Při zaslechnutí slovíčka outsourcing přeběhne mnoha lidem mráz po zádech. Je to oblíbená metoda některých manažerů, ve které vidí cestu ke snížení nákladů ve firmách tím, že některé činnosti nejsou vykonávány vlastními zaměstnanci, ale na základě smlouvy s jinou firmou. Ve zdravotnictví jsou však zkušenosti s jeho využíváním mírně řečeno rozpačité.
Proto mne potěšil krátký odstavec, pojmenovaný omezení outsourcingu, z materiálu s dlouhým názvem „Návrh systémových změn v oblasti veřejného zdravotního pojištění s cílem zvýšit efektivitu a transparentnost systému veřejného zdravotního pojištění“, připravený Ministerstvem zdravotnictví. V něm se uvádí toto – cituji: „Outsourcing může být vhodným nástrojem ke snížení nákladů na zajištění činností, které nejsou hlavními činnostmi poskytovatelů zdravotních služeb. Může však také sloužit jako zástěrka pro vyvádění finančních prostředků z nemocnic. Z tohoto důvodu bude Ministerstvo zdravotnictví velmi podrobně analyzovat rozsah outsourcingu ve svých přímo řízených organizacích a v případě, že budou při analýze zjištěny nesrovnalosti, bude následovat důkladná kontrola a sankce.“
Je až z podivem, co všechno lze ve zdravotnickém zařízení jako je nemocnice zařadit mezi VEDLEJŠÍ činnosti. Pod heslem „nemocnice má jen léčit“ je takto často vyčleněno praní prádla, úklid nebo stravování. Ale někde do této kategorie spadla také dopravní zdravotní služba, lékárna, rentgeny nebo laboratoře a dokonce i odborné ambulance! Takže se může stát, že v rámci ekonomické optimalizace zůstanou pro hlavní činnost nemocnice jen lůžka a velká část plateb od pojišťoven odputuje jako úhrada za vyžádanou péči a platby za smluvní činnosti. Jedná se ale opravdu o optimalizaci ve prospěch takovéto nemocnice?
Pokud přirovnám fungování nemocnice k provozu běžné domácnosti, která není v zrovna nejlepší ekonomické kondici, žije z ruky do úst a občas si musí půjčit, nevidím jako cestu z dluhů to, že si bude objednávat jídlo v restauracích, aby ušetřila za provoz kuchyně, a místo vlastního auta začne používat taxík.
Tím, co lze outsourcovat, bývá velmi často úklid. Tady je zajímavé zamyslet se nad ekonomickou výhodností takovéhoto kroku. Příjem většiny zaměstnanců, kteří provádějí úklidové práce, se pohybuje v částkách kolem minimální mzdy. Ta je nyní 8500 Kč. Spolu s odvody jsou náklady na zaměstnance téměř 11 500 Kč. Pokud v zařízení pracuje například 10 takovýchto zaměstnanců, jsou mzdové měsíční náklady na úklid 115 000 Kč. Dojde-li k přechodu na úklidovou firmu, ta obvykle přebírá všechny zaměstnance. Takže pokud bude práci vykovávat stejný počet lidí, měla by být cena pro nemocnici nejméně 139 150 Kč za měsíc (115 000 + 24 150 DPH 21%). A to bez odměn managementu firmy a alespoň minimálního zisku. Aby mohl být takovýto obchod pro novou firmu výhodný – a nižší platy již dát nelze, musí práci udělat s menším počtem lidí. A to se obvykle podepíše na kvalitě takovéto práce.
Úklidová firma je naopak výhodná pro vedení nemocnice. Odpadne hromada starostí s fluktuací zaměstnanců, nemocemi, dovolenými, mateřskými a dalšími provozními starostmi. Prostě podle smlouvy tady uklidíte tolikrát za den to a to. A je nám vlastně jedno, kdo to bude a kdo se bude pohybovat v prostorách nemocnice a mezi pacienty. To je vaše starost. Hlavně levně.
Plán na omezení outsourcingu nového pana ministra je jistě chvályhodný. Je jen škoda, že počet přímo řízených nemocnic, na které tato snaha dosáhne, je velmi malý. Většina nesoukromých zdravotnických zařízení je řízena kraji. A ve většině krajů již druhé volební období vládnou straničtí kolegové pana ministra.
V našem Královéhradeckém kraji jsme nezaznamenali ani náznak redukce outsourcingu, spíše naopak. Možná by nebylo od věci, kdyby ministr zdravotnictví se svým týmem objel jednotlivé kraje a poradil svým kolegům, kdy jsou takovéto smlouvy výhodné pro nemocnici a kdy pro někoho úplně jiného.