Čas nelze zastavit. To jediné je pro všechny v životě spravedlivé. Všichni jsme byli dětmi, absolvovali školky, školy, družiny. Každý z nás je teď dospělý a pracuje tak, aby, až bude starý, mohl žít v klidu a užívat si zasloužený odpočinek. Představy o odpočinku bývají různé, ale mnohdy se stane, že se s realitou mohou značně rozcházet. Může přijít úraz, nemoc, demence.
Princip velké rodiny, jak jej známe z dřívějších století, kdy se rodina o své blízké nebo potřebné postarala, dnes dávno vzal za své. Věk se prodlužuje, ovšem lidé také pracují čím dál tím déle. A když už jdou do důchodu, nemají většinou už dost sil postarat se o své staré rodiče.
Právě v tuto chvíli přicházejí na pomoc sociální služby. Ale jak pro své nejbližší vybrat tu správnou? Pokud stačí pouze dovážet obědy nebo občas nákup, či pomoci s úklidem, pečovatelská služba nebo Česká katolická charita mají dostatek kapacit, aby to zvládly. Kapacit ano, ale lidí NE! Práce pečovatelek, kuchařek i řidičů není zrovna tou nejlépe placenou a průmyslové podniky nebo obchodní řetězce dnes platí víc.
A když staroušek opravdu už nemůže zůstat doma sám a podpora pečovatelů nestačí, přichází na řadu pobytová služba. Klientovi sice poskytne naplnění základních životních potřeb, ale i tady se vytrácí sociální interakce, přichází nové, neznámé prostředí, cizí lidé, jiný denní režim. Ani zde není přebytek pracovníků, kteří by chtěli nebo mohli překlenout propast mezi starým a novým životem. Navíc často tito pracovníci přicházejí z pracovních pozic, které byly finančně hodnoceny ještě hůře, a většinou jsou bez jakéhokoliv zdravotnického či sociálního vzdělání. Svoji práci pak vykonávají jako rutinu, bez empatie, bez emocí, s minimálním zaujetím. Pracují pouze do výše svého platu, který není vysoký, což se jim dá jen těžko vyčítat. Samozřejmě, že i mezi nimi se najdou lidé laskaví a vstřícní, kteří umí těm, o něž se starají, zpříjemnit a rozjasnit jejich šedou každodennost. Ale i takoví se časem unaví.
Tady nastává čas pro další úvahu. I my, kteří dnes pracujeme v sociálních službách a zatím jsme v produktivním věku, se možná už máme začít bát stáří a pobytů v našich zařízeních. Kdo se postará o nás? Sama pracuji v pobytovém zařízení sociální péče už více než třicet let a tak jen doufám, že mi moji péči o potřebné jednou někdo alespoň zčásti vrátí.