pár zkušeností, kdy naše uživatelka přešla z našeho domova důchodců do jiné služby. A musím říci, že jsme na to neměli vznosné plány, ani žádnou podporu, jen selský rozum. Před lety do našeho zařízení nastoupila nová sociální pracovnice, která je zapojena do komunitního plánování v naší oblasti, a přišla s iniciativou, že bychom mohli nabídnout nové možnosti lidem, kteří byli do našeho zařízení umístěni z různých důvodů – buď byli bezdomovci, alkoholici, nebo k nám přicházeli po dlouhodobé hospitalizaci na psychiatrických léčebnách a rodina o ně nejevila zájem. Tyto informace vyhodnotila, navrhla postup řešení a začala pro ně hledat možnost bydlení, aby to odpovídalo jejich zdravotnímu stavu a možnosti zvládnout chod domácnosti.
Jedna z našich uživatelek odešla do pečovatelského domu. A víte, jak se naše zařízení o takového člověka postaralo? Rodinu jsme požádali, aby jí zajistila skříň a postel, a my všichni v zařízení jsme jsem doma posbírali hrnky, talíře, povlečení a další věci pro domácnost, aby mohla tahle paní začít žít znova. Nikde jsme na to nedostali žádné peníze. Podařilo se vše dát dohromady a my jí pomohli, měli jsme z toho upřímnou radost. Nedělali jsme s tím žádné problémy, že od nás někdo odchází, ba naopak personál se snažil bez poučení a školení takového člověka na takový to život připravit. Bohužel byl to ojedinělý případ.
Ostatní vhodní lidé to vzdali, neměli, kdo by jim pomohl, a jejich důchody jsou většinou velmi nízké na zařízení nové domácnosti. Možná, že finanční prostředky na spoty a další různé věci by bylo lépe využít ve prospěch jednotlivých lidí.
Dá se napsat spousta příběhů s dobrým koncem a pozitivně, ale měli bychom napsat i tu odvrácenou stranu. Připravit tuto společnost na to, že zdravotně postižení lidé jsou součástí naší společnosti a patří jim náležitá pozornost, ale také odpovědnost této společnosti za jejich životy, protože jsou zranitelní v důsledku svého postižení. Povinností této společnosti, pokud se považuje za lidskou, je postarat se o ně a zajistit jim důstojné podmínky žití.
Našim obroditelům v transformaci sociálních služeb přeju hodně energie k získání především finančních prostředků. A nepoužívejte, prosím, slova, která v nás nahánějí hrůzu.