Všechno zlé je pro něco dobré, říkávali mi zkušení. Touto optikou se snažím dívat i na současnou pandemii koronaviru COVID-19. Je mi líto všech obětí této zákeřné nemoci. Na druhé straně nám pandemie ukázala v ostrém světle několik fenoménů:
1. Když je zle, dokážeme se spojit a společně řešit problémy rychle, efektivně, prostě selským rozumem. Prostý lid zasedl k šicím strojům a vytvořil si jednoduchou ochranu bez ohledu na neschopnost vládnoucích zajistit ochranu svým potenciálním voličům.
2. Když je zle, umí naše chytré hlavy nalézt řešení a rozjet výrobu potřebných pomůcek a přípravků v rekordně krátkém čase, jen se jim do toho nesmí plést politikaření.
3. I když je zle, lhář zůstává lhářem!
K poslednímu tvrzení mě vede mnoho podnětů z posledního měsíce. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch lhal průběžně již dříve. Jeho bagatelizace potřeb rezortu je známá dlouhodobě. S jeho překrucováním faktů máme jako odboráři také své zkušenosti. Současná situace však ukázala, že není jen lhář, že je i srab!
Jeho veřejné deklarace neodpovědnosti za cokoliv mě vedou k otázce: Proč vůbec máme Ministerstvo zdravotnictví? Veřejná prezentace činnosti ministerstva je i laikovi zřejmá. Ministerstvo ochromilo činnost resortu již v počátku pandemie tím, že zakázalo nákupy jednotlivým subjektům a rozhodlo se centralizovat veškeré nákupy. Že to neumí, že na to nemá ani lidi, ani zkušenosti, nevadilo, důležité je mít kontrolu! Že svým rozhodnutím přímo ohrozilo zdraví zaměstnanců ve zdravotnictví, ale i v sociálních službách, je dnes jednoznačně prokázáno!
V mediích je prezentováno, že ministerstvo odpovídá jen za své nemocnice. Kéž by alespoň to byla pravda!!! Nedostatek ochranných pomůcek je i tam, a pokud někdo řekne veřejně pravdu, je PR mašinerií ministerstva dehonestován a osočován, což poznaly mnohé zdravotní sestry osobně! Teprve ve chvíli, kdy situaci začíná aktivně řešit Ministerstvo vnitra, začíná být nastaven alespoň nějaký systém.
V této souvislosti mě napadá, proč vlastně Ministerstvo zdravotnictví máme? Z pohledu českého zdravotnictví vlastně toho tolik neřídí, protože fakultních i psychiatrických nemocnic se dopočítáme snadno. Z tohoto úhlu pohledu je manager soukromého řetězce, například AGELu větším ministrem, protože je odpovědný za více nemocnic i personálu a musí se postarat, státní mašinerii navzdory.
Dlouhodobá systematická likvidace hygienické služby se také ukázala v plné nahotě, nejsou lidi, nejsou kapacity!
Počty vyšetřených vzorků v prvních dnech epidemie jsou snad dostatečným důkazem o nekompetentnosti Ministerstva zdravotnictví. Pro jistotu dalším krokem je lež ministra o lékařce, která nabídla levné efektivní řešení. Omluvám už nikdo nevěří, i kdyby byly myšleny opravdu vážně a upřímně.
A tak se ptám potřetí: Proč máme ministerstvo zdravotnictví? Má-li to být jen nástroj propagandy, bude určitě levnější jej zrušit bez náhrady a v souvislosti s body 1 a 2 nechat zaniknout.