Už je to tady a republika se dočkala – máme novou vládu, nové ministry a ministryně, Poslaneckou sněmovnu Parlamentu, nové poslance a poslankyně. Vše bylo nachystáno, upraveno, vyčištěno. Pan prezident provedl na ministry výběrové řízení, některým dal vstup do vlády s výstrahou. Je zřejmě gentleman, protože ženy nechal projít bez černého puntíku.
Jsme v očekávání, co ze slibů a koaliční smlouvy bude splněno. V této době se zrodilo programové prohlášení vlády. V předminulém období jsme programové prohlášení také měli. Jenže když jsme se na něj odvolávali, tak se plnit nemuselo a jakoby tam ty závazky nebyly. Ale když jsme s něčím nesouhlasili, okamžitě vláda Petra Nečase protlačila vše, co potřebovala, proti jakýmkoliv argumentům. Sama měla jediný: je to v programu. A protože měla vláda většinu, vždy prosadila svou. Údajně to bylo pro naše dobro. Tak tady máme v sociálních službách nefunkční výplaty dávek, pásmové odměňování, které nevedlo k ohodnocení kvalitních lidí,… a jistě by každý něco dalšího povedeného našel.
Máme ve vysokých funkcích nové lidi, na hodnocení jejich práce a zájmů je brzy. Máme novou ministryni a ministra, kteří ale převezmou staré, neřešené problémy. S ministryní a ministrem oprášíme jednání, kam a jak budou veřejné služby směrovat, jednání o ocenění práce zaměstnanců, o pracovních podmínkách, o bezpečnosti práce a o otázce stárnutí nejen uživatelů, ale také zaměstnanců. Jak budou veřejné služby financovány a restrukturalizovány? To jsou všechno staronové otázky a problémy. Jsme v očekávání, jak dopadne vládní program a jaké koncepce budou předkládat ministr a ministryně. Čekáme, jak bude nastaven dialog sociálních partnerů navzájem a s vládou.
V posledním vlastně již několikaletém období se často setkávám se stížnostmi na špatné finanční zabezpečení lidí, chudobu, ztrátu zaměstnání, exekuce a ztrátu rodinného zázemí. Ano, situace je těžká, stálým jednáním a vyjednáváním se na všech úrovních společně snažíme o zlepšení, ale nesmíme zapomínat také na hezké chvíle. Nedávno jsem měla možnost jít na hokej. Sparta vzdala hold oceněným policistům a hasičům, bylo to dojemné a veselé.
Od problémů a frustrace si občas musíme odpočinout, abychom si zachovali zdravý rozum a zdraví. Máme příležitost, konají se zimní olympijské hry v Soči. Sportovci jsou skvělí, krajina je nádherná. Politika by neměla být se sportem spojována, ale je. Kdo z politiků jel, je přítel někoho a nepřítel někoho, kdo nejel, má to obráceně.
Zahajovací ceremoniál byl určitě zajímavý, hodně barevný, pro mě lidský ve dvou okamžicích. Mladá dáma, která stála vedle prezidenta Putina, měla narvanou čepici v kapse kabátu, což vypadalo v té dokonalé atmosféře mile a neformálně. Druhým okamžikem byla zamrzlá sněhová vločka. Vločka měla rozmrznout a společně s ostatními vytvořit pátý olympijský kruh. Ona ale nerozmrzla a visela si jako vločka. Stane se. Obyvatelé Ruska ale prý byli o tento lidský rozměr možné nedokonalosti ochuzeni, střih a televize jim prý nabídla záběr z generálky, kde i ta poslední vločka přešla v kruh. To mě vrátilo o desetiletí zpět. Proč si nepřiznat chybu?
Tak a zpět k našemu svazu. Jsme v roce, kdy se bude konat sjezd, budeme se setkávat na poradách s předsedy, na krajských konferencích, budeme si předávat nedobré i dobré informace z krajů. Budeme připravovat vize, cíle a program svazu. Stále věřím, že se vše špatné v dobré obrátí a že pokud to ještě není dobré, tak ještě není konec. Proto věřím, že společnou cestu najdeme.