Delegátky a delegáty výroční konference středočeské záchranky, která se konala 9. ledna, letos přivítal starosta hostujícího města Kutné Hory Ing. Josef Viktora. Mezi hosty nechyběl radní pro oblast bezpečnosti a zdravotnictví Středočeského kraje JUDr. Robert Bezděk, CSc., předsedkyně odborového svazu Bc. Dagmar Žitníková a vedení záchranky v čele s ředitelem MUDr. Jiřím Knorem, Ph.D. Jednalo se pilně, a tak chci zmínit několik témat, která by neměla zapadnout.
Na naše konference pravidelně zveme politiky. Považujeme to za správné zvláště v poslední době, kdy stav českého zdravotnictví ovlivňují stále více a více především zdravotní pojišťovny. Ty mají peníze a informace – a kdo má informace, má i moc. Pojišťovny stále významněji rozhodují o kvalitě a dostupnosti zdravotní péče, o ziskovosti jednotlivých zdravotnických zařízení, včetně nemocnic, a nakonec i o našich platech.
Přitom zájmy občanů zastupují především politici, kteří by měli naslouchat jak pacientům, tak zdravotníkům, politici, kteří svým občanům za zdravotní péči také zodpovídají.
Starosta Kutné Hory Josef Viktora přátelsky pozdravil na 90 delegátek a delegátů a kromě jiného zmínil snahu města podporovat jak kutnohorskou nemocnici, tak záchranku a nabízet kvalitní bydlení pro stabilizaci zdravotníků.
Radní pro oblast bezpečnosti a zdravotnictví Středočeského kraje Robert Bezděk poděkoval zaměstnancům záchranky za jejich dobré výkony v přednemocniční neodkladné péči v uplynulém roce a odpověděl na řadu dotazů. Nebál se pustit do žhavého tématu nákupu nových sanitek a proběhla výměna stanovisek s ředitelem Jiřím Knorem. Výsledkem je, že již krátce po konferenci je na stole realizace nákupu celkem 25 vozů v první polovině roku 2020. Záchranka je pro Středočeský kraj jednou z priorit.
Předsedkyně odborového svazu Dagmar Žitníková přednesla perfektně zpracovanou prezentaci o stavu našeho zdravotnictví a jeho financování, o stavu našich mezd a platů. A výsledek? Odbory zkrátka mají pravdu, když tvrdí, že do českého zdravotnictví jde málo peněz, že je nedostatek zaměstnanců, že je nedostatek akutních lůžek a že ve srovnání s okolními zeměmi máme malý počet nemocnic v přepočtu na obyvatele. Není vůbec žádných pochyb, že krize se prohlubuje. Je smutné, když politici a klíčoví hráči českého zdravotnictví většinou nejsou ochotni či schopni naslouchat hlasu řadových zaměstnanců, ať již lékařů, sester či ostatního zdravotnického personálu včetně záchranářů. Je smutná představa, kam tak naše zdravotnictví míří. Alespoň tedy prozatím.
Po roce 1989 Česká republika k dosažení konkurenceschopnosti zvolila cestu „à la láce“, tedy především metodu levné pracovní síly. Bohužel. Předchozí ani současná vláda zatím nepředložila a neprosazuje koncepci, jak z této pasti vybřednout, ale naopak šlápla na brzdu v oblasti platů a mezd nejen ve zdravotnictví. Pociťujeme to všichni a zároveň s naléhavostí tušíme, že tudy cesta nevede. Krize ve zdravotnictví se tak nadále prohlubuje a zřejmě i prohlubovat bude. Vězte však, že zdravotníci, ani jejich odbory za to fakt nemohou.
Je až nepochopitelné, s jakou umíněností nám ministr zdravotnictví Adam Vojtěch opakuje svá tvrzení o dostatku lůžek akutní péče, o dostatku dobře placeného personálu, o zdravotnictví, které šlape skvěle jako nikdy předtím. Přitom se denně setkáváme s nouzí o lůžka, že nemáme kam pacienta složit, s přeplněnými ordinacemi i nemocnicemi, s přistýlkami, s nedostatkem zdravotnického personálu prakticky na všech úrovních a s rostoucím zaměstnáváním levné pracovní síly ze zemí na východ od České republiky. A nikdo naše hlasy nechce slyšet. Nedivme se tedy, že leckdo má pocit černého tunelu bez světélka na konci.
Je pro nás těžké z úst ministra Vojtěcha a bohužel i některých představitelů odborných společností poslouchat tvrzení, jak do zdravotnictví jde dostatek peněz a jak je potřeba nejdříve „udělat reformu“. Přitom dobře víme, že do zdravotnictví jde hubených 7 % hrubého domácího produktu, na rozdíl třeba od Rakouska, kde to je více jak 10 % rakouského hrubého domácího produktu. Rovněž dobře víme, že reforma zdravotnictví v naší zemi probíhá již více jak 30 let. Jsme tedy znovu na začátku? Dále bude český stát na zdravotnictví šetřit?
Zaměstnanci zdravotnických záchranných služeb dlouhodobě usilují o dosažení alespoň některých výhod, jaké mají ostatní složky integrovaného záchranného systému (IZS) – hasiči, policie. Především se jedná o takzvanou výsluhu a rehabilitační program. Někteří delegáti konference upozornili na paradoxní situace, kdy stále častěji dochází k příchodu bývalých hasičů či policistů na záchrannou službu. Tito noví zaměstnanci pak dostávají výsluhu a zároveň plat, přestože dále pracují v oblasti IZS.
Ve svém usnesení konference vyzvala vedení odborového svazu k prosazování rizikového příplatku i pro dispečerky zdravotnické záchranné služby a rovněž tak k prosazování změny příslušné vyhlášky, aby bylo možné zařazovat řidiče záchranáře až do 9. platové třídy. Tyto body jsou naším trvalým úkolem.
Jedna z mnoha výročních konferencí základních organizací našeho svazu tedy skončila. Na shledanou v lepších časech…