Pomalu každý den si můžeme přečíst zprávy o tom, jak Češi a Češky pracují více, řeší pracovní úkoly o své dovolené, nosí si práci domů, práce ničí rodinnou pohodu a ničí partnerské vztahy. Jaký je výsledek? Mzdy a platy jsou 3x nižší než v Rakousku a Německu, přes 500 tisíc nezaměstnaných, minimální mzda jedna z nejnižších v Evropě, zaměstnanci přetížení v neustálém stresu.
Proč se pracovní podmínky ve státě, který se řadí již mezi vyspělé státy světa, blíží spíše pracovním podmínkám asijských států? Odpověď je jednoduchá – naši zaměstnavatelé využívají praktiky z naší minulosti kdy STB, VB a další složky státu občany zastrašovaly a zneužívaly své moci.
Jinými slovy šikana státu se přetransformovala do šikany zaměstnavatelů. Chybu však nehledejme v systému, zákony jsou nastaveny, aby ochraňovaly slabší stranu. Vinu musíme hledat sami u sebe, jelikož svému zaměstnavateli dovolujeme obcházet zákony České republiky a ve víře, že se jedná o dočasné řešení, ustoupíme. Každý zaměstnanec se dennodenně setkává s násilím, ale nebrání se. Dnes se již domníváme, že je to vlastně přirozená součást vztahu zaměstnanců a představitelů zaměstnavatele.
Napsat tuto úvahu mě přiměla poměrně aktuální zkušenost. V popsání této zkušenosti nebudu jmenovat, kde se toto děje, ale jsem přesvědčen, že pokud si to přečtou ti, kteří se nacházejí ve společnosti, odkud tento příběh čerpám, budou vědět.
Příběh se odehrává v jedné nejmenované lázeňské společnosti. Vše začalo začátkem letošního roku. V této společnosti jsem působil jako vedoucí pracovník. Nejvyšší vedení společnosti rozhodlo o restrukturalizaci mnou řízeného úseku, a tak jsem se rozhodl ukončit své působení, ale na nastavení nových podmínek jsem se ještě podílel. Zadání bylo, že úsek bude fungovat ve třetinovém objemu než doposud, a tak bylo zapotřebí snížit počet zaměstnanců, jinými slovy propustit polovinu kolegů.
Den, kdy k této změně dojde, nastal měsíc před mým odchodem, a tak jsme se rozhodli, že se jako kolektiv rozloučíme nejen sami, ale také s kolegy z ostatních úseků. Domluvili jsme si setkání v prostorách zaměstnavatele, který s tím souhlasil. Naposledy si společně podáme ruku, připijeme si nealkoholickým sektem, sníme chlebíček, uděláme společné foto a půjdeme naši spolupráci zapít do restaurace. Přesto, že vše bylo domluvené a povolené nejvyšším vedením, ředitel lázeňského domu začal vyhrožovat mým bývalým spolupracovníkům, že pokud se se mnou budou loučit a uskuteční rozlučku s kolegy, tak na to doplatí po mém odchodu.
Rozlučka probíhala tak, jak jsme si stanovili, tedy po pracovní době bez alkoholu. Pan ředitel, který na svém profilu obdivuje stránku letce působícího za druhé světové války v letectvu třetí říše, si neodpustil svou návštěvu a v mé nepřítomnosti opět vyhrožoval následky všem účastníkům našeho setkání. Po mém zásahu, kdy jsem mu oznámil, že tato akce je povolená jeho nadřízenými, jsme se rozloučili a odešli do námi objednané restaurace.
Během následujícího měsíce již se mnou pan ředitel nekomunikoval a zakazoval mým kolegům, aby se mnou cokoliv řešili a přestali se na mě obracet jako na svého nadřízeného. Je bohužel smutné, že s někým, s kým jste spolupracovali 14 let, se vám snaží znepříjemňovat poslední dny, kdy plníte své povinnosti k dané společnosti.
Tento úvod je velmi důležitý pro pochopení dalšího jednání tohoto manažera. Jak se tedy „mstil“ a „mstí“ mým bývalým kolegům za neúspěch se zakázáním povolené akce? Ti nejbližší bývalí spolupracovníci nedostali čtvrtletní prémie, začali být kontrolováni, zda dodržují pracovní dobu na minutu přesně. Pokud měli požadavky, které měly zajišťovat plynulost a kvalitu poskytované služby, tak jejich požadavky záměrně ignoroval. Neřešil ani situaci, že počet zaměstnanců odpovídal obsazenosti maximálně 40 klienty, kteří však museli poskytovat služby pro 80 klientů. Zaměstnancům začal opět vyhrožovat, pokud své povinnosti nezvládnou v daném počtu, že je přeřadí na jiné pracoviště či se bude snažit je nahradit novými, kteří údajně vytvářejí frontu před branami společnosti.
Torzo mého úseku začal naprosto ignorovat a hledal si jakoukoliv záminku, jak zhoršovat podmínky pro jejich práci. Dokonce schvaloval, že uklízečky jim nemají příliš uklízet jejich pracoviště. Začal zametat poměrně závažné porušování zaměstnanců, kteří nejsou z torza mého úseku. To už jedné mé bývalé kolegyni, bohužel, ruply nervy a emotivně se ohradila. Výsledek: byla odstraněna z daného pracoviště a přesto, že si plnila své úkoly bez jakékoliv výtky, tak ji zaměstnavatel dokonce chce přeřadit z vedoucí pozice do pozice řadového zaměstnance. Daná kolegyně se však nevzdává a stěžovala si na jednání daného ředitele u nadřízeného.
Jaký je výsledek? Ano, chování pana ředitele je velmi nestandardní, ale jelikož je to manažer, musíme postupovat velmi opatrně a uděláme vše tak, aby vy jste nebyla poškozena, ale pan ředitel měl pocit, že dosáhl svého. Tak by se dalo parafrázovat řešení.
Je však normální, že s řadovým zaměstnancem zameteme jednoduše, ale pokud se jedná o manažera, tak musíme zaujímat jiná stanoviska?
Není výše popsaný příběh náhodou běžnou situací a vzorcem chování zhrzených manažerů? Proč se to děje? Jak proti tomu bojovat?
Recept určitě není jednoduchý, ale minimálně pomůže, když najdeme cestu, jak příběhy zveřejňovat. A také my všichni zaměstnanci budeme vyžadovat dodržování zákonů České republiky a nedovolíme jejich obcházení jen proto, že se to momentálně hodí. Cena naší práce nemůže být nižší než cena práce našich kolegů v Německu či Rakousku. Cena naší práce je snižována i tím, že děláme práci ne v hodnotě 8 hodinové pracovní doby, ale v hodnotě 10 hodin, protože zbytek poskytneme zaměstnavateli zadarmo – tím, že si ji nevykážeme či tolerujeme její neproplacení.
Na závěr ještě dodám, že situaci na tomto pracovišti bude sekce lázeňství i odborový svaz nadále pečlivě sledovat a hlavně hledat, jak účinně zasáhnout, aby se vše dostalo do souladu se zákony.