Smlouva TTIP je, dle kusých informací pronikajících na veřejnost, smlouvou o rozšíření obchodní spolupráce mezi Evropou a USA. Vyjednávání této smlouvy je zahaleno tajemstvím a opředeno mnohými nejasnostmi. Z informací, které na veřejnost pronikly, se dá usuzovat, že zaměstnanci rozhodně nejsou cílovou skupinou, která by z této smlouvy měla nějaký zisk.
Nebezpečí smlouvy tkví v tom, že na jedné straně umožňuje vstup kapitálu nadnárodních korporací na vnitřní evropský trh a na straně druhé omezí regulatorní procesy, naruší právní prostředí v evropských státech, omezí výkon exekutivy, neumožní vstup evropských firem na trh veřejných zakázek USA a naruší dosavadní principy ochrany zdraví populace Evropy.
Zcela zásadním problémem je, hned po podivném utajování, jaká forma smlouvy vlastně bude. Bude-li to smlouva výlučná, stačí na její schválení mnohem jednodušší postup schválení než v případě smlouvy smíšené, kdy ji budou muset schválit jednotlivé státy. Oblasti zájmu smlouvy předurčují smlouvu jako smíšenou, avšak tlak na rychlost schválení vyvolává obavy z možnosti vytvoření smlouvy výlučné, což by značně narušilo demokratické principy Evropy.
Odlišné systémy
Právní systém USA je postaven na zcela odlišných principech než evropský systém. Tyto dva systémy jsou tak odlišné, že neumožňují do budoucna předvídat výsledek sporu, což znemožňuje predikovat právní ochranu kterékoliv strany. Toto je zásadní součást sporu o TTIP, neboť právní rámec smlouvy se zatím jeví jako značně nevýhodný pro evropského spotřebitele. Například ceny právních služeb v USA jsou velmi vysoké a soudní spor je nákladná záležitost.
Spotřebitel musí nezpochybnitelně prokázat, že byl poškozen jen a pouze konkrétním výrobkem konkrétního výrobce a teprve potom soud rozhodne o náhradě. Prokázat poškození je jednak nákladné, jednak zdlouhavé. Výsledek je závislý na posudcích.Tyto jsou drahé a vychází z norem a legislativy místně příslušného státu USA, což je oblast značně nepřehledná, jak bude ještě níže vysvětleno.
Podle amerického práva
TTIP by umožnila řešit spory dle místa registrace společnosti, tedy například americká firma podnikající na území EU se může řídit zákony domovského státu v USA! To samé platí i naopak, takže by mohlo dojít k situaci, že americký spotřebitel nebude upozorněn na to, že mikrovlnná trouba z Evropy opravdu není určena k sušení mokré kočky, případně že kelímek na kávu může způsobit popálení, je-li naplněn horkou kávou. A evropská firma by mohla platit odškodné podle amerických pravidel.
Regulatorní procesy (opatření umožňující včas chránit legitimní veřejný zájem) jsou smlouvou značně omezeny. Otvírá se prostor další liberalizaci evropského trhu, avšak trh veřejných zakázek USA zůstává nadále takřka hermeticky uzavřen. V regulatorních orgánech v USA je velmi široce zastoupena občanská společnost, a to na historických souvislostech a ekonomické provázanosti. Jsou vytvořeny podmínky financování těchto subjektů, kdežto v Evropě tyto subjekty jsou na okraji ekonomických zájmů a historicky upozaděny. Evropský trh je značně otevřen a liberalizován a není jediný rozumný důvod jej více otvírat nadnárodním korporacím. Jsou tak přímo ohrožena pracovní místa.
Jen náš trh je otevřený
Veřejné zakázky jsou v USA určeny takřka výhradně pro tuzemské dodavatele a ochraňovány dvěma významnými zákony na federální úrovni a ještě tvrdší legislativou jednotlivých států USA, takže je nemožné na tento trh vůbec proniknout. Jednotlivé státy USA blokují jakýkoliv posun v jednání a TTIP nemůže toto změnit, proto vzniká velmi nebezpečná situace pro evropské trhy, které jsou již dostatečně otevřeny a liberalizovány.
Mnohé veřejné zakázky jsou vypisovány tak, že pokud je na ně přispěno z federálních prostředků, musí mít plnění zakázky v některých oborech až 100% plnění z tuzemského (USA) materiálu a práce musí být vždy z místních zdrojů. Za těchto nerovných podmínek je nemožné proniknout na trh USA.
Ekologické zhoršení
Ekologické normy obou subjektů jsou stavěny na naprosto rozdílných principech. Nejde jen o množství podezřelých látek nebo procesů, ale i nazírání na jejich nebezpečnost. Smlouvou TTIP by došlo k snížení těchto uznaných standardů a zhoršení situace v Evropě. Ochrana životního prostředí je evropskou prioritou postavenou na uvědomění si nenahraditelnosti vyváženého prostředí, umožňujícího trvalou obnovu stavu.
USA doposud nepodepsaly zásadní ekologické dohody, např. o produkci skleníkových plynů (tzv. Kjótský protokol), což jejím podnikům dává ekonomickou výhodu nižších nákladů, ale podle TTIP by takto mohlo být postupováno i v Evropě. Docházelo by tak k nerovnému postavení na společném trhu.
Bez jednotných norem
Normy – to je v USA kapitola velmi roztříštěná a dlouhodobě se ji nedaří sjednotit. Jestliže Evropa má své ISO a oborově nastaveny etalony, v USA nic podobného není, nebo jen velmi výjimečně. Jestliže systém ISO dnes přebírá i Asie, v USA trvá korporátní roztříštěnost norem. Každý výrobce si sám stanovuje úroveň a dokládá ji zkouškou na určitý parametr, avšak nikde není povinnost konzistence celku. To vede k tomu, že je mnohdy nemožné zjistit porovnatelné parametry výrobku, neboť není jednotná struktura pravidel. Tato situace značně ztěžuje postavení spotřebitele ve sporu s výrobcem.
Za 200 let se nedokázaly jednotlivé státy USA sjednotit na společných pravidlech. Sjednocení bezpečnostních pravidel s EU je stejně tak nereálné a pro EU i značně nebezpečné, neboť reálně hrozí snížení jejich úrovně.
Vše výše napsané vede k tomu, že je nereálné sjednotit pravidla emisí, bezpečnosti a dalších parametrů ve strojírenství, autoprůmyslu i chemii. Evropa nemá důvod opouštět své vědecky zdůvodněné principy a uvolňovat normy ochrany zdraví obyvatel.
(Ne)bezpečné potraviny
Zemědělství je dalším sporným bodem TTIP. Evropa staví na principu bezpečných potravin. Znamená to, že výrobek musí být bezpečný a toto musí být prokázáno před uvedením na trh. USA naopak vyznávají princip „prokaž poškození a výrobce tě odškodní“.
Princip předběžné opatrnosti uplatňovaný v EU je nepodkročitelný a TTIP by mohla znamenat průlom těchto pravidel. Není možné připustit situaci, která umožňuje poškození spotřebitele, byť s následnou kompenzací! Také v ČR jsme v současné době svědky podobného boje, a to o kompetence hygieny a zemědělské inspekce. Vzniká tak velmi nebezpečný stav, kdy je nutné ochránit slabší článek, a to spotřebitele.
Nebezpečné sankce
USA má sankce vůči třetím zemím (Irán, Kuba…) a podmiňuje sankcionování i na partnery smluv, což může mít dopad na EU (ČR), protože mnohé smluvní vztahy se zeměmi sankcionovanými USA jsou v EU legální. Toto je přímé vměšování USA do zahraničních zájmů ČR.
Volný pohyb osob
USA omezují volný pohyb firemních zaměstnanců z EU (ČR) po USA. Evropa nemůže (nebo jen velmi problematicky nebo nelegálně) použít vlastní vysoce odbornou sílu v prostoru USA. Zásadní překážka pro uzavření smlouvy – jednostranná diskriminace ČR. Evropa je v tomto otevřená a není důvod ještě více znevýhodňovat evropské firmy.
Zaměstnanost
Zaměstnanost je dalším velmi citlivým bodem smlouvy. Pokud bychom se chtěli poučit z minulosti, je jistě zajímavé zajímat se o data vyplývající ze smlouvy NAFTA (dohoda o volném obchodu mezi USA, Kanadou a Mexikem). Obavy z toho, že nadnárodní korporace budou přesouvat výrobu do míst s levnější pracovní silou, se bezezbytku naplnily a vyvrátily všechny modely představované před přijetím smlouvy.
Proč tolik úsilí?
Poslední otázkou zůstává, proč je usilováno o uzavření smlouvy TTIP, když mnoho států USA doposud neuzavřelo smlouvu s WTO, která vymezuje základní rámce mezinárodního obchodu a podnikání? Proč má být uzavřena smlouva s někým, kdo nerespektuje ekologické smlouvy (Kjóto)? Proč uzavírat smlouvu s někým, kdo chrání svůj trh a nemíní na něj vpustit vnější subjekt (veřejné zakázky v USA)?
Je tedy TTIP špatný vtip, nebo se jedná o velmi nebezpečný pokus o jednostranné proniknutí na vnitřní trh EU i ČR?
Zajímejte se o tyto otázky a vyjadřujte veřejně svou vůli, neboť nikdo jiný to za vás neudělá!